Co kdyby Ukrajina vyhrála?

V Politicu vyšel krásný článek na téma „Západoevropští lídři se obávají, že by Ukrajina mohla vyhrát“. Autoři Hannah Roberts, Nahal Toosi a Cornelius Hirsch totiž varují, že s tím může být problém. Přestože západoevropští lídři veřejně deklarují sympatie s ukrajinským bojem a v některých případech vyvinuli značné úsilí, aby zemi podpořili, obávají se západní představitelé, že to, co francouzský prezident Emmanuel Macron minulý týden označil za „ponížení“ Ruska, by mohlo způsobit celou řadu nových problémů.

Jednou z velkých obav je, že ukrajinské vítězství by mohlo destabilizovat Rusko, což by jej učinilo ještě nepředvídatelnějším a výrazně oddálilo normalizaci energetických vztahů. Proto se některé západoevropské metropole tiše vyslovují pro řešení konfliktu, které by Putinovi „zachránilo tvář“, i kdyby to Ukrajinu mělo stát území.

I když Macron a německý kancléř Olaf Scholz opakovaně řekli, že podmínky ukončení bojů záleží na Ukrajině, nedávno zdůraznili, že upřednostňájí co nejrychlejší dosažení příměří.

Macron také prohlásil, že po nastolení míru bude muset Evropa vybudovat „novou bezpečnostní rovnováhu“. Tato fráze vyvolává paniku v zemích střední a východní Evropy, kde je považována za šifru pro ústupky Putinovi tak, aby mohl rozhodovat o tom, co se bude dít na jejich území.

Podobně se vyjádřil během pátečního dlouhého telefonického rozhovoru s Putinem německý kancléř Olaf Scholz. Poté napsal na Twitter, že se Putina snažil přimět ke třem krokům, z nichž prvním bylo: „Na Ukrajině musí nastat co nejrychleji příměří.“

Požadavek, aby Rusko okamžitě vycouvalo a stáhlo všechny své síly z ukrajinského území, mezi třemi kroky chyběl. V rozhovoru, který o víkendu poskytl německému zpravodajskému serveru T-Online, Scholz, který v mezičase odložil vyslání těžkých zbraní na Ukrajinu, uvedl, že Německo bude i nadále podporovat sankce proti Rusku, a rovněž zopakoval svou výzvu k diplomatickému řešení.

Italský premiér Mario Draghi po setkání s americkým prezidentem Joem Bidenem ve Washingtonu minulý týden rovněž uvedl, že už je čas začít uvažovat o mírové smlouvě. „Shodli jsme se, že musíme pokračovat v podpoře Ukrajiny a tlačit na Moskvu, ale také se začít ptát, jak obnovit mír,“ řekl novinářům a dodal, že toto úsilí musí zahrnovat i Ukrajinu. „Lidé … chtějí uvažovat, jaké jsou nyní možnosti nastolit příměří a znovu zahájit nějaká důvěryhodná jednání. Taková je nyní situace. Myslím, že se musíme hluboce zamyslet nad tím, jak to řešit,“ prohlásil Draghi.

I když opakovaně vyjadřují svou podporu Ukrajině, skutečnost, že vládnoucí představitelé tří největších zemí EU zaujali takřka totožná stanoviska k mírovým jednáním právě v době, kdy Ukrajina má na bojišti navrch, naznačuje, že se trojice snaží vyvinout na ukrajinské představitele nátlak, aby vyjednávali. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj si to zatím nenechává líbit.

„Chceme, aby ruská armáda opustila naši zemi – nejsme na ruském území,“ řekl Zelenskyj v rozhovoru pro italskou veřejnoprávní televizi RAI. „Nezaplatíme za zachování Putinovy tváře svým územím. To by bylo nespravedlivé.“

Ukrajinští představitelé tvrdí, že jakýkoli územní ústupek Moskvě – včetně statusu Krymu – by otevřel dveře budoucím ruským vpádům na jejich území.

Výzva evropských lídrů k jednání s Ruskem je v rozporu s politikou USA. Ministr obrany Lloyd Austin po návštěvě Kyjeva koncem dubna prohlásil, že Washington věří, že Ukrajina „může vyhrát“.

Karen Donfriedová, náměstkyně amerického ministra zahraničí pro Evropu, v reakci na Draghiho slova uvedla, že ačkoli USA věří, že konflikt bude nakonec vyřešen diplomatickou cestou, prioritou administrativy zůstává pomoc Ukrajině při obraně.

„Momentálně se soustředíme na to, abychom co nejvíce posílili ukrajinské pozice na bojišti, aby až přijde čas, měla Ukrajina co nejsilnější páku u jednacího stolu,“ řekla v pátek novinářům.

Washington se prozatím neobává, že by evropská podpora proukrajinské koalice v čele s USA slábla. Vysoce postavený americký představitel zdůraznil, že podobné evropské debaty nejsou ničím novým a že obecně stála panuje jednota ohledně cílů pomoci, přičemž poukázal na připravenost zemí od Slovenska po Německo poskytnout Ukrajině zbraně.

„Samozřejmě se obáváme roztržky, ale myslím, že spojenci také chápou, co je zde v sázce,“ řekl. „Podívejte se na EU. Roky se hádali o ruskou ropu a plyn, ale teď najednou říkají, že jsou na cestě k zákazu? To je historické.“

I tak jsou ale rozpory mezi největšími evropskými zeměmi, východními členy EU a USA pozoruhodné a neomezují se jen na politické kruhy.

Nedávný průzkum veřejného mínění ve 27 západních zemích odhalil, že podpora další diplomatické spolupráce s Ruskem je výrazně vyšší v Itálii, Německu a Francii než v USA nebo Polsku. Stejný trend byl patrný i v otázce zbrojní pomoci Ukrajině, přičemž podpora byla slabší ve velkých západoevropských zemích.

„Celá EU by se po této počáteční fázi, kdy jsme pomohli vojensky, měla soustředit na vyjednávání a vyvíjení tlaku na politické řešení,“ sdělil pro Politico.

I když je důležité, aby Evropa „nepolevila v ostražitosti“ vůči Putinovi, neměla by podle Conteho EU ztrácet ze zřetele smysl pro realitu: „Rusko tam je a zůstane.“

Přeložila Lucie Sulovská

(6 votes, average: 3,67 out of 5)

Loading...