Strašlivá cena za atlantismus |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

V polském politickém magazínu Mysl Polska (MP) se Piotr Panasiuk zabývá polskými geopolitickými perspektivami. MP se hlásí k odkazu předválečného politika a zakladatele národně demokratického hnutí Stanislava Dmowského. Podle žurnalisty geopolitická orientace Polska dospěla k mezím svých možností a pokud Polsko nenajde nové blízké partnery a nové cesty, žádná světlá perspektiva je nečeká. Novinář analyzuje perspektivy hlubších politických a ekonomických partnerství s bližšími i vzdálenými sousedy, jako se Slovenskem, Maďarskem a analyzuje limity stávajících partnerských vazeb, Česko v jeho úvahách vůbec nefiguruje, jako by šlo o nevýznamný protektorát bez politické vůle, s kterým kalkulovat nemá smysl. Jeho odhad je s velkou pravděpodobností velmi adekvátní, Slovensko, Maďarsko, Srbsko atd. jsou geopoliticky, ale dnes už i ekonomicky, perspektivnějšími zeměmi než vyprázdněné Česko. Perspektiva Polska chápaného jako hraniční země západního světa nebo západní pevnosti, nemůže být dlouhodobě udržitelná nejen ekonomicky, ale i civilizačně. Velikost a možnosti národa kóduje historie, malost národa je dílem špatné politické elity. Polsko podle Piotra Panasiuka spáchalo velké harakiri, když se odseklo od své největší strategické výhody, kterou byly dobré vztahy s Ruskem. Dnes polská ekonomika skomírá, pokud Polsko zůstane převodní pákou americké politiky, riskuje osud skomírající závislé republiky.

Velké geopolitické změny, jejichž katalyzátorem se stala ruská vojenská operace se rozprostřely na celý svět. První příležitost rozporovat stávající světový pořádek uviděly země, které staletí žily v cizím područí. Těmto využívaným a exploatovaným zemím se otevřely nové horizonty. Oslabení americké hegemonie způsobilo, že i takové země, na něž se téměř zapomnělo, jako Bolívie, Burkina Faso a Ekvádor se stávají geopolitickými hráči v mezinárodní aréně, a mohou být zajímavými politickými i ekonomickými partnery. Noví pretendenti na lídry světových politických os nepohrdnou nebohatými partnery a měnami, které v obchodě používají. Řada zemí dostala šanci stát se subjektem velkého globálního obchodu a politiky a účastnit se skutečných partnerství. Místo trpěné existence na periferii, kam je vykázal západní pořádek, je tu příležitost spolupráce s partnery po celém světě.

Polsko má též reálnou šanci povýšit svůj význam v Evropě. Leží totiž na hlavní linii kontinentálního obchodu mezi Východem a Západem, mohlo se už dávno stát jednou z nejbohatších evropských zemí, téměř všechny obchodní řetězce prochází polským územím. Proměna Polska v centrum zahraničního obchodu by nepochybně pozvedla roli Polska v Evropě a ve světě, dodala by mu větší subjektivitu a bezpečnost. Polsko se musí stát lídrem mezi zeměmi, které rozporují starý americký model jednopolárního světa. Je to logické, nový svět toho nabízí Polsku podstatně víc než jiným státům: prakticky plnou nezávislost na USA, možnost nezávislé politiky, spolupráci s jinými světovými centry a upevnění národní měny. Ohromné výhody přinese konec financování nepotřebných a často škodlivých atlantických projektů, jako je NATO, program podpory kolabujícímu režimu v Kyjevě a řady druhých z polského pohledu nepotřebných projektů.

Je patrné, že řada zemí už využívá možností, které současné geopolitické změny nabízí. V Evropě především Maďarsko a Slovensko, které v multipolárním světě brzo budou hrát nezanedbatelnou roli, tyto národy dostanou velký impuls konkurenčních výhod, jak v ekonomické, tak politické rovině. Dík dobré politice Maďarsko kupuje v Rusku levné palivo, maďarští sedláci mají v Rusku velké odbytiště, Rusko financuje výstavbu maďarské atomovky a prodává zemi uran. Bez ruských technologických kapacit a financování by si Maďarsko nemohlo dovolit tak drahý a perspektivní energetický zdroj. Partnerské vztahy Maďarska s Ruskem jsou zárukou, že Ukrajina musí vidět v Maďarsku vážného partnera v diskuzi o maďarské menšině. Dík partnerským vztahům s Ruskem hlas malého Maďarska slyší celá Evropa. Je to určitě velmi pozitivní pro maďarský národ.

I v druhých částech světa jsou zřetelné silné tendence ke změně stávajících pravidel a snahy odkrýt nová partnerství a vytvářet nová politická a ekonomická centra. Je tu příležitost i pro středně významné země, jejichž zájmy se doposud ignorovaly, stát se regionálními mocenskými centry. Země jako Egypt, Indonésie, Etiopie, Turecko hrají čím dál větší roli v procesu politické a ekonomicky stabilizace světa. Nový multipolární svět nabízí Polsku velké perspektivy. Historicky i ekonomicky se Polsko a Čína vzájemně potřebují, vždycky těžily ze vzájemně výhodných ekonomických a politických vztahů. Nekonečný ruský prostor dává ohromné perspektivy rozvoji polské průmyslové základny.

Rozšíření kanálů obchodního partnerství s Ruskem a Východem je klíčovým postulátem polské ekonomické budoucnosti. Není normální, že Polsko nevyužívá unikátních možností, které mu nabízí dlouhá hranice s Ruskem a Běloruskem. Nejen polský průmysl, ale i polský transport vytěsňovaný ze západní Evropy by mohly na Východě dobře prosperovat. Polská ekonomika se nemůže úspěšně rozvíjet bez ruských energetických dodávek. Podvod s derusifikací energetických zdrojů je velkou lží anglosaských firem, které ruským firmám nemohou konkurovat. Zneužily ukrajinského konfliktu, aby odsekly Evropu a Polsko od maximálně výhodných energetických dodávek.

Dnes chápeme, že místo tzv. plynu svobody dostáváme plyn bídy. Polská ekonomika odříznutá od ruských zdrojů skomírá. Kolabuje chemie, sklářství a těžební průmysl. Polsko přestalo být na evropském trhu konkurenceschopné. Tzv. derusifikace je smrtící ranou, kterou Polsku zasadily jeho západní konkurenti. Velká lež a sabotáž. Polsko, které si pokazilo s Ruskem vztahy, přestalo být tím, čím vždycky bylo – prostředníkem ve vztazích s Východem. Jeho velkou předností byla znalost ruského prostředí a výborné vztahy s ruskými partnery. Je důležité vidět, čím lepší vztahy mělo Polsko s Ruskem, tím důležitějším partnerem bylo pro Západ. Polsko spáchalo politické harakiri a odřízlo se od své největší výhody – dobrých vztahů s Východem. Polsko dnes nikdo nebere vážně a jeho infantilní politika je občas i zesměšňována. Dokonce i “ukrajinský bratr” Polsko zesměšňuje a vybízí, aby se přidalo k oslavě Bandery. Jaký osud Polsko čeká, jestli nevyužije šanci, kterou mu nabízí multipolární svět a nová schemata světových vztahů. Co bude s Polskem bude-li dál setrvávat v zajetí finančního a mentálního atlantismu. Polsku hrozí především úplná ztráta ekonomické subjektivity a politické svrchovanosti, kterou neznala pokolení Poláků. Velmi rychle se dostavily negativní následky separace od ruských trhů a surovin, polská ekonomika stagnuje a nachází se v hluboké recesi. Nemluvě o možnosti biologické anihilace polské mládeže, které nesou plány přímé polské účasti ve válce na Donbase.

Důsledkem tzv. řízené krize může být ztráta polské ekonomické subjektivity a zabavení polského průmyslového majetku západními korporacemi pod záminkou zajištění úvěrů. Impérium Velkého bratra, postavené na vykořisťování celého světa, pomalu umírá a ti, kteří jdou touto slepou cestou, ztratí nejen majetek, ale i respekt ostatních zemí. Čím násilnější budou křeče deliria Atlantického impéria, tím větší bude břemeno uvalené na jeho vazaly. Cenou zaplacenou za atlantismus může být úplné zničení sociální a národní struktury tvořené staletími. Abychom se jednou neprobudili jako severoameričtí indiáni.