Svět je na prahu nové globální totality – vlády jednají s cílem zcela ukončit svobodu projevu

Otevřená totální cenzura, jakou nyní zavedli v Irsku, není něco, co by mělo být zřejmě do budoucna ojedinělé. Jen ve zkratce připomenu, že rozsáhlá cenzura není nijak nový nápad.

Vše se zavádí plíživě již několik let. To je také případ evropských zemí, včetně ČR.

U nás se začala zavádět cenzura již kolem roku 2015 zřízením tzv. „ministerstva pravdy“ (CTHH), další fází byl rok 2018 a zákon o předsudečné nenávisti spolu se zavedení pravidelných zpráv o extremismu (jsou tam však uváděni zásadně odpůrci systému a ne extremisté).

Vše se přiostřilo za covidismu, kdy vláda dokonce platila soukromou cenzorskou společnost, aby se na povrch nedostávaly nepohodlné informace a asi nejviditelnější cenzurní zásah pak byla v loňském roce blokace některých webů, které nejsou v souladu se stranou a vládou.

Ovšem probírat cenzuru – a vše kolem ní – jen u nás by bylo na jeden samostatný článek. Dnes si připomeneme, že nejde o nic co by přišlo jen tak. Jiné než jednostranné informace příliš „otevírají oči,“ je tedy zapotřebí zničit názorovou pluralitu.

Ruku v ruce s umlčením oponentů režimu by pak s pluralitou názorovou měla zcela vymizet i ta politická.

Cenzura byla na lednovém summitu WEF jedním z hlavních témat, což bylo ostatně jasné i na tom, že se setkání v Davosu jako jedna z hlavních mluvčích na toto téma účastnila vrchní bruselská cenzorka Jourová, která předávala zkušenosti svým americkým souputníkům.

Politici v zemích EU (i EU samotné), USA, Británii, Brazílii, Kanadě a Austrálii se snaží uvěznit občany za špatné myšlení pod rouškou velké lži o „nenávistných projevech“…

Soubory Twitteru nám poskytly náhled na to, jak vládní agentury, neziskovky a technologické společnosti spolupracují na cenzuře uživatelů sociálních médií. Nyní se klíčové státy pokoušejí tuto koordinaci explicitně zakotvit do zákona.

Politici po celém světě buď právě schválili, nebo jsou na pokraji schválení rozsáhlých nových zákonů, které by vládám umožnily cenzurovat běžné občany na sociálních médiích a dalších internetových platformách.

Pod rouškou prevence „škod“ a volání velkých technologických společností ke zodpovědnosti, zakládá několik zemí rozsáhlý a vzájemně propojený cenzurní aparát, jak zjistilo nové vyšetřování.

Politici, neziskovky a jejich podporovatelé ve zpravodajských médiích tvrdí, že jejich cílem je pouze chránit veřejnost před „dezinformacemi.“ Vágní definice a mezery v nových zákonech však vytvoří cesty k širokému uplatňování, přehánění a zneužívání.

Například v Irsku může vláda brzy uvěznit občany jednoduše za to, že vlastní materiál, o němž úředníci rozhodnou, že je „nenávistný.“ Podle amerického zákona RESTRICT může mít vláda brzy pravomoc monitorovat internetovou aktivitu kteréhokoli Američana, který je považován za bezpečnostní riziko.

Vlády usilují o totální kontrolu. V Kanadě může státní agentura filtrovat a manipulovat s tím, co Kanaďané vidí online. V Austrálii může jediný vládní úředník přinutit společnosti sociálních médií, aby odstranily příspěvky.

Vlády a spřízněné neziskovky mají v úmyslu donutit technologické společnosti, aby dodržovaly jejich pravidla. Britští zákonodárci pohrozili, že uvězní manažery sociálních médií, kteří necenzurují dostatek obsahu. A Brazílie zavedla přísné tresty pro platformy, které neodstraňují tzv. „falešné zprávy,“ zejména ty, které se týkají Covidu.

Klíčovou oblastí činnosti je Evropská unie. Usiluje o rozsáhlé nové pravomoci k regulaci společností sociálních médií. A pokud bude jednat, může změnit způsob, jakým společnosti provozují sociální média po celém světě, vzhledem k hospodářské síle a vlivu EU v celosvětovém měřítku.

Podle zákona EU o digitálních službách musí velké technologické společnosti sdílet svá data s „prověřenými výzkumníky“ z neziskových a akademických organizací, kteří přenechají moderování obsahu většinou různým neziskovkám a jejich státním sponzorům.

Americký zákon RESTRICT Act, sponzorovaný demokratickým senátorem Markem Warnerem, hrozí 20 lety vězení nebo pokutou 250 000 dolarů za přístup k webovým stránkám, které budou uvedeny na černé listině – a to prostřednictvím „virtuálních privátních sítí“ nebo VPN.

To jsou způsoby, jak vytvořit soukromé spojení mezi počítačem nebo telefonem a internetem.

Za zhruba 30 let rozšířeného používání internetu na veřejnosti v západních společnostech nedošlo k ničemu podobnému. Zde jde o globální cenzuru nepohodlných názorů, jaká nemá v minulosti obdoby.

Úředníci zaváděli tyto politiky většinou s malou publicitou a bez větších protestů. Mnoho mainstreamových zpravodajských mediálních korporací podporuje tyto nové zákony, protože nebudou mít prakticky žádnou konkurenci.

Jak se ukázalo u souborů Twitter, průmyslový komplex cenzury je stejně tak o diskreditaci přesných faktů, pravdivých příběhů a tvůrců obsahu, kteří ohrožují současný systém a jeho moc, jako o posílení těch, kteří mnohdy lžou, ale jsou v souladu se systémem.

Příkladem může být i období „covidismu“, kdy dnes již oficiálně prokázané pravdy byly (a většinou ještě stále jsou) cenzurovány, zatímco lži ve stylu „dvě dávky a tečka“ byly propagovány.

A například v období před prezidentskými volbami v USA byly v zájmu výhry Bidena cenzurovány příspěvky upozorňující na notebook Huntera Bidena, jehož existence již byla dávno potvrzena a nyní tento laptop poslouží při obžalobě Huntera Bidena z více než 400 trestných činů.

Jsme tedy svědky vzniku mezinárodního aparátu s mocí kontrolovat informační prostředí způsoby, které určují, čemu mají lidé věřit a co mají pokládat za pravdu a co za lež.

Není přehnané říci, že Západ je na prahu nové a mnohem mocnější formy totalitarismu než komunismus nebo fašismus, jejichž dosah byl omezen geograficky.

Máme-li tuto hydru porazit, musíme ji pochopit.

Proč se vlády snaží zakročit proti svobodě projevu od Nového Zélandu přes Nizozemsko až po Irsko a od Brazílie až po Kanadu? Proč teď? A proč jim to prochází?

Načasování globálního zásahu proti svobodě projevu se nezdá být náhodné.

Až na několik pozoruhodných výjimek je poptávka po cenzuře poháněna prosystémovými  stranami (všichni si říkají „liberální demokraté“), přičemž neziskovky hrají servilní roli.

Politici se dovolávají obhajoby údajné „prevence škod“, která je velmi odlišná od starší záminky pro cenzuru, kterou byla národní bezpečnost.

Tlak je rasový, imigrační – např. Irsko, pro-LGBTQI a zejména pro-trans  – např. Irsko a Austrálie a založený na bezpečnosti (válka na Ukrajině) nebo zdraví (Covid a očkování) – např. EU.

Proč teď?

Vše kolem cenzury se připravuje asi 8 let. Tedy nejde o neplánovaný proces. Zde je možné jen spekulovat, ale zřejmě půjde o finální zavádění Agendy 2030, což zahrnuje kroky, které nebude většina společnosti akceptovat.

Systém nepotřebuje média, která by před tím, co se chystá, varovala.

Elity to samozřejmě přehnaly.

Nyní zřejmě cítí, že se mnohde začíná společnost probouzet – a to nepotřebují. Potřebují tupé a poslušné masy, které bezmezně věří tomu, co jim podá goebbelsovská mainstreamová propaganda.

Proto se tak urputně snaží tyto procesy celosvětového zavádění cenzury urychlit…