Evropa je jen poloostrov Asie

Pokud si někdo ještě myslí, že nějakou diplomatickou fintou ukončí ruskou agresi a že zase ‚bude dobře jako před válkou‘, strašně se mýlí. Rusko vyhlásilo válku celému Západu. Připravuje se ni nejméně deset let. Putin si vybral pro zahájení války situaci, kterou považoval za nejvýhodnější. Nebyla by pro něj lepší o dva roky dříve ani dva roky později. Víra, že Putina zázračným způsobem nahradí nějaký nový Gorbačov, je neopodstatněná. Rusko promarnilo příležitost z devadesátých let obnovit důvěru a další příležitost, pokud vůbec přijde, bude až za několik desetiletí. Odchod Putina nic nemění. Mnohem pravděpodobnější je, že ho nahradí ještě pevnější diktatura, kterou už nepovede jedna osoba, bude kolektivní. S hospodářským kolapsem Ruska se rovněž nedá počítat, na agresi se i ekonomicky chystalo přes deset let. A určitě najde pár spojenců.

Přiznejme si, že šest údajně skvělých sankčních balíčků ze strany největšího trhu na světě proti Rusku, které má ekonomickou sílu jako Itálie, svědčí o tom, že Evropa si žádný kolaps Ruska nepřeje. Rusko totiž má po těchto sankcích a třech měsících války padesátiprocentní přebytek v rozpočtu. Může radostně pokračovat v korupci, agresi, zastrašování, atentátech, otravách novičokem, podpoře terorismu, v explozích muničních skladů, v počítačové kriminalitě a podobně.

Jedním z válečných motivů je ruské odmítání férové soutěže na světových trzích a ve světové politice. Putin si uvědomuje, že by to vedlo k něčemu podobnému, jako Gorbačovova perestrojka. Neudržel by krok. Potřebuje konflikt. Ruská propaganda běží naplno, ne v Evropě, ale v zemích, které mají nevyhraněný vztah k Rusku. Systematicky vyvolává antiamerické emoce. Ruská agrese se má stát počátkem globálního povstání proti NATO.

Studená válka ukončila historicky krátké období globalizace. Není možné globálně spolupracovat a obchodovat, pokud někdo nerespektuje pravidla slušného chování. Jakákoli spolupráce ve vědě, jakékoli sdílení citlivých informací a technologií, i vzájemný obchod končí. Natožpak jakékoli investice. Bylo by naivní pro nejbližší desetiletí počítat s ruským trhem v libovolné podobě. Raději počítejme že konflikt potrvá, příjemné překvapení je málo pravděpodobné. A studená válka, která už běží, potrvá ještě o léta déle. Neodvolatelně.

Redukce globální spolupráce (a přiznejme si, že mnohdy bezohledné), povede k mnohem většímu důrazu na domácí produkci nejdůležitějších produktů, zejména léků, povede možná k omezení čínské obchodní dominance.

S novou érou bipolárního rozdělení světa do značné míry ztrácí smysl jakékoli úsilí bránit případným klimatickým změnám. Vícepolární model je z mnoha důvodů neuskutečnitelný. Válka přináší mnohem horší klimatické důsledky, než jakékoli naše úsilí o nápravu. V rozděleném světě takové klimatické úsilí znamená prohru pro toho, kdo se o něj bude nějak rychle pokoušet. Všechny úvahy je třeba prodloužit o nějaká dvě desetiletí. Chce-li Evropa přežít, musí decentralizovat odpovědnost a přestat přikazovat, co musí všichni dělat a věřit. Chloubou Evropských tradic bývala pluralita, centrální evropské regulace ale zastavily hledání řešení na lokální úrovni, všichni vzhlížejí k tomu, jak Brusel energetickou krizi vyřeší.

Státy, jako Česká republika, které hazardně podcenily svou bezpečnost vojenskou, surovinovou, energetickou i politickou, ponesou nejhorší následky. Nemá smysl příliš si stěžovat, je to výsledek nekompetentní politiky posledních dvou desítek let. Spíš musíme zatnout zuby a hodně se snažit. A konečně zahájit průběžnou veřejnou diskusi o bezpečnosti ve všech významech. A mimochodem asi tak zdesateronásobit rozpočet tajných služeb. Nejen kvůli zvláštní pozornosti pro bývalé občany Ruska, rizik bude mnohem více.

Jaké jsou možnosti, představme si několik variant budoucího vývoje:

1. Rusko zeslábne pod tíhou sankcí, které konečně po dvanáctém balíčku trochu začnou působit. Nebude stačit světovému vývoji. Vzdělaní Rusové utečou do exilu, proč by měli mít ruský pas, se kterým se špatně cestuje, nízkou životní úroveň a omezené profesní a životní možnosti. Zbylých sto třicet milionů Rusů si vytvoří gangsterský režim, který se bude podobat komunistické Koreji. Sankce mají krátkodobý význam, musí následovat okamžitá tvrdá reakce. Vleklý konflikt nakonec povede k rozdělení Ukrajiny na západní a východní. Západní Ukrajina se bude postupně obnovovat a za čas bude pro Rusko podobným lákavým i nebezpečným sousedem, jako bylo Západní Německo vůči NDR. Svět bude pod trvalým rizikem jaderného útoku.
2. Rusko s tichým souhlasem Západu obsadí celou Ukrajinu. S jídlem roste hlad. V případě Ruska neomylně. Bude jen otázkou času, kdy dostane další agresivní choutky. Třeba v Pobaltí, nebo na Balkáně. A zkoušet to bude i ve střední Evropě. Náklady Západu na takovou variantu budou tisíckrát větší, než kdyby se víc podporovala obrana Ukrajiny. Připomeňme si, že zatím nepodporujeme válku, ale obranu proti bezdůvodné agresi. Obětování Ukrajiny je téměř jistá cesta ke globální jaderné válce, jenom ji o pár let odloží.
3. Mezinárodní pořádek nahradí právo silnějšího. To ostatně vyhlásil Putin v předvečer ruské agrese. Když mohou Rusové obsadit část cizího území, mohou i ostatní. Dejme prostor fantazii: Čína obsadí Taiwan a plně podpoří Rusko. Katalánci byli hloupí, když doposud nepoužili násilí k dosažení samostatnosti. Maďaři byli doposud málo agresivní, než aby vytvořili Velké Uhry, poučí se a připojí si části Slovenska, části Rumunska a části Ukrajiny. Německá menšina v Rumunsku uspořádá referendum a vyhlásí samostatnost. China-town v New Yorku také vyhlásí referendum o samostatnosti. Objeví se násilné snahy o obnovení velké Osmanské říše vojenskou silou a oživne válečný konflikt nejen s Řeckem. Budeme sledovat další kapitolu v řadě již staletí pokračujících Balkánských válek. Mimochodem, v Británii se někdy vtipně říká, že Balkán začíná za kanálem, Brexit se odehrál přesně v poslední chvíli, kdy se ještě ostrovní velmoc mohla odpoutat od dalšího dějství balkánských válek. O Makedonii se také svede další válka, kdovíkolikátá v historii. Arabský svět si určitě začne vyřizovat účty, patrně spíš na náboženských základech, než etnických. Přistoupíme-li na princip, že se hranice mohou měnit právem silnějšího, čeká nás chaotické desetiletí strašlivých válek.
4. Namísto bezzubých kompromisů Evropa konečně pochopí, že je válka a že je nutné přinést krátkodobé oběti a jednu zimu spát v lyžařské bundě. Přijme důsledná opatření, během několika měsíců může válka skončit. U této varianty, jedné z nejlepších, ale musíme očekávat, že západoevropští politikové nevalného charakteru nemají k takovému kroku odvahu. Jsou to populisté.
5. Putin při jednání s generálním tajemníkem OSN uvedl jako hlavní argument: ‚Když se mohlo Kosovo oddělit od Srbska, mohou se Rusové oddělit od Ukrajiny.‘ Jakkoliv byl sporný koncept humanitární intervence, kterou prosazovala Madeleine Albrightová, dalo se o něm diskutovat. Ale naprosto nelze obhájit, že Albánci mají mít dvojnásobné právo na sebeurčení, to způsobí světový chaos. Protože albánská menšina v Srbsku není nadále ochotná být menšinou, vyhlásí samostatnost, pro Albánce už druhou. Doposud jsme měli za to, že menšina má volbu být nadále menšinou, jejíž menšinová práva mají mezinárodní podporu, nebo se přestěhovat do mateřského státu a tam se stát většinou. Z hlediska mezinárodního pořádku v nějaké konkrétní situaci nemusí být problematická humanitární intervence, svým způsobem ji nyní tak trochu provádí Západ na Ukrajině, problematické bylo v případě Kosova o devět let později oddělení podporované Evropskou unií, která vyhlásila, že Kosovo se stane členem, jakmile to bude možné. Tím se humanitární intervence změnila v územní agresi. EU nese podstatný díl odpovědnosti za rusko-ukrajinskou válku. Diplomaticky kompromisním návrhem by mohlo být jednání o tom, že se území Kosova kultivovaným způsobem vrátí Srbsku a Rusové vyklidí Ukrajinu v hranicích potvrzených v Budapešťském memorandu. Tím by byl celému světu vyslán vzkaz, že hranice se nemění silou, ale jednáním, nemohou se upravovat podle etnického složení obyvatelstva. (Etnické dělení je mimochodem další válečnou odpovědností EU za Vance-Owenův plán, který rozdmýchal masivní vraždění v Jugoslávii). U této varianty musíme mít největší obavy z nevalných morálních vlastností západoevropských politiků. Budou usilovat o kompromis, který zaplatí Ukrajinci, místo aby přiznali své vlastní fatální selhání, kterého Putin využil k odůvodnění agrese. Jak se vtipně traduje, Evropa je skvělé místo pro život, má jen dva problémy: Francii a Německo. Nejvíce se musíme obávat morálního selhání francouzského prezidenta a německého kancléře. Málo si připomínáme morální odpovědnost Francie za Mnichovskou smlouvu a za válku proti Libyi. Kdyby němečtí a francouzští politikové morálně neselhávali, byla by kompenzace ‚Kosovo za Ukrajinu‘ nejlevnější variantou. Ale vyžaduje opravdu charakterní politiky, kteří umí přiznat chybu.

Spojené státy opět musí řešit nezodpovědnost Evropanů, kteří po desetiletí podcenili investice do obrany. Ačkoliv se těžiště světového dění plně přesunulo do Pacifiku, Američané ještě vnímají nějakou odpovědnost za Evropu. A nelze si nepovšimnout izolacionistických tendencí, které se zákonitě objevují. Zatímco NATO, jakkoli nyní údajně brilantně semknuté, je možná na sklonku své existence, v Pacifiku už vznikl zárodek nové a důležitější aliance. Jak se žertem říká, Evropa je jen poloostrov Asie, ačkoliv Evropané si stále myslí, že jsou středem světa. Mimochodem, nukleární válka by se neodehrávala nad Evropou, ale nad Pacifikem, trajektorie střel jsou tam kratší, Evropa skutečně není středem světa.