Vzpoura

LIBOR ČÍHAL

Předevčírem odpoledne přijal ruský prezident nějakého profesora medicíny, který obšírně popisoval peripetie své vědy, vědcům Putin obvykle pozorně naslouchá a snaží se být adekvátní, tentokrát se zdálo, že není přítomen, že je vtažen do nějakého obrovského problému a jeho mozek usilovně hledá řešení. Divák televizního šotu se mohl domnívat, že Ukrajinci prolomili frontu, ale po pár hodinách se důvod ozřejmil. Vojenská vzpoura, která se celkem rychle vyřešila, neukázala na prezidentovu slabost, jak vyvozuje mainstream, ale naopak. Kdo včera sledoval ruská média, i ta pod čarou, musel vidět, že prezidenta akceptovali i ti, kteří k němu mají obvykle výhrady. Dobrý koment ke vzpouře má v El Manifiesto jeho šéfredaktor Javier R. Portella: “Jak nepředvídatelný a nedeterministický je běh historie, která se exhibovala celý včerejší den. Všichni kromě nato(vců) se obávali nejhorších katastrof, krvavé lázně a občanské války. Skončilo to dík Lukašenkovým vyjednávacím schopnostem a dvěma dalším ctnostem: dík tvárnosti ruského prezidenta, který nechtěl kořistit ze zjevné méněcennosti svého protivníka a nakonec i Prigožinově schopnosti uznat svou inferioritu.”

Český mainstream se v případě Ruska dobrovolně oslepil a slepotu přenesl na velkou část společnosti. Neexistuje racionální odpověď po kořenech protiruské nenávisti, která se patologicky zmocnila části české společnosti. Až tak nečekaně, že se téměř blíží běžným psychosociálním předpokladům každodennosti. Odpověď neexistuje v minulosti, totiž dnešní doba žádnou minulost nemá, existují některé bazické národní rysy, které mohou být částečně degenerativní, ale tím se národ neliší od okolních. Odpověď nepramení ve strachu z Rusů, ale v jiném strachu. Důvody české nenávistné patologie diagnostikoval Sartre v Antižidovi. Český antirus se bojí samotného procesu myšlení, bojí se všeho kromě Rusů, bojí se svobody a změn. Aspekt antirus úplně ovládá osobnost svého nositele a zaplňuje celé spektrum jeho idejí. Pro antirusa, Rus spí, jí a též umírá jinak než jiní, po rusky. Ve společnosti antirusů nemůže být žádný Čech svobodný.

Jak je možné, že v tak deformované společnosti, za kterou mainstream Rusko vydává, může existovat privátní ozbrojená složka, která ohrozí státní moc? V mainstreamové a bohužel i v dnešní málo originální hospodské logice, je to všechno Putinova manipulace. Mohla by v Česku, v USA atd. existovat soukromá armáda o nejlepších zbraních, která by jen v náznacích ohrožovala režim? V USA dodneška mainstream straší lidová demonstrace proti zfalšovaným volbám, která prolomila vrata Kongresu. S námezdními armádami všude po světě je to stejné, v Rusku Vagner, žoldnéři v USA, Británii i v Česku, místo trénování patriotismu, vlastenectví a služby národu se trénuje hra žoldnéřů a zbrojních společností o peníze, která finalizuje ve hře o moc. Problém se skupinou Vagner není až tak fabulózní, jak se mainstreamový antirus domnívá, ruský vojenský analytik Viktor Murachovskij adekvátně popisuje prozaickou genezi privátní vojenské skupiny Vagner:

“Mlčení ruských zákonodárců způsobilo vojenskou vzpouru, lidé, kteří schvalují a iniciují zákony zavírali oči a situace se dnes octla mimo kontrolu. Už před spoustou let se otvírala otázka, jak může v zemi existovat soukromá vojenská skupina. Bylo ticho, protože muzikanti pracovali v zahraničí, ale konflikt mezi státními strukturami a Vagnerem nazrával už tenkrát. V Sýrii osvobodili Palmyru a všem se to líbilo. Vagner je Prigožinův soukromý byznys, vložil do něho obrovské finance z jiných svých zdrojů, což dělá každý podnikatel, a jeho vojenské podnikání mu neslo zisk. V Africe si přišel na obrovské peníze a nikomu neskládal účty. Loni se situace změnila, Vagnera požádali o domácí výpomoc a problémy se objevovaly: komu vůbec Vagner podléhá, kdo ho bude vyzbrojovat a platit? Proč má za týlový servis vojenské struktuře, která existuje jenom dík mezeře v zákonech, odpovídat ministerstvo obrany? Ministerstvo se snažilo řešit vztahy s touto strukturou a uzavřít s nimi kontrakt, ovšem podnikatel v tom viděl znárodnění svého byznysu. Zdá se, že jako konečný impulz k zahájení vzpoury daly informace o kontraktech ministerstva obrany s řadou menších privátních vojenských skupin a přišla řada na skupinu Vagner, jeho bossům se to nelíbilo. V národní armádě musí existovat jenom jedno velení. Kdo v obavě o vlastní byznys se vydává na cestu zrady, sám si střelí do zad.

(12 votes, average: 4,33 out of 5)

Loading...