Účtem za zelenou iluzi bude dramatické zvýšení cen |

Sdílet článek:

To je zhruba nadpis rozhovoru, který vedl Jörn Lauterbach, šéfredaktor hamburského vydání deníku WELT, s editorem WELTu Stefanem Austem. Tento novinářský veterán a autor mnoha knih, mimo jiné i u nás známého díla Baader Meinhoff komplex o Rudých brigádách v SRN v 70. letech je znám svým skeptickým postojem k zelenému nadšení obecně. Hlavní otázka rozhovoru zněla – proč budou ceny energií i nadále hlavním jablkem sváru. Předkládám v plném znění:

WELT: Aktuálně zažíváme prudký růst cen plynu a dalších energií. Jelikož se tato oblast stále více politizuje – je to jen začátek vývoje?

Stefan Aust: Doby, kdy ceny energií stanovovaly komunální energetické podniky s citem pro proporce, jsou dávno pryč. Energetický sektor je v dnešní době politickým bojištěm – a to zdaleka ne od včerejška. A pak také globálně, čehož si někteří politici v této zemi zatím zjevně nevšimli. Věří, že energetický přechod směrem k větrným turbínám, solárním střechám a nekonečným kukuřičným polím na výrobu bioplynu by učinil Německo energeticky soběstačným. Je to zelená iluze. Účtem za to jsou jsou dramaticky rostoucí ceny elektřiny.

Úspora fosilních paliv, kde je to možné, je správná a rozumná. Měli bychom si ale dávat pozor na zbožná přání. Tento vývoj bude určitě pokračovat tak, jak bude pokračovat energetická transformace. Pokud bude do konce příštího roku podle dosavadních plánů odstaveno posledních šest dosud aktivních jaderných elektráren v Německu, nastane ve výrobě elektřiny docela velká mezera. Kromě současných zhruba 30 000 větrných turbín by bylo zapotřebí dalších 15 000. A pak odpovídající konvenční elektrárny na výrobu elektřiny v případě nedostatku větru.

Pokud se rozloučíme s atomovou energií a také se budeme chtít „zbavit“ černého a hnědého uhlí a navíc nebudeme kupovat ruský plyn, ale nanejvýš americký plyn, který však za žádných okolností nesmí být získáván frakováním, nutně nastane problém s nedostatkem energie.

WELT: Jako hlavní problém je jmenováno Rusko, to ale odmítá, že by mělo za situaci veškerou odpovědnost. EU naopak opět jedná nekonzistentně a chce se v říjnu znovu radit. Chystá se hra na Černého Petra?

Aust: Tato neshoda na politické scéně se již ukázala při řešení plynovodu Nord Stream 2. Pokud by EU jednala jako společně jednající nákupní společnost, vyjednávací s Ruskem jako hlavním dodavatelem plynu, situace by byla určitě jiná. Rusům ale nemůžeme jednoho dne říct, že chceme zakázat používání hotového plynovodu a druhý den požadovat větší dodávky plynu. Nyní, prostřednictvím scénářů odchodu od zdrojů uvedených výše, směřujeme naopak k silnější závislosti na Rusku a dostaneme se do nerovnováhy, která se odrazí i na trzích.

WELT: Pokud by se situace v zimě vyhrotila, měla by být obnovena debata o jaderné energii?

Aust: Pokud by lidé měli doma mrznout – neočekávám to v Německu, ale mohlo by to postihnout jiné země – debata se bude vyvíjet několika směry. Není pochyb o tom, že podíl fosilních paliv při výrobě energie musí být snížen, zejména proto, že jsou omezené a v určitém okamžiku se stanou velmi nákladnými, protože celosvětově roste poptávka. Konverze by ale měla být založena na realitě a neměla by být tak vylhaná, že by Německo zvládalo při svých „čistých zdrojích“ energetickou zátěž pouze nákupem jaderné energie z Francie nebo uhelné energie z České republiky.

WELT: Zejména Zelení chtějí kromě stávajícího daňového systému nastavit i druhý peněžní cyklus, v němž mohou náklady na energii na jedné straně růst a na druhé straně budou spotřebitelé odškodněni prostřednictvím kompenzačních plateb. Nemohlo by to nakonec být příliš složité nebo byrokratické?

Aust: To, co by se mohlo zdát na papíře jako uzavřený cyklus, má ve skutečnosti obvykle tolik výjimek a doplňkových předpisů, že se pak stává velmi byrokratickým a nespravedlivým. Znamenalo by to jakýsi částečný odchod z tržního hospodářství kvůli plánovanému kompenzačnímu cyklu pro toto odvětví, což bude přinejlepším nejistý výsledek.