Svoboda slova platila i pro Ku Klux Klan

Přelomové rozhodnutí padlo v roce 1969 v případu, který je znám jako Brandenburg versus Ohio. Clarence Brandenburg byl lídrem venkovské organizace Ku Klux Klanu v Ohiu. V roce 1964 pozval novináře z televize, aby udělal reportáž ze shromáždění Ku Klux Klanu. Novinář části shromáždění nafilmoval a zachytil některé projevy i pálení kříže. Jeden z projevů zmiňoval možnou pomstu vůči negrům, židům a ostatním, kteří je podporují. Dále řečník tvrdil, že americký prezident a Kongres utlačují bílou rasu, a oznámil, že plánují demonstraci u Kongresu na Den nezávislosti. Další řečník obhajoval nucené vysídlení černochů do Afriky a amerických židů do Izraele.

Zazněly věty jako „Pohřběte negry” nebo „Pošlete židy zpátky do Izraele”.

Brandenburg byl za svoji řeč odsouzen podle zákona státu Ohio, který zakazoval „obhajovat nezákonné metody terorismu jako prostředek dosažení politického cíle”. Dostal pokutu a jeden až deset let ve vězení. Odvolací soud rozsudek potvrdil a odmítl tvrzení, že se jedná o projev, který nemůže být trestán s odvoláním na svobodu projevu.

Ústava chrání i Ku Klux Klan

Nejvyšší soud v jednomyslném stanovisku všechny rozhodnutí nižších soudů zrušil a prohlásil, že vyjádření, která padla na shromáždění Ku Klux Klanu, nemohou být trestána, neboť jsou chráněna prvním dodatkem americké Ústavy.

V svém rozhodnutí soud uvedl, že i řeč, která obhajuje nezákonné jednání, spadá pod ústavní ochranu svobody slova. Existuje rozdíl mezi obhajobou nezákonného jednání a výzvou k nezákonnému jednání. Obhajoba je svobodným vyjádřením. Vzhledem k důležitosti svobody slova pro rozvoj společnosti musí i výzva k nezákonnému jednání splňovat podle soudu přísná kritéria na to, aby mohla být trestána. Proto soud zavedl nové pravidlo, podle kterého se mají posuzovat výjimky z ústavní ochrany svobody slova. Test, který má být na posuzování výjimek použit, je znám pod názvem „bezprostředně hrozící nezákonné jednání”.

Trest jen při bezprostředním ohrožení

Podle tohoto testu lze trestat projev, pouze pokud je jeho cílem bezprostředně vyvolat nebo způsobit nezákonnou činnost a pokud současně takový projev může nezákonnou akci pravděpodobně vyvolat. Klíčová slova pří vyhodnocování testu jsou „bezprostředně” a „pravděpodobně.”

Jednou z inspirací pro osvobozující rozsudek Nejvyššího soudu bylo stanovisko soudce O. Holmese z roku 1919, ve kterém argumentoval, že „pouze stav nouze znamenající okamžité nebezpečí může být výjimkou” z ochrany svobodného projevu.

Rozsudek v případě Brandenburg dokumentuje vývoj názoru na svobodu slova, neboť zvrátil padesát let staré rozhodnutí téhož soudu v případě Whitney. Charlotte Whitney byla v roce 1919 odsouzena za to, že pomáhala založit komunistickou stranu v Kalifornii. Provinila se podle soudů tím, že obhajovala násilné převzetí vlády v zemi a její činy představovaly tak vážné ohrožení bezpečnosti státu, že mohly být zakázány. Zavedením podmínky, že obhajoba nezákonného jednání musí pravděpodobně vést k bezprostřednímu porušení zákona, aby mohla být trestána, soud konstatoval, že vážné ohrožení bezpečnosti nestačí. Pokud chybí okamžité nebezpečí, že k něčemu dojde, lidé mohou svobodně obhajovat i nezákonné jednání.

Obhajoba nezákonného jednání je ok

Test bezprostředně hrozícího nezákonného jednání byl dále konkretizován u dalšího rozsudku Nejvyššího soudu, který se zabýval svobodou projevu. Obžalovaný Gregory Hess se v roce 1973 zúčastnil protiválečné demonstrace na půdě univerzity v Indianě. Protestující zabrali ulice, které poté nechal místní šerif vyklidit. Gregory Hess při vyklízení ulic zavolal z blízkosti na šerifa: „Zabereme ty zasrané ulice znovu.”

Gregory Hess byl za svůj výkřik obviněn podle místních zákonů z výtržnictví. Ne za to, že chodil po ulici, ale za to, že vyzýval svým pokřikem ostatní, aby porušovali zákon. Případ se dostal až k Nejvyššímu soudu. Při posuzování případu uplatnil Nejvyšší soud test o bezprostředně hrozícím nezákonném jednání a zprostil Gregory Hesse viny. Ve svém odůvodnění uvedl, že v nejhorším případě mohlo vyjádření Gregory Hesse znamenat výzvu k nezákonné činnosti v nespecifikované budoucnosti, a proto jeho jednání nesplňovalo podmínky pro udělení trestu.

V ČR trest tři roky

Pro srovnání lze uvést, že český občan Václav Klestil dostal loni tříletý podmíněný trest za dvě věty, která uvedl na sociálních sítích v reakci na teroristický útok na mešity na Novém Zélandu. Na facebookový profil Hospodářských novin napsal komentář ve znění: „Konečně měl někdo koule a ukázal, jak se na Mohamedány musí. Dobrá práce.” Při potvrzení rozsudku konstatoval předseda odvolacího senátu, že „o nebezpečnosti tohoto jednání nemůže být pochyb”.

Svoboda slova znamená, že lidé mohou říkat i věci, které ostatním připadají odporné. Otázka, kterou si musí každá společnost položit, je, zda existuje cesta zpět, pokud se rozhodne zakazovat cokoli, co se druhým nelíbí nebo prostě jen splňuje definici „odporné nebo násilné vyjádření.”