Evropský soudní dvůr schválil cenzuru v EU, chrání tím prý demokracii a svobodu |

Sdílet článek:

Jistě nemusím nikomu z vás připomínat blokování ruských webů, k němuž došlo na příkaz EU, nicméně některé vlády – včetně naší – tuto iniciativu převzaly i předtím, než tak EU rozhodla. Nyní je tak podle Evropského soudního dvora EU (ESD) zakázáno nejen sledovat podobné weby, ale je zakázáno i šíření jejich obsahu.

Brusel dal nyní najevo, že nevěří občanům členských států EU, že budou schopni sami posoudit, co je v mediálním toku pravdivé a co nepravdivé.

Když Rada ministrů EU zakázala šíření obsahu ruských médií RT a Sputnik, tak to v některých zemích vyvolalo kritiku. Rozhodnutí předcházela nadnárodní opatření, která měla zabránit všem občanům EU v přístupu k těmto sdělovacím prostředkům.

Povolen je pouze obraz války zprostředkovaný Západem podporovanými ukrajinskými médii, a to navzdory skutečnosti, že nelze předpokládat, že tato média podávají objektivní zprávy a často se dokonce neštítí veřejně podporovat nacistické bojůvky.

Brusel přiměl národní vlády a místní internetové operátory v členských státech, aby zablokovali anglicky mluvící ruská média, která by mohla poskytnout protiobraz války na Ukrajině. Učinil tak v narážce na skutečnost, že tyto sdělovací prostředky informují zaujatě, ale v opačném směru.

Rada ministrů v Bruselu, která učinila rozhodnutí, prohlásila, že může sama vzít na vědomí, co píší RT a Sputnik, ale nevěří, že běžný občan EU má stejnou mentální schopnost rozlišovat mezi fakty a propagandou, když přichází z Ruska, pouze pokud přichází z druhého směru.

Pro ty, kteří jsou technicky zběhlí, existují způsoby, jak překonat cenzuru, stejně jako to činí disidenti v Severní Koreji a Číně. Ale stejně jako tyto země, i úřady v Evropě mohou nyní zakročit proti komukoli, kdo tak učiní. Nadnárodní cenzuru a zákaz šíření zpráv ruských médií vyhlásila Rada ministrů a nyní tuto cenzuru podporuje i Evropský soudní dvůr.

Všech 15 soudců, kteří se na rozhodnutí podíleli, pochází ze zemí, které mají ústavou zaručenou svobodu slova. Rozhodli se zde zavírat oči před tím, co říkají ústavy jednotlivých zemí, a místo toho se dívají pouze na to, co je řečeno v právních předpisech EU. Každopádně je nyní se souhlasem nejen vlád, ale i Bruselu a ESD, posvěcena cenzura stejně, jako byla předtím schvalována porušování ústavních práv při zavádění nesmyslných covidových restrikcí.

ESD má za to, že svoboda podle práva EU není omezena, neboť se RT a Sputniku nezakazuje produkovat mediální obsah. Prostě to jen nesmí být zveřejněno a občanům EU je zakázáno tyto stránky sledovat a obsah dál šířit.

Svoboda projevu, názoru a tisku neexistuje proto, aby bránila přístupu k jakýmkoli informacím. Má zajistit, že budou vyslyšeny všechny hlasy, dokonce i ty kontroverzní. Kromě konkrétní diskuse o právu vidět obraz války na Ukrajině z obou stran si EU či stát dává právo definovat, co je přijatelná žurnalistika.

Evropský soudní dvůr se ve svém rozhodnutí vyjadřuje tak, že těmito omezeními chrání demokracii a svobodu. Píše, že je nutné potrestat a zastavit všechny formy vyjadřování, o nichž si ti, kteří jsou u moci, myslí, že mohou být připsány podpoře nenávisti, netolerance a použití síly.

Vzhledem k tomu, že RT a Sputnik ospravedlňují ruské vojenské násilí na Ukrajině, je nutné tato média zablokovat, říkají. Pravidlo, podle kterého by vojenské násilí v jednotlivých zemích mělo vyvolat cenzurní opatření, je založeno na tom, jaké násilí se lidem u moci v Bruselu nelíbí nebo líbí.

Pokud jde totiž o násilí USA v Iráku, Libyi, Srbsku nebo Vietnamu či násilí páchané Saúdskou Arábií v Jemenu, tak toto násilí můžete schvalovat. Zde totiž nejde o násilí, ale o dovoz demokracie a nejde ani o zabíjení, ale o humanitární bombardování.

Rozhodnutí ESD však vyjadřuje, že právo sdělovacích prostředků a novinářů informovat zůstává chráněno, pokud lze zpravodajství (Bruselem) považovat za zpravodajství ve veřejném zájmu a lze jej (ze strany Bruselu) považovat za pravdivé nebo pokud jsou informace podávány na základě přesných faktů a v souladu s dobrou novinářskou etikou a zásadami odpovědné žurnalistiky. A samozřejmě vše musí být v plném ideologickém souladu s EU.

Rozhodnutí zároveň uvádí, že cenzuru sdělovacích prostředků a novinářů, kteří tyto podmínky nesplňují, považuje za součást unijního práva, bez ohledu na to, zda porušuje vnitrostátní ústavy členských států. To, co Brusel považuje za „propagandistické a dezinformační kampaně“ politických nebo vojenských oponentů, by mělo být možné cenzurovat, aby bylo možné „dosáhnout cílů“, které si Brusel v daném okamžiku stanovil.

Stejný argument se používá k tomu, aby se občanům EU v dalším kroku zakázalo dále šířit informace ze zakázaných médií. Rozhodnutí je v této části formulováno tak, že je popisováno jako trestné pokoušet se obejít blokování způsobem, jakým to dnes někteří občané EU dělají; například prostřednictvím služeb VPN.

S modelem stejných totalitních režimů, které neustále tzv. „liberální“ politici kritizují, Brusel a Evropský soudní dvůr ospravedlňují cenzuru tím, že to, o čem informují ruská média, představuje hrozbu pro veřejný pořádek v EU.

Tato demontáž klasických kdysi ústavami daných svobod probíhá bez veřejné debaty. Právníci, politologové, média, mediální organizace a samozřejmě ti, kdo se zajímají o politiku obecně, byli drženi v nevědomosti o tom, co se nyní ukazuje jako právo EU: že ústavní zákaz cenzury byl zrušen 27 ministry zahraničí dne 1. března a ratifikován 15 soudci v Lucembursku dne 27. července.

A je třeba si uvědomit, že tento zákaz se postupně nebude vztahovat pouze na informace týkající se ukrajinského konfliktu. Totalitní EU a jí plně oddané neméně totalitní vlády to postupně rozšíří na jakákoli témata, která se ideologicky neslučují s politikou EU.

Mnohé náznaky již napovídají tomu, že dalšími tématy, která by měla podlehnout obdobné cenzuře, je také covidismus, očkování, LGBTQ agenda a především popírání klimatického šílenství. Přesně tento typ cenzury se projednával i na Valném shromáždění OSN minulý týden…