Walter Block o libertariánském pohledu na hutí za práva homosexuálů |

Sdílet článek:

BAWERK.EU

Volnost sdružování znamená, že gayové mohou vést svůj životní styl, ale také to znamená, že jiní se nemusí s nimi družit.

Jeden z velmi velmi významných vrcholů v historii komunity gayů z libertariánského bodu pohledu, byl boj proti policii v New Yorku v roce 1969. Šlo o nepokoje ve Stonewallu a homosexuálové a jejich podporovatelé měli tehdy zcela pravdu. Až do té doby policie mohla provádět razie v barech, hospodách, lázních atd., často navštěvovaných homosexuály. Činila tak beztrestně, s malým odporem ze strany gayů nebo kohokoliv jiného stran této záležitosti. Ale v tomto případě se setkala s tvrdým odporem a vztahy mezi těmito dvěma skupinami mladých mužů nebyly nikdy už stejné. (Ano, vyjma sexuální preference zde mezi těmito dvěma skupinami nebylo mnoho rozdílů; obě se pro příklad skládaly z mladých mužů).

Proč policie neustále prováděla razie v podnicích, které tato skupina lidí navštěvovala? Protože bylo nezákonné, aby dospělí lidé stejného pohlaví mezi sebou udržovali sexuální vztahy. Tyto místa byla používána členy této komunity k tomu, aby se navzájem setkávali, vedle jiných důvodů, kvůli těmto nelegálním vztahům. To zní hrozně zastarale pro moderní uši, ale v některých muslimských a afrických zemích je takové jednání pořád nezákonné a často tvrdě trestané.

Libertariánský pohled je v této záležitosti jasný jako facka. Žádné dobrovolné chování dospělých lidí, ať je jakékoliv, by nemělo býti zakázané. Gayové ve Stonewallu měli právo na své straně a policie byla navzdory zákonům na špatné straně. (Norimberský proces prokázal oprávněnost práva ex post facto; to, že byl nějaký právní předpis v platnosti, neznamená, že je nutně oprávněný.) Člověk by si potom mohl myslet, že homosexuálové budou, přinejmenším ve větším množství, libertariány. Byli tehdy, v roce 1969 nebo přinejmenším jednali v duchu, který byl kompatibilní s touto filosofií. Bohužel, pokud to byl vůbec tento případ, jsme daleko od toho, aby to dnes bylo pravdou. Od obrany svého práva na volné spolčování z důvodu vzájemně dohodnutých účelů, se v moderní době přesunuly k útokům na práva jiných lidí.

Pro příklad mnoho homosexuálů nyní trvá na tom, že ostatní mají právní povinnost se nejen zdržet násilí proti právům homosexuálů, aby jim zabránili ve sdružování, ale mají povinnost s nimi aktivně spolupracovat na podporu jejich životního stylu. Tak jsou nyní ochotni nutit pekaře, květináře a fotografy ke spolupráci, aby podporovali jejich vzájemné sňatky. Homosexuálové plní žalobami soudní dvory, účelem těchto žalob je nutit jiné (většinou oddané křesťany) k tomu, aby tito porušovali své vlastní principy.

Jednají tito lidé způsobem, který je kompatibilní s libertarianismem? Samozřejmě nejsou. Ve skutečnosti žádají vládu, aby používala proti současným obětem násilí toho druhu, které dříve použila proti nim ve Stonewallu a používala po mnoho desetiletí před tímto incidentem. Tehdy byly v právu, když namítali proti zacházení, které bylo proti nim použito, ale nyní se mýlí, když trvají na podobném porušení práv proti těm, kteří nyní odmítají s nimi kooperovat. Homosexuálové mají každé právo se účastnit na dobrovolném chování dospělých lidí, ale nemají vůbec právo nutit ke spolupráci ostatní, kteří mají námitky proti jejich praktikám. Dobrovolné sdružování je obousměrnou ulicí. Ano, homosexuálům by mělo býti dovoleno si užívat přínosů svobodného sdružování, ale mělo by jim býti zabráněno v tom, aby odepírali tyto stejná práva těmto křesťanům. Je moudré, aby se homosexuálové účastnili takovéhoto antilibertariánského jednání? Těžko si představit, že ano. Zahrnují méně než 10 % celkové populace. Ti, kteří se hořce staví proti jejich chování, je pořád významně více.

Jednou věcí je, když má mocná většina spadeno na malou slabou menšinu a porušuje její práva. Až příliš často jí to bohužel prochází. A něco jiného je, když malá skupina, kterou mnozí pohrdají, strká prst do oka lidem, kteří ji počtem výrazně převyšují. Jsou homosexuálové zaslepeni filmem „The Mouse That Roared“? To je film, kde velký herec Peter Sellers hrál více méně nejlépe ze všech svých rolí. V tomto filmu malá fiktivní země (něco jako Monako nebo Lichtenšjensko) porazila mocnou armádu Spojených států po konci druhé světové války.

Tento druh myšlení může skutečně v realitě nastat. David konec konců občas porazí Goliáše. Ale v dlouhém období jde o výjimku potvrzující pravidlo. Gayové, pokud by brali ohled na své dlouhodobé zájmy, nemluvě o spravedlnosti, by ihned měli přestat v tom, aby se snažili přimět vládu, aby porušovala práva lidí, kteří jsou mnohem početnější než oni. Za prvé velké množství lidí opovrhuje chováním homosexuálů a toto jejich pokračující šikana pravděpodobně nevyvolá žádnou positivní změnu v jejich postojích. Tyto oběti dnešní komunity gayů jsou také jen lidmi. Jejich odpor k tomuto špatnému zacházení bude sílit. Toto jednání tímto novým moderním způsobem se velmi pravděpodobně vrátí samotným homosexuálům jako bumerang. Bylo by dobré jim poradit, aby se sami omezili na své dřívější heroické, libertariánské jednání roku 1969.