Petr Fiala hájí zablokování dezinformačních webů tím, že žádná společnost prý nemůže dlouhodobě přihlížet tomu, jak se cizí služby pokoušejí rozvrátit její demokratické instituce tím, že mezi občany šíří paniku a lži.
Pokud to dobře chápu, tak strategie vlády, jak zabránit cizím státům, aby nám braly svobodu, spočívá v tom, že ji potlačíme sami. V Rusku jede propaganda na plné obrátky, takže se asi snažíme nezůstat příliš pozadu…
Když vidíme problém, máme tendenci jít za každou cenu něco dělat. Cokoliv. Hlavně se necítit neužitečně. To je bohužel snadno zneužitelné. Žádné řešení je často lepší než špatné (zelená ideologická politika je toho ukázkovým příkladem).
Co na tom, že Aeronet dál běží jinde (a navíc dostal mediální pozornost); hlavně se „něco“ udělalo. Řada lidí přepnula do válečného myšlení – „my“ versus „oni“ – a tleskají jakékoliv akci „proti nim“ bez ohledu na její skutečné dopady.
Pluralita názorů? Svoboda? Jasně, ale jen dokud není v sázce příliš mnoho; skutečnou povahu společnosti poznáme, když dochází na lámání chleba. Takže tu teď máme jediný správný názor. Že s ním souzníte? To já náhodou taky; ale co příště?
Určité principy (třeba svoboda) jsou esenciální ve všech dobách – v míru i ve válce. Rozdíl je v tom, že když necítíme ohrožení, jsme schopni to snadno nahlédnout; v momentě, kdy nás začne ovládat strach, přestáváme být schopni to vidět.
Právě jsem doposlechl debatu Pro a proti v ČRo: Jedna strana hájila hodně cenzury, druhá méně cenzury. Něco mi v té debatě bohužel zcela chybělo; to je však něco, co v dnešních dnech zaznívat naprosto cíleně nemá.
Divili jste se někdy, jak fanaticky podporovala široká veřejnost (napříč národy) nejrůznější hrůzy 20. století? Pokud ano, myslím, že když se rozhlédnete kolem sebe, můžete vidět, jak snadno může takové klima ve společnosti vzniknout.
Pokud v zemi existuje státní cenzůra,věří oficielním zprávám uváděných v
mediích pouze blbec(volný citát od Václava Havla)