Uhranutí Milošem Zemanem

Miloš Zeman bezpochyby patří vedle Václava Havla a Václava Klause mezi naše tři nejsilnější polistopadové politické figury. Na rozdíl od svých předchůdců v prezidentské funkci jsme se u něj v průběhu času dočkali největších názorových a ideologických změn a přerodů.

Sám Zeman to kdysi popsal bonmotem, že „názory nemění jen idiot“. Václav Havel stavěl svou politiku na principech, které vyznával, Václav Klaus se pak proti těmto principům vymezoval a podle toho razil vlastní. Miloš Zeman, minimálně před první přímou prezidentskou volbou, pak jakoukoli hodnotovou politiku opustil a vše podřídil svému zvolení. A bohatě mu to stačilo na zvolení v roce 2013 a nakonec i v roce 2018.

Fraška v podání hradní suity, která odmítá informovat o reálném zdravotním stavu prezidenta a jeho schopnosti nadále vykonávat jemu svěřený úřad, sice mocně baví sociální sítě, ale už nejpozději včera měla skončit.

Co ale Miloše Zemana vždy odlišovalo od svých předchůdců, ale i dalších vrcholných politiků, byla schopnost své soupeře paralyzovat, uhranout a zcela tak určovat agendu. Političtí spojenci i obdivovatelé rádi hovořili o Zemanovi jako o geniálním šachistovi, který je vždy o několik tahů napřed před svými soupeři a vše si pamatuje (a nezapomíná). I když to povětšinou byla jen iluze, dokázal ji svým soupeřům vnutit.

Pozoruhodné ovšem je, že toto uhranutí soupeřů sledujeme i v posledních týdnech. Evidentně těžce nemocný prezident v područí svých „gangsterských“ spolupracovníků i nadále určuje agendu povolebních dní.

Fraška v podání hradní suity, která odmítá informovat o reálném zdravotním stavu prezidenta a jeho schopnosti nadále vykonávat jemu svěřený úřad, sice mocně baví sociální sítě, ale už nejpozději včera měla skončit.

Tiskový briefing, kde první dáma společně s první slečnou národu sdělily, že prezident je nemocný a je neetické se ptát, co mu je, jsou jen pokračováním trollingu, který hradní parta již léta (a nyní obzvláště vypečeně) předvádí.

Je sympatické, že demokratičtí předáci se chtějí chovat navýsost citlivě, jen velmi opatrně občas zvednou varovný prstík směrem k Hradu, že mají nástroje, jak situaci řešit, když se ukáže, že prezident není schopen funkci dále vykonávat. Ale jak by Zeman jistě podotknul, předvádí tím jen svoji slabost. Můžeme se sice společně s nimi uklidňovat, že prostě jen musíme pár týdnů nebo měsíců vydržet, pravda se nakonec ukáže a nová vláda nějak vznikne.

Ale každý den, kdy si necháváme vnucovat tuto hru na soucit s těžce nemocným mužem (který nikdy žádný soucit s nikým neprojevil), dáváme čas a prostor bezskrupulózním a bezpáteřním jedincům z Hradu a hnutí ANO využívat Zemanova uhranutí ke svým cílům. A to celé i v situaci, kdy dost možná sám Zeman tuto hru už vůbec nerežíruje.

Zbavme se konečně té bázně z Miloše Zemana, není k ní jediný důvod. Je čas jednat a ukázat, že principy a pravidla platí, a ten, kdo je porušuje a vysmívá se jim, za to bude pykat. Protože dívat se na to, jak se tato země mění v banánovou republiku, začíná dost bolet.