Komu se chce prezident Pavel zalíbit?

JIŘÍ KOBZA

Na zahájení „Bavorsko-českých týdnů přátelství“ v německém Selbu vystoupil český prezident Petr Pavel se zdravicí a jmenovitým poděkováním Berndu Posseltovi, dlouholetému předsedovi Sudetoněmeckého landsmanšaftu, za „zlepšení v česko-německých vztazích.“

Inu, je to jistě posun, ale jen na naší straně společné hranice. Předchozí prezident Miloš Zeman označil s hubatostí sobě vlastní, ale také s pravdivým věcným jádrem, Posselta za „Hitlera po výkrmu“ (najdete např. zde: https://www.denik.cz/z_domova/sudetsti-nemci-chvalili-necase-zemana-ani-nejmenovali-20130518.html ) , píše Jiří Kobza v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Určitě nebylo možné si představit, jak kvůli tomuto představiteli sudetoněmeckých zájmů (v minulosti i přítomnost) vyráží na německé území na sjezd oslavující sudetské Němce a jejich mnohaleté nároky. A teď nemluvíme o „reparacích“ zabavených polností, statků a dalšího majetku po vysídlení sudeťáků po roce 1945, kvůli nimž tu a tam do Prahy zajíždí lobbovat nějaký německý či evropský potentát. Příkladně někdejší eurokomisař Günther Verheugen, který v Praze lobboval počátkem milénia za „reparace“ ve výši více než 300 miliard korun a podmiňoval tím vstup ČR do EU. Teď jde o nároky charakteru právního, kvůli nimž původně Sudetoněmecký landsmanšaft (SL) kdysi vznikl a jichž se, pokud je známo, dodnes nezřekl.

Oč jde? Pro odpověď na tuto otázku si zajděme do životopisu zakladatele a dlouholetého mluvčího SL Rudolfa Lodgmana (1877 – 1962). Tento politik působil v našem kontextu už za Rakouska – Uherska a poté za 1. republiky. Vždy ovšem nikoli v barvách českých zájmů, nýbrž výlučně s předznamenáním německým. V letech 1918-1919 působil jako zemský hejtman separatistické vlády provincie Deutschböhmen, kterou vyhlásili etničtí Němci v severních a západních Čechách a která se s odkazem na právo na sebeurčení chtěla neúspěšně připojit k Německému Rakousku. V českém Národním shromáždění od roku 1920 zasedal za Německou nacionální stranu a od prvních dnů vystupoval velmi zásadně proti poválečnému uspořádání střední Evropy. Prosazoval německé nároky, územní a politické. Při debatě o programovém prohlášení druhé vlády Vlastimila Tusara Lodgman jménem československých Němců odmítl jejich začlenění do ČSR. V roce 1938 po mnichovské dohodě přivítal anexi etnicky německých oblastí Československa k Německé říši. Zaslal v tom smyslu dokonce telegram Adolfu Hitlerovi.

Po vysídlení se usadil v SRN. V letech 1948-1959 byl mluvčím Sudetoněmeckého krajanského sdružení a v roce 1949 také spoluzakládal střechovou organizaci vysídlených Němců Svaz vyhnanců. Celý život zastával postoj, že výsledky z Versailles z roku 1919 poškozují německé národy v českých zemích, a odmítal je. Spolu s jinými, mladšími a podstatně agresivnějšími (jako byl Henlein a jeho SdP) tak tvořil a udržoval při životě (v některých částech Německa dodnes živou) politickou linii, která neuznává výsledky 1. světové války ani uspořádání po 2. světové válce. Celoživotně vystupoval proti Československu, Čechům a jejich zájmům.

Dědictví tohoto otce zakladatele dnes nese na praporu Bernd Posselt. Sice květnatě hovoří o vzájemném přátelství Čechů a Němců, avšak nikdy se nezřekl oněch gründerských myšlenek, směřujících jasně proti nám. Do přízně tohoto Lodgmanova pohrobka se už několik let vlichocují různé politické postavy – lidovci Bělobrádek a Herman, sociální demokratka Marksová, význačný člen ANO Vokřál a další. Nyní se k nim tedy připojil i náš prezident. Je to zlomový okamžik, protože svým vystoupením dal do Posseltovy ruky bianco šek: hleďte, hlava státu nám vyjadřuje podporu, tož jí využijme, co jen umíme.

Prezident Pavel překračuje různé Rubikony bezmála denně. Telefonuje si s prezidentkou Tchajwanu, v otázce války na Ukrajině je papežštější než sám papež sídlící ve Washingtonu, jeho výroky na adresu Kremlu by měly překvapit každého, kdo ještě nezapomněl, jakému režimu a jak přičinlivě Petr Pavel před lety sloužil. Objetím se sudeťáky však naplnil pohár po okraj a možná už i trochu přelil. Za rok budeme slavit 80. výročí porážky německého nacismu. Máme dnes důvod se právem domnívat, že na pomyslných či skutečných tribunách k tomu výročí budou vedle českých politických elit stát i ty sudetoněmecké? Zdá se, že ano.

Je zřejmé, že mladí voliči bez historické paměti, nadto produkty čím dál horší výuky historie na našich školách to nejspíš nebudou pociťovat úkorně. Oni si přece Pavla zvolili do čela státu, a nikterak jim nevadilo, že byl poslušným služebníkem totalitního režimu. Tato etická hlediska zapadala prachem zapomnění a ignorance. Co na to však řeknou jejich rodiče a prarodiče, mnozí s dosud nezhojenými šrámy z té války, jejichž příbuzní byli německými zbraněmi vražděni a v německých lágrech plynováni často jen proto, že byli loajální k vlasti a českým národním zájmům? Stará vesta? Vypadá to tak. Bohužel.

prvnizpravy.cz

(20 votes, average: 4,75 out of 5)

Loading...