USA na nebezpečné křižovatce




Sdílet článek:

JIŘÍ WEIGL

Spojené státy se nacházejí v dlouhodobé vážné politické krizi. Svědčí o tom mimo jiné i podivné způsoby politického boje, které se tam v posledních letech již stávají normou.

Prezidentské volby v roce 2019 rozhodly korespondenční hlasy. Z nejasného důvodu převážně městští voliči demokratů masově volili korespondenčně, přestože žijí v bezprostřední blízkosti volebních místností, zatímco většinově venkovští voliči republikánů většinou vážili mnohdy ne právě krátkou cestu k volebním urnám a volili osobně a přímo. Dodnes si velká část Američanů včetně bývalého prezidenta a dnešního republikánského kandidáta Donalda Trumpa myslí, že volby byly demokraty zmanipulovány a že se jednalo o gigantický volební podvod. Americké demokracii zasadil tento průběh voleb bez ohledu na to, kde je pravda, velkou ránu, která není dosud zhojena, a prohloubil hluboké politické rozdělení tamější společnosti.

Nyní zažíváme další podivnosti. Prezident Biden, vítěz zmíněných nešťastných voleb a nejstarší hlava státu v amerických dějinách, ve funkci dlouhodobě vykazuje vážný úbytek fyzických i mentálních sil, což je u nejmocnějšího muže na planetě na pováženou. Zjevně nepatří k těm americkým prezidentům, kteří by pevně drželi otěže vládnutí ve svých rukou. Přesvědčivě po uplynulé čtyři roky nepůsobila ani jeho viceprezidentka, téměř neviditelná Kamala Harrisová. Moc evidentně drží jiní lidé v pozadí. USA se při tom nacházely ve vážných ekonomických problémech po covidové krizi a ve zhoršující se mezinárodní situaci. Bylo proto velkým překvapením, že se 81letý prezident Biden rozhodl pokračovat a kandidovat na další volební období.

Jeho zhoršující se fyzický i mentální stav byl dlouhodobě předmětem celosvětové pozornosti a prakticky každému nejen v USA bylo jasné, že takového úkolu není schopen. Jediným, pro koho kondice Joe Bidena nebyla vůbec žádným problémem, bylo vedení Demokratické strany. Jako úřadující prezident usilující o znovuzvolení podle americké tradice bez problémů vyhrál demokratické primárky a vše směřovalo k jeho oficiální nominaci. Náhle a překvapivě se z iniciativy samotných demokratů již netradičně v červnu odehrála televizní debata Bidena s jeho republikánským rivalem Trumpem, v níž Biden podle očekávaní totálně vyhořel. Necelé dva měsíce před nominačním sjezdem Demokratické strany se následně rozjela eskalující kampaň, aby Biden z kandidatury odstoupil. Najednou všechny demokratické celebrity i významní sponzoři strany začali říkat to, co každý dávno věděl – že Biden kandidatury není schopen. Pod otazníkem je i jeho schopnost vůbec dokončit funkční období.

Téměř nedůstojná štvanice na starého prezidenta skončila podle očekávání jeho kapitulací. Biden z kampaně odstoupil a místo sebe podpořil jako kandidátku svou viceprezidentku Kamalu Harrisovou. A udál se zázračný obrat. Ze senilního starce se v mainstreamovém politickém a mediální podání stal z Joe Bidena velký státník, který klade na první místo blaho vlasti. Z nevýrazné zastánkyně extrémně progresivistického křídla strany Harrisové se mávnutím kouzelného proutku stala nadějná politička, jíž se všechny stranické i společenské celebrity předhánějí ve vyjadřování podpory. Žádné překvapení na nominačním sjezdu proto nebude. Demokraté mají za necelý týden jednoznačnou vyzyvatelku Trumpa, peníze sponzorů na volební účet jen prší a problémy teď prý bude mít Trump. Nominační sjezd už bude jen formalita.

Tento překvapivý obrat a jeho téměř triumfální vyústění jsou tématem nejrůznějších diskusí a debat. Nějak v nich ale zaniká, že šaráda s Bidenovou kandidaturou a jeho pozdním odstoupením ve prospěch Harrisové umožnila stranické „věrchušce“ obejít standardní tradiční demokratický mechanismus primárek a v osobě Harrisové v případě porážky Trumpa ve volbách poté získat jistotu pokračování dosavadních politických a mocenských poměrů. Bidenovu okolí jde evidentně o to, udržet se u moci za každou cenu.

V případě standardní kandidatury nebylo možné očekávat, že by nepříliš přesvědčivá Harrisová byla schopna v primárkách zvítězit a nominaci získat. Primárky by pravděpodobně otevřely cestu k vítězství některému z úspěšných demokratických guvernérů. Nevýrazná Harrisová jakožto reprezentantka skupiny stojící za Bidenem se k nominaci mohla dostat pouze manévrem s Bidenovu pozdní rezignací.

Zbývá hledat odpověď na otázku, proč skupině shromážděné za prezidentem Bidenem stojí za to podnikat podobné operace a snažit se udržet u moci za každou cenu. Důvodů může být pochopitelně celá řada, ale mezi hlavními hledejme možná některé souvislosti ukrajinské války. Pod touto adresou dochází v USA již téměř tři roky k masivní privatizaci veřejných prostředků v podobě dodávek zbraní a materiálu bojující Ukrajině. Pro americký vojensko-průmyslový komplex se jedná o byznys, kterému nemůže svou lukrativností zdaleka konkurovat ani dvacetileté bezvýsledné válčení v Afghánistánu. V případě Ukrajiny jde navenek o velmi vznešený cíl označený jako pomoc zemi bojující za svou svobodu proti ruské agresi, a tak se pod povrch dějů příliš nehledí. V sázce nejsou navíc ani životy amerických vojáků, takže to je zcela mimořádná a vnitropoliticky málo riziková věc. Většina prostředků z mnoha desítek miliard dolarů vojenské pomoci Ukrajině zůstává v USA v podobě nákupu vojenského či jiného materiálu. Zkrátka pro mnohé ideální byznysové příležitosti, jejichž další souvislosti zatím nikdo nezkoumá. Podobné otázky visí konec konců ve vzduchu i kolem naší slavné muniční iniciativy a jejích skutečných beneficientů.

Pro každou, nejenom americkou administrativu je podobný vývoj velmi rizikový. Zkorumpovanost ukrajinských poměrů a dlouhodobá angažovanost současného prezidenta, jeho rodiny a dalších lidí z bývalé administrativy v byznysových aktivitách na Ukrajině jsou dobře známy. Ukrajinská krize tak může mít velmi nebezpečný přesah i do USA a výrazně komplikovat tamější poměry a politickou atmosféru.

Je nejen v zájmu USA, ale i v zájmu celého demokratického světa, aby USA byly pevným příkladem fungující demokracie bez sporných korespondenčních voleb a nejasných politických manévrů. Přejme proto Američanům, světu i sobě, aby v jejich letošních volbách demokracie zvítězila přesvědčivě a nezpochybnitelně.

Jiří Weigl, IVK

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

1 Comment

  1. “Nejmocnější muž na planetě” nabubřelá fráze, vždyť si svět mimo KoZa z něj dělá jen srandu. Těch pár let po rozpadu východního bloku nedokázali využít k ničemu jinému než rozpoutání válek a nepokojů, ovšem nepočítali s tím, že se státy začnou stavět na vlastní nohy a co se stalo z nejmocnějšího muže?

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*