Strašidlo nihilismu |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Žijeme v epoše velké krize, která může skončit válkou. Ještě předtím než jsme mohli něco krizového pozorovat, psali velcí myslitelé o krizi elit, což jsme konečně viděli na vlastní oči, ale nedomnívali jsme se, že je to až tak vážné, nikdo sice nepovažoval Buzkovou, Špidlu, Topolánka nebo dnes Lipavského s Fialou za elitní lidi, ale domnívali jsme se, že přirozený běh věcí tento odpad odplaví a přijdou lepší, ovšem vůl vyšlape cestu jenom volovi. Když vidíme na stěnách města viset plakát s nechutným kýčem Fialou a nápisem „Je čas být na správné straně“, zdá se, že česká duchovní bída došla až na dno. Nějak nám dost dlouho unikalo, že jedním ze smyslů politiky je i organizovat materiální blaho společnosti, co jsme mohli očekávat od politiky, kdy neelitní v jisté fázi naší polistopadové doby přestali být výjimkami a stali se pravidlem, neelitní definitivně vytlačili elitní nebo dokonce nastolili systémové bariéry proti skutečné elitě. Rozplynutí i fiktivního materiálního blaha spojovaného s monstrem EU se stalo natolik akutním, že vykopnutí neelitních z politiky a hledání elitních je urgentním politickým tématem. Velké teorie mohou nabídnout jakousi útěchu v naší dnes už spíš hmotné mizérii, totiž často mluví o tom, že krizi dnes zažívá celý Západ. Např. profesor filozofie na milánské univerzitě Andrea Zhok je považován za velkého analytika schopného rozpoznat tep doby, v magazínu Krisis píše o genezi liberálního nihilismu. Liberální modernita celebruje pokrok a individuum, ale vrhá na svět znepokojivý stín nihilismu. Podle profesora Západ bez hlubokých kořenů a zbavený sdílených významů se rozpadne. Finanční kapitalismus redukuje člověka v konzumenta a transformuje demokracie ve finanční oligarchie. Jaká budoucnost čeká civilizaci, která ztratila duši?

Vývojový paradox západního pokroku: liberální individualismus a globální kapitalismus vytvořily nihilismus, který naruší fundamentální západní hodnoty. Západní společnosti exportují neoliberální model, což svědčí o jejich existenciální prázdnotě a neschopnosti mezikulturního dialogu. Liberální subjekt redukovaný na konzumenta obětuje každou kolektivní hodnotu na oltáři individuální spokojenosti, tato negativní svoboda produkuje destruované jedince a společnost bez soudržnosti. Kapitalismus jako nihilistický stroj povýšil akumulaci kapitálu na absolutní imperativ, což oslabuje politiku a vytváří finanční oligarchie. Nadřazenost ekonomické kvantifikace vymaže minulost i budoucnost a všechno pohltí bahno financí. Po revolucích, které negovaly minulost, Rusko a Čína rekonstruovaly kolektivní identitu na základě minulých tradic: ortodoxie a konfucianismu. Toto oživení minulosti je i instrumentem vzájemného sbližování těchto zemí, ale zároveň to znamená odmítnutí západního nihilismu. Západ je na rozcestí: znovuzrození nebo úpadek? Návrat ke kořenům nebo neoliberální sociální kontrola a autoritářské úchylky prostřednictvím fikce vnějších nebo vnitřních nepřátel?

Evropou obchází strašidlo, ale není to strašidlo komunismu, jak je evokovali Marx a Engels, ale něco mnohem zákeřnějšího – přízrak nihilismu. Západ ukazuje trofeje technologického pokroku a liberálního individualismu, ale v jeho základech se šíří existenciální prázdnota, která nahlodává podstatu západní civilizace. Co se skrývá za tímto bujícím nihilismem a proč nahlodává především západní společnosti? Jak se to prolíná s afirmací globálního kapitalismu a ztrátou identity? Nihilismus, který se objevil v Rusku v 19. století a byl domyšlen Friedrichem Nietzschem se dnes materializoval v duchovní krizi Západu.

Už se nejedná o filozofickou abstrakci, ale o uchopitelnou realitu, která se projevuje v systematické korozi každé sdílené hodnoty. Paradoxně toto je to hlavní, co Západ exportuje do celého světa. Západ nahrazuje dialog globální standardizací, která eliminuje každý rozdíl. Antropolog Emmanuel Todd to dokumentoval v nejnovější eseji „Porážka Západu“, esej vyvolala nečekané reakce. Todd považuje vypařování protestantské etiky – pilíře disciplíny a kultury práce – za klíčový faktor západního úpadku. Etiku nahradil radikální individualismus bez kořenů. Neoliberalismus se jeví jako praktická konkretizace nihilismu: systém, který redukuje každou lidskou vazbu na pouhý finanční kalkul, neguje všechny limity a transformuje demokracie v prázdné skořápky stále víc podléhající autoritářským posunům.

Profesor Zhok se vyhýbá snadným závěrům, domnívá se, že současný nihilismus není nevyhnutelným osudem naší civilizace, ale je výsledkem konkrétních kulturních a historických rozhodnutí. Je schopen Západ nalézt duši a rovnováhu nebo bude pokračovat ne cestě směrem sebezničení? Nihilismus je myšlením nulující tradiční hodnoty a historický význam. Je nutné vidět, že u Nietzscheho nihilismus neznamená politickou tezi, ale filozofickou pravdu.

Podle Zhoka svět a hodnoty světa devalvovalo již křesťanství svou tezí o posmrtném životě a evropská sekularizace v 19. století postulovala nihilismus jako evidentní fakt. Historická souvislost mezi sekularismem a nihilismem je nyní pevná, přesto se v Nietzscheho čtení jeví v mnoha ohledech jako sporná. Předně není jasné proč se nihilismus prosazuje až ve fázi, kdy křesťanství ztrácí půdu pod nohama, a ne dřív, když už se mu připisuje podíl na nihilismu. Představa, že každá náboženská vize už sebou nese svou vlastní devalvaci je dost sporná.

Podle profesora pokud bychom pojem Západ chápali v širokém smyslu, včetně evropských kulturních a politických dějin a jejich mimoevropského vývoje, nebyl by zde prostor pro propojení Západu s nihilismem. Ovšem vazba mezi nihilismem a Západem okamžitě vyvstane, když se Západ redukuje na jeden specifický směr evropského vývoje, kterým je liberalismus a obzvlášť po jeho integraci s politickou ekonomií. Existuje souvislost mezi nihilismem a rozvojem liberálního rozumu. Z hlediska liberálního rozumu je člověk ahistorickou individualitou směřující k sebeuspokojení, což je v opozici k myšlence historického člověka. Požadavek ahistoričnosti znamenal původně velký emancipační impuls, individuum se zbavilo všech vazeb minulosti a tradice. Člověk se chápal jako subjektivita neomezovaná minulostí, pamětí ani loajalitou. Model liberálního subjektu je perfektně konformní ideálnímu konzumentovi. Negativní svoboda liberálního subjektu a jeho prázdná povaha neklade morální limitu na vlastní jednání. Tedy ideální liberální bytost má tendence vstupovat do neustálého konfliktu s podobnými subjekty, ovšem zvládnutí tohoto stavu vyžaduje vnější donucovací zásahy, paradoxně hnutí liberálního rozumu končí v opaku – ve vnějším nátlaku a diktátu.