VW drtivě vyhrál v bitvě s odbory. Reálně zruší 35 tisíc pracovních míst, zbaví se 2 továren a 7 let nikomu nepřidá ani halíř |

Sdílet článek:

PETR MILER

Každá strana výsledek dohody prezentuje jinak. Pokud bychom se měli řídit pohledem odborů, vypadá to, že nemuseli ustoupit skoro v ničem, realita je ale úplně jiná. Na oko smířlivá dohoda je jen staví do lepšího světla, jinak je spíš triumfem Olivera Blumeho.

Déle jak tři měsíce trvající sága, kterou už začátkem září odstartovat šéf koncernu Volkswagen Oliver Blume slovy o tom, že ekonomická situace firmy je alarmující, je u konce. Silných vyjádření v ní padla spousta z obou stran, však finanční šéf společnosti hovořil o tom, že společnosti dává rok, maximálně dva a znovu „pan generální” ji dokonce chtěl nechat zbankrotovat rovnou. Cílem byla na každý pád masivní redukce mezd, desítky tisíc propuštěných a zavření nejméně tří fabrik, z čehož firma nechtěla ustoupit. A odbory to reagovaly stávkami a hrozbou ještě větších protestů.

Deklarovaným cílem obou stran bylo domluvit se ještě před Vánoci, k čemuž ještě zkraje týdne vývoj zdaleka nesměřoval. Nakonec se ale smíru na poslední chvíli dosáhnout podařilo a venku je dohoda zvaná „Zukunft Volkswagen”, tedy Budoucnost Volkswagenu. Na první pohled působí dojmem, že vedení firmy v podstatě kapitulovalo, vzdalo se všeho výše zmíněného a přistoupilo do značné míry na to, co chtěly odbory. Tato optika je jistě žádoucí pro obě strany – lidé z vedení VW nebudou vypadat jako rasové a vrchní odboráři budou za hrdiny. Zkoumání detailů ale ukáže, že fakticky jde o téměř úplnou kapitulaci odborů před požadavky VW a Blumeho drtivé vítězství.

I ve chvíli vydání tohoto článku řada médií situaci prezentuje tak, že zavírat se tedy nic nebude, propouštět se taky nebude a zaměstnanci se pouze trochu uskromní, když přijmou nerůst mezd po několik dalších let výměnou za jistotu práce do roku 2030. V podstatě nic z toho ale není celá pravda. Detaily dohody ukazují, že realitou je v principu přesně to, co chtěl VW, akorát zabalené v lepších šatech.

Nakonec i kolegové z Handelsblattu označují Blumeho za vítěze a odboráře za ty, kteří chtěli přinést před Vánoci aspoň nějakou dohodu. Neboť viděli, že VW neustoupí a vzhledem k přemíře kapacit je mu v podstatě jedno, pokud lidé půlku ledna prostávkují, než zjistí, že chozením s transparenty po fabrice rodiny neuživí.

Ačkoli tedy hlavní vyjednavač IG Metall Thorsten Gröger hovoří o tom, jak se podařilo odvrátit uzavírání závodů a propouštění, na sklenici reality se dívá velmi optimisticky. Podobně mluví vrchní odborářka přímo ve VW Daniela Cavallo, která řekla: „Nebude uzavřena žádná továrna, nikdo nebude propouštěn z provozních důvodů a naše firemní tarifní ohodnocení bude dlouhodobě zajištěno.” Nebudeme říkat, že lže, ale sami zvažte, jak precizní popis reality to je.

Dohoda počítá se „sociálně přijatelnou redukcí pracovní síly”, která znamená zrušení masivního počtu 35 tisíc pracovních v Německu. Ano, nikdo nedostane výpověď z provozních důvodů, ale je to důležité? 35 tisíc míst u VW během pár let zmizí a nebude nahrazeno, navíc k tomu nedojde pouze tak, že nebudou nahrazováni lidé odcházející do důchodu apod., s čímž souvisí další bod – (ne)zavírání továren.

Domluveným schématem bude zredukována výrobní kapacita o 734 tisíc nových aut za rok, což je opravdu hodně. Bylo by naivní si myslet, že u VW bude pracovat o desítky tisíc lidí míň ve stejném množství fabrik na o tolik menší výrobě a jede se dál. Nebude tomu tak, detaily dohody počítají jen s tím, že VW sice továrny nezavře, prodat je ale může i s jejich zaměstnanci. Hovoří se zejména o fabrikách v Osnabrücku a Drážďanech, které prostě mohou brzy sloužit někomu jinému pro něco jiné. Zaměstnanci technicky nepřijdou o práci a továrny technicky nebudou zavřeny, reálně se ale VW zbaví lidí i výrobních míst tak, že je prostě „hodí na hlavu” někomu jinému.

Ani třetí klíčový bod pak není pro odbory resp. spíš zaměstnance výhra. Lidé dostanou zpět jistotu zaměstnání v rámci výše zmíněných mezí, ale výměnou za to, že stáhnou požadavek na zvýšení mezd od roku 2025 a s žádným dalším nepřijdou až do roku 2031! Tedy dlouhých sedm let. Jinými slovy – to, co je nezřídka prezentováno jako pomalu zachování statu quo a vítězství zaměstnanců, ve výsledku může znamenat, že člověk dnes pracující pro VW může během pár let dělat pro někoho jiného v továrně, která nepatří Volkswagenu, a to bez nároku na jediné zvýšení platu po dlouhých 7 let.

Marně přemýšlíme, čeho vlastně odbory dosáhly. A zda tento kolektivismus vůbec je někomu ku prospěchu – kdyby VW prostě vyhodil pár desítek tisíc lidí a zavřel dvě tři továrny, jak plánoval, může to pro naprostou většinu z dotčených dopadnout stejně nebo lépe. Ti, kteří by zůstali, by měli lepší podmínky, a ti, kteří by odešli, by si je nakonec jinde mohli najít také. Přijde nám to spíš jako takový klinč a dohoda za každou cenu. VW si ale stěžovat nebude, nemá nač.

„Při jednáních jsme měli tři priority: Snížení nadbytečné kapacity v německých závodech, snížení mzdových nákladů a snížení nákladů na vývoj na konkurenceschopnou úroveň,“ řekl k výsledku jednání šéf značky VW Thomas Schäfer. „Dosáhli jsme schůdných řešení všech tří problémů. Byla to těžká rozhodnutí, ale určují důležitý směr do budoucna,” uvedl dále, čímž v podstatě shrnuje popsané. Volkswagen dosáhl všeho, čeho chtěl, což nakonec potvrzuje i schválený záměr přesunu výroby klíčového Golfu z Německa do Mexika od roku 2027. Nejprodávanější auto firmy se tedy bude dělat mimo Německo.

Škrty mají Volkswagenu ušetřit 1,5 miliardy eur (bezmála 38 miliard Kč) ročně na mzdových nákladech prakticky ihned a spolu s dalšími opatřeními firmě pomoci od nákladů víc než 15 miliard eur (asi nemusíme dodávat, že to je skoro 380 miliard korun…) za rok v horizontu několika let. Firma v oficiálním prohlášení označuje dohodu za „spojení jistoty zaměstnání, finanční stability a vedoucí technologické pozice”, to je ale znovu jen marketing. Sám šéf Blume ale může být spokojen právem: „S balíčkem opatření, který byl odsouhlasen, nastavila společnost rozhodující směr pro svou budoucnost z hlediska nákladů, kapacit a struktur. Nyní jsme zpět v pozici, kdy můžeme úspěšně utvářet svůj vlastní osud,” uvedl.

Dodávat není co, zaměstnancům VW přejeme hezké svátky s jistotou dokonale stabilní mzdy do roku 2031 při práci v továrnách, které ani nemusí patřit Volkswagenu. Ty totiž budou dělat o tři čtvrtě milion aut ročně míň. Je to trochu jízlivý sarkasmus, ale je to prostě tak – slova o tom, že tato dohoda maluje velmi černý obrázek reality současného stavu německého průmyslu, ač se tak netváří, jsou bohužel pravdivá.