Cena elektřiny: Aby se energetičtí vlci nažrali a spotřebitelská koza neumřela hladem

Pondělní vládní rozhodnutí zastropovat cenu elektřiny pro domácnosti, živnostníky, malé a střední firmy je polovičatým a nedostatečným řešením, které má zejména uspokojit energetické vlky. Kozy v podobě spotřebitelů pak snad současně neumřou zimou a hlady. Vše za cenu zničení ekonomiky. Je sice faktem, že asi o třetinu má vládní krok srazit nyní nejvyšší cenu elektřiny pro Čechy v celé Evropě, která dle červencové analýzy zveřejněné portálem Echo 24 činí 0,52 eura (cca 13 korun/kWh). Ale celá konstrukce slevy na elektřinu je vadná a navíc zničující pro státní rozpočet, přičemž spotřebitelům uleví nedostatečně.

Stanovená maximální cena velkoobchodní ceny elektřiny, tzv. silové, má být 6 Kč za 1 kWh. Loni na jaře silová cena ale činila cca 1,50 Kč a tvořila asi ze 40 % výslednou cenu elektřiny ve výši kolem 4 Kč za kilowatthodinu. Vládou stanovená maximální cena dnes implikuje konečnou cenu až 10 Kč/kWh, tedy růst na 2,5násobek z počátku roku 2021. To přece není a nemůže být přijatelné řešení.

Vláda ústy ministra financí Zbyňka Stanjury předjímá, že to bude stát daňové poplatníky nejméně 130 miliard korun na kompenzacích. Pro koho? A výsledek? Musíme si ale uvědomit, že spotřeba domácností činí jen asi jednu třetinu celkové spotřeby elektřiny v ČR. Při stejném modelu podpory zastropované ceny elektřiny pro průmysl (tedy snížení tržní ceny ze současných 12-13 Kč/kWh na 6 Kč) by ze státní pokladny zmizelo dalších zhruba 260 miliard korun. Takto postavená „revize“ českého trhu s elektřinou by spolehlivě rozvrátila státní rozpočet, kdy pár desítek miliard z mimořádného zdanění energetiky, bankovnictví či rafinace ropy tuto díru nezalepí. To si chce za 400 miliard korun dalšího navýšení zadlužení Česka vláda jen koupit politické přežití do jara příštího roku?

V ČR dominantní energetická společnost ČEZ oznámila, že na tuto vládou stanovenou hodnotu své ceny zastropuje. Přičemž je třeba připomenout, že na příští rok většinu své produkce ČEZ prodal za 110 eur za MWh, tedy v přepočtu 1 kWh silové elektřiny cca za 2,70 Kč. Takže zastropování znamená pro české zákazníky ČEZ absurdně vlastně zdražení. Navíc jsou zde další impulzy pro růst ceny. Společnost ČEPS kvůli nasazení stále více solárů a dalších občasných zdrojů energie musí objednat nové dražší zdroje pro stabilitu energetické sítě, takže její současné meziročně čtyřnásobně vyšší náklady se promítnou zdražením proudu v roce 2023 asi o 0,40 Kč/kWh.

V sousedním Německu lkají ekonomové a veřejnost nad tím, že jejich srpnová inflace 7,9 % je zničující a nejvyšší za 70 let. Za její hlavní hnací sílu analytici označují prudce rostoucí ceny energie. Jak dnes napsal německý portál Business Insider, za energii si v srpnu Němci celkově meziročně připlatili o 35,6 %, přičemž domácnosti o 46,4 % více, na čemž má zásadní podíl zdražení topné nafty a plynu o 111,5 % respektive o 83,8 procenta. Ceny samotné elektřiny v Německu stouply meziročně o 16,6 %. Srovnejme s tím zdražení elektřiny v ČR, jehož obyvatelé mají v průměru třetinové příjmy proti Němcům. Nad jen takovým zdražením pouhé elektřiny bychom v Česku snad i jásali.

Česko vyrábí elektřinu z 80 % z jádra a uhlí velmi levně a i když je to obchodní tajemství, do 1,50 Kč za kWh silové elektřiny se výrobci spolehlivě vejdou. Ale pak nastupuje nezřízená touha všech hráčů v energetice po co nejvyšším zisku s argumentací ohledně nejvyšší ceny na evropské burze v Lipsku. Český stát, který má v podobě Energetického regulačního úřadu potřebný nástroj regulace, aby omezil lichvářské zisky, nekoná. Existuje zákonný nástroj ve formě věcně usměrňované ceny i elektřiny a úměrného zisku z ní. Česká vláda si ale vymyslí regulaci, která nejde po příčinách, ale zase polovičatě řeší jen následky. A ještě chce výrobcům a prodejcům tzv. nižší ceny elektřiny kompenzovat. Takže lze očekávat, že i tzv. zastropovaná cena elektřiny, která po konci fixace dožene nakonec všechny domácnosti, bude dále zvyšovat inflaci, která v Česku stále přesahuje 17 procent.

Vláda Petra Fialy očividně nemá odvahu šlápnout do pravé příčiny naší energetické a tím celkové ekonomické bídy, kterou je zničující zelená ideologie pod názvem Green Deal for Europe, která před několika lety vyhlásila válku stabilní výrobě elektřiny z uhlí, ale také v řadě zemí EU i z jádra. A všechna EU opatření k prosazení Green Deal pokorně v Bruselu podepisoval za svého premiérování i Andrej Babiš, takže jeho kritika současné vlády je čirým pokrytectvím a politikařením.

Základním nástrojem „trestání“ stabilních zdrojů se staly emisní povolenky, jež z původních 5 eur za tunu CO2 vystoupaly v rukou mezinárodních spekulantů až na 100 eur. V ceně silové elektřiny se tyto spekulativní povolenky propisují zhruba 2 korunami! Zachránit nás měly (čínské) soláry a větrníky, doplněné „záložními“ elektrárnami zhusta na emisní ruský zemní plyn. Všechny tyto zdroje dostávají dotace, takže ceny energie už začaly stoupat před rokem, daleko před vpádem do Ukrajiny, kdy tak ruský vůdce Putin jen takticky využil závislosti našich západních zemí na ruských energetických komoditách pro své geopolitické cíle.

Vláda ČR, která zatím nemá energetické řešení pro klíčovou část české ekonomiky, pro tuzemský průmysl, který vytváří hlavní ekonomické hodnoty země, by už měla v Bruselu bouchnout do stolu. Je nutno vyvázat Česko ze zničující ideologie Green Deal, případné dotace z unijních fondů nasměrovat jednak pro zateplení českých domácností a do dalšího rozvoje stabilní české energetiky. Tou je strategie masivní výstavby nových jaderných elektráren a do jejich dokončení plné využití domácích zásob hnědého uhlí pro elektroenergetiku a teplárenství, jehož zásoby máme na 50 let. Současně je třeba vyvázat Česko ze systému zničujících emisních povolenek. Tzv. občasné zdroje energie, jež deformují celý energetický trh a nejsou s to zásobovat ČR zejména v zimě elektřinou, nesmí nadále dostávat dotace, které jsou pro jejich lobbistické stoupence samou podstatou jejich „podnikání“.

Pro ty, kteří další akceschopnosti a politické odvaze české vlády postavit se za legitimní národní zájmy nevěří, pak vedle účasti na volbách zůstává také vyjádření nespokojenosti a hněvu např. na dalších masových demonstracích. Ty už sotva bude moci vláda odbýt nějakým nálepkováním.