Zapomenutá předmluva George Orwella k románu Farma zvířat




Sdílet článek:

Slavný román G. Orwella Farma zvířat byl vydán roce 1945. Je satirickým podobenstvím stalinského Ruska a drtivou kritikou totalitních režimů. Zapomenutá předmluva napsaná samotným Orwellem kritizuje cenzuru vyvolanou tlakem veřejného mínění. A zmiňuje i dnes oblíbené ‘falešné zprávy’.

Farmu zvířat nechtělo mnoho vydavatelů vydat, neboť se obávali tlaku veřejnosti. Samotné ministerstvo varovalo vydavatele, že publikace knihy není dobrý nápad. George Orwell v reakci na situaci napsal esej s názvem „Svoboda tisku”, který se měl stát předmluvou knihy.

Z neznámých důvodů se tak nestalo. Teprve v roce 1972 byl nalezen originál předmluvy a téhož roku byl poprvé publikován jako samostatný esej v Times Literary Supplement:

„Největším nepřítelem svobody myšlenek a slova v tomto okamžiku nejsou přímé zásahy oficiálních míst. Pokud se editoři a vydavatelé uchýlí k tomu, že některé věci nebudou publikovat, není to proto, že by se báli stíhání, ale protože se bojí veřejného mínění. V této zemi je intelektuální zbabělost nejhorší nepřítel, kterému může spisovatel nebo novinář čelit, a tomuto faktu se podle mého názoru nedostalo prostoru, který by si zasloužil. 

Co je v tomto okamžiku požadováno podle převládajících názorů je nekritický obdiv vůči sovětskému Rusku. Jakákoli skutečná kritika sovětského režimu je skoro nepublikovatelná. Ale je možné alespoň kritizovat vlastní vládu. Skoro nikdo neotiskne kritiku Stalina, ale je celkem bezpečné kritizovat Churchilla. Po dobu pěti let, po které jsme ve válce, a z toho po dobu dvou až tří let v boji o holé přežití, bylo bez jakýchkoli překážek publikováno nespočetné množství knih, letáků a článků, které se přimlouvaly za kompromisní mír s Německem.

Servilita, s jakou větší část anglických intelektuálů spolkla a opakovala ruskou propagandu od roku 1941, by byla celkem ohromující, pokud by se tak již v minulosti opakovaně nechovali. Ruský náhled na věc v jedné kontroverzní věci za druhou byl akceptován bez jakéhokoli zkoumání a poté publikován přehlížeje historické pravdy a ignorujíce intelektuální slušnost.

Stalin je svatý a o určitých aspektech jeho politiky se nesmí vážně hovořit. Toto pravidlo bylo v platnosti od roku 1941, ale platilo v rozsahu větším, než si uvědomujeme, již deset let před tímto datem. Události v Rusku a jinde byly posuzovány podle odlišných standardů. Bylo považováno za správné psát o hladomorech v Indii, ale zatajit je, když k nim došlo na Ukrajině.

Ale nyní zpátky k mé knize. Reakce na ni bude u mnohých anglických intelektuálů jednoduchá: neměla by být vydána. Jeden neřekne, že kniha by neměla být vydána z toho důvodu, že je špatná. Angličtí intelektuálové, tedy jejich většina, bude vznášet námitky proti této knize, protože pomlouvá jejich vůdce a škodí pokroku. 

Když někdo požaduje svobodu slova a tisku, nepožaduje absolutní svobodu. V organizované společnosti vždy musí být a v každém případě bude existovat určitá míra cenzury. Ale svoboda je, jak říkala Rosa Luxemburgová, „svoboda pro toho druhého chlápka”.

Naše vláda to stále nějak respektuje. Obyčejní lidé v ulicích pořád nejasně „věří, že každý má právo na svůj názor”. Jsou to pouze nebo v každém případě především literární a vědečtí intelektuálové, ti lidé, kteří by měli být strážci svobody, kteří jí začínají opovrhovat v teorii i praxi. 

Existuje nyní rozšířená snaha argumentovat, že je možné bránit demokracii totalitními metodami. Pokud někdo miluje demokracii, říká tento argument, musí zničit své oponenty jakýmikoli způsoby. A kdo jsou její nepřátelé? Vždy se zdá, že to nejsou jen ti, kteří na ni otevřeně a vědomě útočí, ale i ti, kteří ji ‘objektivně’ ohrožují šířením pomýlených myšlenek. Jinými slovy znamená obrana demokracie zničení nezávislého myšlení. 

Zvykněte si zavírat do vězení fašisty bez soudu a možná se ten proces nezastaví u fašistů. 

Tolerance a slušnost jsou v Anglii hluboce zakořeněny, ale nejsou nezničitelné. Musí být udržovány při životě cílevědomým úsilím.

Pokud si mám vybrat text, abych se ospravedlnil, vyberu si jednu řádku z básně Johna Miltona: „Podle známých pravidel odvěké svobody”. Slovo odvěké zdůrazňuje, že myšlenková svoboda je hluboce zakořeněnou tradicí, bez které by naše západní civilizace sotva mohla existovat. Od této tradice se mnoho našich intelektuálů viditelně odchyluje. A ostatní, kteří tento názor nesdílejí, s ním souhlasí z pouhé zbabělosti. 

Ale alespoň skončeme s těmi nesmysly o obraně svobody proti fašismu. Pokud svoboda něco znamená, znamená právo říkat lidem, co nechtějí slyšet. Obyčejní lidé se k této zásadě vágně hlásí a jednají podle ní. Jsou to intelektuálové, kteří se bojí svobody. Proto jsem napsal tuto předmluvu. Abych na to upozornil.”1

Stačí změnit téma

Aby byla předmluva zcela aktuální, stačí dosadit za výraz sovětské Rusko libovolné žhavé téma současnosti. Na vyzkoušení, jak funguje neoficiální cenzura současnosti, stačí v nadnárodní firmě zkusit prezentovat otevřeně názor, který není v souladu se schválenou doktrínou.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (8 votes, average: 4,88 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

1 Comment

  1. Další metodou sledování je špionáž. K tomu dochází ve dvou podobách: Na jedné straně je to špehování občanů prostřednictvím teleobrazů nebo mikrofonů myšlenkovou policií. Druhý typ špionáže, vzájemná zrada ze strany členů strany, je z nich efektivnější (ukazují to i spisy gestapa). Dokonce i děti jsou vychovávány v mládežnické organizaci špionů, aby špehovaly své rodiče a v případě nouze je zradily. Rodiče jsou dokonce hrdí, když jejich děti zradí ostatní nebo dokonce vlastní rodiče. Kromě toho jsou všichni členové strany organizováni do klubů a jsou vyzýváni, aby trávili co nejvíce času ve společných domech, aby každý mohl na všechny ostatní dohlížet.— je to úryvek z Orwellova „1984“.

Napsat komentář: Cgce to Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*