Truchlivé srovnání |

Sdílet článek:

DANIEL VÁVRA

Pojďme si povědět příběh o tom, kterak byli naši předci před 100 lety mnohem schopnější, pracovitější, rychlejší a chytřejší než my.

Dovolil jsem si nasdílet příspěvek Petra Stančíka o tom, jak rychle bylo zbudováno Pražské výstaviště v roce 1891 (ani ne za rok) a jak rychle ho po vyhoření opravujeme my (17 let) a označil jsem to za úpadek. Je to můj oblíbený příklad a používám ho už roky při každé možné příležitosti.

Vynořilo se tam samozřejmě nečekaně obludně obří množství lidí, kteří současnou situaci považují za zcela správnou, nevyhnutelnou a samozřejmě nesrovnatelnou s dobou před 134 lety. Kupříkladu:

Nemuseli tam dělat klimatizaci a rozvody
Tehdy to byla běžná technologie
Dělníci tehdy dělali za zlomek peněz a byli v zásadě otroky
Rekonstrukce je vždy náročnější, než stavba
A ta částka taky nesouhlasí

A vyskytl se dokonce i člověk, který tvrdil, že dělat to dnes pomocí mechanizace, je dražší, než když to tehdy dělali lidi pouze rukama bez strojů.

Pojďme si tedy o té stavbě něco povědět. Je to fascinující příběh. A přihodíme k tomu ještě pražskou kopii Eiffelovky na Petříně.

Začněme tím, co se vlastně na výstavišti děje:

„Když začínala rekonstrukce Průmyslového paláce a viděl jsem, co v reálu taková stavba obnáší, skoro jsem si neuměl představit, že to kdy vůbec může být hotové,“ komentuje dva roky rekonstrukce Průmyslového paláce Tomáš Hübl, předseda představenstva Výstaviště Praha, a. s.

Průmyslový palác vyhořel v roce 2008. Kdo by snad čekal, že bude co nejrychleji opraven, byl by velice naivní. Rekonstrukce započala až v roce 2022, skončit měla v roce 2025, ale skončí doufejme v roce 2026 a uváděná cena je 2.6 miliardy korun. Což bude téměř jistě překročeno.

Jak tato stavba, respektive celý areál výstaviště vznikl? Byl postavena v roce 1891 u 100. výročí průmyslové výstavy a měla být přehlídkou kulturní a hospodářské vyspělosti českého národa.

Podobu areálu navrhli architekti Bedřich Münzberger a Antonín Wiehl. Ti se inspirovali Světovou výstavou z roku 1889, díky které má Paříž svou ikonickou Eiffelovu věž. Ve stejném roce byla v Praze postavena i Petřínská rozhledna, která se Eiffelovkou inspirovala.

Výstraviště ovšem nebyl jen současný Průmyslový palác a několik staveb okolo. Bylo obří a pavilonů tam bylo násobně víc. Tam kde je dnes Matějská, tam všude byly pavilony. Viz plánek a obrázky dole.

Areál čítal 106 číslovaných pavilonů a 4 nečíslované.

K příležitosti Jubilejní zemské výstavy byly roku 1891 zprovozněny dvě nové pozemní lanovky (na Letnou a na Petřín), nová Petřínská rozhledna a Křižíkova elektrická dráha na Letné, první česká elektrická dráha. Probíhaly ukázky balonových letů a uskutečnil se první seskok padákem.

Významnou stavbou byla strojovna – pavilon určený pro vystavení strojů – šlo o trojlodní stavbu z železné konstrukce s dřevěnými bočními loděmi. Do výstaviště se vstupovalo triumfálním dřevěným obloukem se dvěma věžemi. Odtud se otevírala promenáda k průmyslovému paláci. Po stranách byly retrospektivní výstavy, pavilon města Prahy, budova Pošt a telegrafu, umělecká výstava, bok pavilonu zemského výboru. Za palácem byla druhá kolmá třída. V této části byly pavilony strojírenských a dalších průmyslových odvětví, v severozápadní části bylo soustředěno zemědělství. Hlavní budovy byly zděné nebo železné, prosklené, střední a menší kombinovaly stavbu se dřevem, nebo byly dřevěné, postavené v národním duchu české renesance, případně uplatňující lidové motivy, další stavby čerpaly z různých časových období i zemí. Tyto stavby výrazně kontrastovaly s moderními stavbami konstrukčními.

Na obrázcích dole můžete vidět, že některé pavilony kupříkladu napodobovaly egyptské památky, jinde zase byly postaveny celé staročeské statky.

Teď pro mnohé šokující informace: TOTO VŠECHNO BYLO POSTAVENO ZA 8 MĚSÍCŮ.

Teď detaily:

Idea uskutečnit výstavu přišla v roce 1887, kdy bylo vydáno memorandum.
V listopadu 1888 byl ustaven výbor pro přípravu výstavy
Začátkem roku 1890 němečtí podnikatelé začali požadovat, aby se výstava posunula až na rok 1892. Zdůvodňovali to údajnou nemožností včas připravit výstaviště do roku 1891. Chtěli ovšem, aby výstava nebyla jubilejní. Následně Němci výstavu zcela bojkotovali.
Vyměřovací práce začaly v březnu 1890.
V květnu 1890 započala stavba výstavních budov. Začala se stavět Strojovna a vyrůstat konstrukce Průmyslového paláce.
V září mohutná povodeň, která strhla v Praze i část Karlova mostu, způsobila značné škody na výstavišti. Dvě třetiny výstaviště byly zatopeny a stavební práce byly přerušeny. 11. září se zřítily čtyři oblouky železné konstrukce Průmyslového paláce.
V říjnu 1890 se přihlásila cementárna Max Hergett s tím, že za cenu pouhých 6 000 zl., což byla cena o polovinu nižší, než byla rozpočtová, provede celou betonovou Křižíkovu fontánu.
Vzhledem k rozsahu naplánovaných prací a požadovanému termínu otevření výstavy v květnu 1891 bylo rozhodnuto, že stavební práce budou probíhat i v zimě.
Dne 15. května 1891 byla výstava slavnostně zahájena za zvuků Dvořákových fanfár.

Veškerou organizační a pracovní činnost na výstavě řídil Výkonný výbor. Výkonný výbor se v průběhu výstavy pracovně sešel 158 krát a vyřídil za tu dobu 21 300 podání. V organizačně kritických obdobích a při významných událostech během výstavy zasedal výbor permanentně.

Teď něco k onomu – byla to tehdy běžná technologie. Ke stavbě Průmyslového paláce bylo poprvé v dějinách české architektury použito montovaných železných konstrukcí. Stavbu provedla První českomoravská strojírna Kolben-Daněk ve spolupráci se stavební firmou architekta Františka Víšky za 5 měsíců, a to během velmi nepříznivých povětrnostních podmínek. Železná konstrukce Průmyslového paláce vážila 800 tun. Ocelové oblouky měly rozpětí 38 m. Průmyslový palác byl otevřen 15. března 1891. Náklady na palác dosáhly 500 000 zlatých.

Tehdejší plat úředníka byl 25 zlatých. Zedník bral 35 zlatých. Tedy více než úředník. Roční plat vyššího úředníka byl 500–700 zlatých, učitele 130, dělníka 100–200 zlatých. Cena výstavby průmyslového paláce v dnešních penězích tedy byla cca 300 milionů korun.

Tedy to, co my dnes rekonstruujeme 4 roky za 3 miliardy tehdy postavili za 5 měsíců za 300 milionů, přičemž to stavěli přes zimu a na podzim jim toho půlku strhla povodeň.

Zvláště s ohledem na zvýrazněnou úlohu prezentace českého národa se rozhodli Sokolové k akci přispět uspořádáním II. všesokolského sletu. V sousedství výstaviště si v Královské oboře poblíž tratě pronajali od města pozemek. Byl sice po povodni zanesený bahnem, do 1. května 1891 se jej podařilo vyčistit a pak za dva měsíce zde postavili tribuny pro 7000 diváků, šatny a další potřebné stavby.

Výstavy se zúčastnilo přes dva a půl miliónů návštěvníků.

Teď něco k Petřínské rozhledně.

V roce 1889 byli členové Klubu českých turistů na světové výstavě v Paříži, kde se tak nadchli pohledem na slavnou Eiffelovu věž, že se rozhodli vytvořit podobnou dominantu nad městem v Praze. Založili Družstvo pro výstavbu Petřínské rozhledny, dali do něj první peníze a od magistrátu získali pozemek. V roce 1890 byla provedena projektová příprava a zajištěny potřebné prostředky. Stavba byla zahájena v březnu 1891, podle návrhu arch. Vratislava Pasovského, autory konstrukce byli ing. František Prášil a ing. Julius Souček z Českomoravské strojírny. Petřínská rozhledna byla slavnostně otevřená 20. srpna 1891. Celá stavba tak byla vyhotovena za 6 měsíců. Stojí dodnes. Dnes by za tu dobu nikdo nepostavil ani záchodky. Za stejnou dobu vznikla i lanovka.

Součástí výsvaty byla Křižíkova vodní fontána, rozkládající se za Průmyslovým palácem. Pomocí parního stroje byly nasvětlené barevné proudy vody vrhány až do výše 25 metrů. Záři světelných zdrojů bylo vidět až ze Starého Města. Veškeré osvětlovací zařízení pocházelo z dílen Křižíkova pražského závodu.

A teď k tomu „měli to jednodušší nemuseli dělat rozvody“.

Celá stavba byla ve své době naprosto revoluční a nová. Kromě toho na rozdíl ode dneška pro ní vznikaly tuny uměleckých děl, soch, plastik, vytráží, reliéfů atd.

Všechno bylo budováno pouze za pomoci parních strojů a parních jeřábů, což bylo tehdy taktéž zcela nové.

Projektovalo se na papír bez počítačů a kalkulaček.

Významnou roli hrálo elektrické osvětlení, které zajišťoval František Křižík. Na staveništi i v hotových budovách byly instalovány obloukové lampy, což umožňovalo práci i za tmy a prodloužení pracovní doby. Ty lampy Křižík přímo navrhl a vyráběl.

Podle AI (a knihy SEJBAL, Jiří. Základy peněžního vývoje) zedník pracující na stavbě pražského Výstaviště v roce 1891 měl průměrný měsíční plat kolem 35 zlatých. Podle historických přepočtů odpovídá 1 zlatý z té doby zhruba 4 000 Kč dnešní kupní síly, což znamená, že tehdejší měsíční mzda zedníka by dnes představovala přibližně 140 000 Kč. Někdo říkal, že dělali za kůrku chleba jako otroci. Tak určitě. Dělali ovšem až 12 hodin denně.

A teď ještě k té byrokracii. Pomineme teď fakt, že výstaviště měla dlouhé roky v pronájmu velice pochybná organizace a brutálně chátralo a chátrá doposud. To, že trvalo 14 let, než se začalo stavět, je ukázka naprosto neuvěřitelné byrokracie, zkostnatělosti a zkorumpovanosti současnosti. Samotný fakt, že tehdy pojišťovnou vyplacená odhadovaná částka za vyhořelý pavilon 1 miliarda, je o 18 let později samozřejmě díky inflaci násobně vyšší. Kdyby se začalo stavět ihned, tak se mohlo ušetřit několik miliard.

Znovu proto opakuji spolešně s Petr Stančík – jsme zkorumpovaná, přebyrokratizovaná, líná, neschopná společnost, která s násobně lepšími technologiemi nedokáže za 18 let postavit jen komicky malou část něčeho, co naši předci postavili před 134 lety za osm měsíců s parními stroji.

Další informace naleznete na stránce Odkaz odkud jsem mimo jiné čerpal.