V irském referendu lidé odmítli progresivní definici rodiny

Irské referendum proběhlo v pátek a občané odpovídali na dvě otázky. První otázka zněla, zda má být ústavní článek, který říká, že „stát uznává rodinu jako přirozenou primární a základní jednotku společnosti”, doplněn o vsuvku ve znění „stát uznává rodinu, ať už je založená na manželství nebo na jiných trvalých vztazích…”.

Stávající text ústavy definoval rodinu jako svazek založený na manželství bez ohledu na pohlaví partnerů. Nová definice by podle vysvětlení k textu dodatku zahrnovala i vztahy založené na „různých pevných a trvajících svazcích” nad rámec manželství.

Péče o rodinu

Druhá otázka se zabývala péčí rodinu. Navrhovaná úprava měla vymazat následující dva odstavce:

„Stát zejména uznává, že žena svým životem v domácnosti poskytuje státu podporu, bez níž nelze dosáhnout obecného blahobytu.”

„Stát proto usiluje o to, aby matky nebyly z ekonomických důvodů nuceny vykonávat práci, která by vedla k zanedbávání jejich povinností v domácnosti.”

Tyto dva odstavce měly být nahrazeny následujícím odstavcem:

„Stát uznává, že vzájemné poskytování péče rodinnými příslušníky na základě vazeb, které mezi nimi existují, dává společnosti podporu, bez které nemůže být dosaženo obecného blahobytu, a usiluje o podporu takové péče.”

Jasné ne

Irové oba návrhy jasnou většinou zamítli. U první otázky hlasovalo proti 68 % voličů, druhou otázku zamítlo 74 % voličů.

Pozn. autora: Irové možná zcela správně posoudili výraz „jiné trvalé svazky” jako gumovou definici na stále zrychlující se cestě do politicky korektní nirvány, jejímž cílem není nic menšího než destrukce tradiční rodiny. 

Další otázkou může být, zda do textu nejvyššího zákona státu patří v podstatě deklaratorní ustanovení, že stát usiluje o to, aby matky v domácnosti nemusely pracovat. To je základní rozpor mezi původním pojetím lidských práv, na jejichž základě vznikla západní civilizace, a jejich moderní verzí.

Více o krátké cestě od lidských práv k seznamu zbožných přání zde.

Neziskové organizace mají jasno

Petr Burke je ministrem v irské vládě, ve které zastupuje středovou stranu Fine Gael, jež je momentálně třetí nejsilnější stranou v Irsku.

Po ohlášení výsledků referenda řekl Petr Burke, že by se vláda měla zamyslet, nakolik názory různých neziskových organizací odrážejí názory společnosti. Naprostá většina neziskových organizací vedla před referendem různé kampaně s cílem přesvědčit veřejnost, aby hlasovala pro navrhované ústavní změny.

Jasno za peníze občanů

Například nezisková organizace s názvem National Women’s Council of Ireland, ve zkratce NWCI, dostala za posledních deset let od irské vlády přes 7 milionů EUR a téměř všechny její náklady na mzdy jsou placeny ze státních peněz.

Organizace byla jedním z nejhlasitějších podporovatelů změn. Po jejím boku stály další organizace se státním financováním, například LGBT Ireland, Migrant Rights Centre nebo Transgender Equality Network of Ireland.

Sama NWCI na svém účtu na sociálních sítích tvrdila: „Skupiny, které říkají ano změnám, zastupují ženy, muže, matky, otce, osamocené rodiče, děti, studenty, rodiny a stojí na čele boje za rovnost.”

Ministr, který v irské vládě odpovídá za rovné příležitosti, uvedl v odpovědi na otázku, co výsledek referenda znamená: „Lidé odmítli tyto dva specifické návrhy. Nemyslím si, že to je indikací nějakého většího odmítnutí neziskových organizací, které podporovaly změny.”

Post scriptum

Pozn. autora: Kouzlo podobných neziskových organizací je v tom, že nemusí přesvědčovat ty, jejichž zájmy chtějí zastupovat, aby je nějakým způsobem podpořili. Stačí si vymyslet dostatečně politicky korektní téma, jehož odmítnutí je mediálně nepřijatelné, a říci státu, ať platí. 

Stát potom financuje něco, co společnost rozhodně odmítá, ale musí nedobrovolně platit. Je to neustále se opakující schéma. Protože progresivní síly nejsou samy schopny přesvědčit lidi silou svých argumentů, uchylují se v podstatě ke státem organizovanému „vydírání”. Dejte nám nedobrovolně peníze na něco, co odmítáte. A pokud to budete kritizovat, média si to s vámi vyřídí.

Murray Rothbard z rakouské ekonomické školy na konci minulého století předpověděl, že cílem progresivních sil je sociální rovnostářský stát, který řídí byrokraté, intelektuálové, technokraté a nová třída ve spolupráci s nějakou prověřenou utlačovanou skupinou, která touží po rovnosti.

A protože Murray Rothbard se nebál říkat věci na rovinu, napsal, že je to novodobá náboženská válka s ideologií, která nemůže být brána na milost. Boj s ní bude vyžadovat kuráž a sílu nesložit se po tíhou pomlouvačné reakce médií.