Energetická krize na vlastní kůži

Příběh první. Strýc, dělník pracující u vodovodů a kanalizací, má čtyři děti. K tomu velký dům, velkou zahradu, kus pole a nějaká ta zvířata – tři ovce, deset slepic, psa a dvě kočky nepočítaje. Teta nepracuje, je v domácnosti, a to právě kvůli ovcím, slepicím a zahradě. Kdo by je jinak pohlídal a staral se o ně? Po začátku války na Ukrajině (pro puntičkáře: myslím tím únor 2022, Ukrajina je jinak ve válečném konfliktu od roku 2014) šly ceny elektřiny a plynu samozřejmě nahoru. Nyní jsou na několikanásobku ceny před válkou, a že by měly jít dolů, tomu zatím nic nenapovídá. Strýc proto musel změnit dodavatele plynu i elektřiny, jinak by se nedoplatil. I tak ale už nemají moc peněz nazbyt. Ne že by dřeli bídu, ale na velkou rodinnou dovolenou můžou rovnou zapomenout. Celou rodinu vlastně zachránily (a zachraňují) dvě věci: topí pořád jenom a pouze dřevem (až do letošního roku kupovali také trochu uhlí, které ale jako všechno ostatní zdražilo, a tak letos už ho nekoupili), které si člověk v lese nasbírá v podstatě zadarmo (do průměru 7 cm), a mají pole, zahradu a zvířata – ovoce, zeleninu, maso a vejce je jejich vlastní, domácí. A aby toho nebylo málo, zdražily i potraviny v obchodu, které kupovat musí, protože si je sami nevypěstují. A tak už strýc byl nucen odpojit jednu ledničku, vyměnit všechny žárovky doma za úsporné, a půjčil si ode mě měřák proudu, aby věděl, co by v případě dalšího zhoršení situace mohl vypnout. Co se týče plynu, plynovou přípojku sice mají, ale plyn používají jenom k vaření. Plynový kotel mají také, ale už léta slouží jenom k tomu, že se na něj dávají magnetky z výletů. Kdyby totiž v současné situaci plynem začali topit, byla by to hotová sebevražda.

Příběh druhý. Soused přes ulici, kterému je přes osmdesát, skoro celý život topil plynem. Letos poprvé po šedesáti třech letech objednal fůru dřeva a spolu se synem (má štěstí, že syn i s rodinou bydlí spolu s ním v jednom domu) dřevo postupně zpracovávají. Lituji ho, chudák soused se musí na stará kolena místo zaslouženého důchodu (pracoval celý život jako středoškolský učitel) ohánět motorovou pilou; ještě že pochází z hor, kde zamlada se dřevem pracoval skoro pořád, a ještěže mu zdraví dosud slouží. Ty nejtěžší práce, jako vykládání vozíků a rovnání špalků pod přístřešek na zahradě, pochopitelně obstarává jeho syn, mimochodem vystudovaný ekonom. Kdybyste se ho zeptali na to, jak vidí co se týče ekonomiky nejbližší budoucnost, optimistickou odpověď byste nedostali. Když oba spolu zpracovávali první vozík dřeva, soused každému kolemjdoucímu vykládal, že se jakožto společnost vracíme o padesát let zpátky. A že chce vidět tu “ekologii”, až v zimě čtyřicet domácností v naší ulici zatopí dřevem…

Příběh třetí. Můj další strýc bydlí na vesnici. Má tři malé děti a manželku v domácnosti. V roce 2017 vyměnil kotel na dřevo za tepelné čerpadlo na dotaci. Dokud začaly ceny elektřiny růst, byl s čerpadlem velmi spokojený a pochvaloval si ho. Tenkrát před pěti lety udělal rozhodnutí, které tehdy vypadalo jako hloupé, nyní se ale ukázalo jako velmi prozřetelné: nechal si kotel na dřevo do zálohy. To správně nesměl, musel kotel po instalaci tepelného čerpadla zlikvidovat. Ale povedlo se mu to nějak obejít, a tak je (alespoň prozatím) za vodou. Ponechal i staré trubky vedoucí z kotle a otvor do komínu pouze ucpal, takže až bude opravdu zle (zatím ještě není pro něho platba za spotřebovanou elektřinu až tak finančně náročná), odpojí tepelné čerpadlo a kotel zapojí zpátky.

Příběh čtvrtý. Naše rodina také topí dřevem. Máme menší dům, bez sklepa a (po přestavbě půdy na pokoje) bez půdy, a tak nemáme kotel na dřevo, ale pouze krb v obýváku. Když se nechá v celém domu otevřené dveře, za určitou dobu je všude teplo – někde trochu víc, někde trochu míň, ale je teplo. Asi rok zpátky otec začal uvažovat o tepelném čerpadlu, a to z důvodu, že se dřevem bylo dost práce: skácet, pořezat, přivézt, rozřezat na špalky, rozštípat, uložit, nechat vyschnout a teprve potom se mohlo topit. Jenže rostoucí ceny energií smetly tuto variantu ze stolu, a tak jsme zůstali u starého dobrého dřeva. Intenzivně se u nás doma přemýšlí nad problémem, jak ohřívat vodu. Aktuálně vodu ohříváme plynem, ale vzhledem k rostoucím cenám plynu zvažujeme zakoupení krbu s výměníkem, který vodu ohřeje a kromě ohřevu vody na sprchování (koupání se ve vaně bude zanedlouho záležitost pro lidi, kteří mají peněz jako želez) ji pustí i do radiátorů. Tím v zimě podpoříme vytápění místností, které jsou od krbu nejdál.

Nechci, aby lidé čtoucí tento blog měli dojem, že jsem proti tepelným čerpadlům. Tepelná čerpadla jsou výborný vynález: jsou úsporná a nenáročná na obsluhu. Ale v situaci, kdy člověk musí pomalu začít počítat s každou kilowatthodinou elektřiny, hledá možnosti, jak mít doma teplo bez elektřiny i bez plynu. (A to je podzim, zima ještě nepřišla!) Nám se vyplatilo zůstat u starého dobrého dřeva – nejstaršího paliva, které člověk používá.