Impulsem pro dnešní zamyšlení pro mne byl včerejší facebookový příspěvek pana Františka Matějky. který je v souladu s mým úhlem pohledu na svět. Cituji:
“Víte, já jsem prostě člověk principů. No a s tímto konzistentním konzervativním postojem k řešení čehokoliv musím být (a jsem) vždy o to víc obezřetný, když mi někdo nahoře skrze tiskovku sděluje, kterým webům a proč mám ve věci Ukrajiny důvěřovat a kterým ne (a ty z kategorie „ne“ prostě mocensky vypne), přičemž za důvěryhodné mocensky označí stejnou skupinu zdrojů, které nás tu například dva roky krmily nezákonnými opatřeními s covidem, přičemž s odstupem času a na základě dnešních znalostí je zjevné, že by mohly dezinformace vyučovat.Válka je vůl, jak se zpívá v jedné písni z roku 1968. Ale doprdele práce nechte na mně, abych si bez vašeho zásahu tam nahoře udělal názor sám. Dneska vypnete něco (cokoliv, čert vezmi covid nebo válku, je to jedno, protože jde o princip) a příště, až bude u moci někdo jiný, vypnou vás. A to bude řevu o absenci demokracie a plurality názorů.Dnešním vypnutím webů (na které nechodím a u některých jsem dodnes ani nevěděl, že existují) jste se zachovali úplně stejně, jako vámi kritizované autoritářské režimy ve světě. Úplně stejně.A to je vše, co bych k tomu chtěl z pozice vyššího principu mravního napsat.”
Pro mne osobně je svoboda prioritou číslo jedna a jakákoli kýmkoli řízená snaha, jak mám správně myslet a chovat se, je mi proti srsti. A dostáváme se k jádru věci. Co je cenzura a co cenzura není. Je zákaz používání vulgarismů na blogu iDnes ale i jinde cenzurou nebo ne? A kde jsou hranice svobodného projevu a co je to vůbec svobodný projev?
Odpovědi na tyto otázky nejsou vůbec jednoduché, ale je třeba si je klást, protože pokud to dělat nebudeme, tak si budeme moci o svobodě jenom nechat zdát.
George Orwell napsal v polovině minulého století slavný román „1984“. Jeho hlavní hrdina pracuje na „Ministerstvu pravdy“, což bylo v oficiální novořeči (newspeaku) pojmenování pro Ministerstvo vnitra, které ve skutečnosti systematicky ničilo životy lidí, kteří nesdíleli oficiální názory, a které upravovalo informace v médiích, aby byly vždy v souladu s oficiální propagandou.
Na Ministerstvu pravdy v Orwellově románu mají „ideopolicii“, která hlídá, aby si lidi mysleli jen to, co je úředně správné. Vláda, aby odvrátila pozornost od domácích problémů, vede trvalé pohraniční války a ideologickou válku se sousední říší, Eurasií. Televize vysílá každý den Dvě minuty nenávisti, aby občany upevnila v nenávisti k nepřátelům z Eurasie a v lásce ke straně a oficiální státní doktríně IngSoc. Oficiálními hesly jsou „Válka je mír“, „Svoboda je otroctví“ a „Nevědomost je síla“.
Toliko připomenutí Orwellova románu „1984“ a nyní se zamysleme nad realitou všedního dne v roce „2022“
Ta anketa pod skvělým článkem je úsměvná. Myslíte, že na tento web přicházejí lidé, kteří touží po cenzuře? A pokud přicházejí s nekalými úmysly, že budou hlasovat?
Blokováním webů,probíhajícímí,plánovanými či jen uvažovanými
sankcemi vůči putinovskému Rusku ,mu jeho protivníci.nepřátelé
a závistivci dávají
Ani já rusofil nesouhlasím používat k prosazováním svých názorů a přání
vražděním nevinných a ničením jejich země.
Obsazování Ukrajiny by všem lidem mělo jasně zobrazit věrohodnost slov velkohubých politiků,kazatelů a přemoudrých analitiků apodlost presstitutských
hyen jitřící strach,nenávist,lži a pomuvy.Na obou znepřátelených strach.
Sakra,umírají nevinní lidé.Rusové i Ukrajinci,
VÁLKA JE VŮL.
doplněk,oprava
…. mu jeho protivníci,nepřátelé a závistivci dávají vlastně za pravdu.
O tom, co je pravda, rozhodujeme MY ! STRANA !
Co dodat…. jsme tam zpět
Vláda nedodržuje ústavu. Já nebudu dodržovat jejich nařízení. Tak by se měli zachovat všichni. Když oni nemusí tak my také ne. Já je nevolil! Pro mě jsou to kašpaři
To je jako s restauracemi. Někde je úplně jedno, že s kamarády u stolu používáte “dospělácky” hustá slovní spojení. Z jiné by takového hosta vyvedli. Nemám nic proti cikánským, náckovským, trampským, pankáčským, LGBT+, pro všechny a bůhvíjakým dalším restauracím. Mohu/nemusím je navštívit sám, udělat si obrázek a hlavně – rozhodnout se sám. Třeba i špatně. Moje odpovědnost.
A stejné je to s informačními kanály. Dovolí provozovatel sousloví “do prdele”? Dovolí? Jeho věc. Nedovolí? Jeho věc. Ne/dovolí nějaká “sousloví” (názory) mně odporné? Jeho věc.
Společnost, která s tímhle (cenzurou) začne, si není jistá svou existencí. Pokud papaláši nezmění (a to nezmění) způsob fungování, může ještě nějakou dobu živořit, ale pak stejně pojde.