Pozadí bombardování Srbska: 24.3. – 10.6.1999

FRANTIŠEK KAŠPÁREK

Před čtyřiadvaceti lety, 10.června ukončilo NATO bombardování Srbska.

Dne 29.ledna 1999 vyzvala mezinárodní Kontaktní skupina pro bývalou Jugoslávii (oficiální název zbytku Jugoslávie byl Svazová republika Jugoslávie, kterou tvořily Srbsko, Černá Hora a Kosovo) na svém zasedání v Londýně, že do týdne musí začít mírová jednání. Rozhovory měly začít 6.února 1999 v zámku Rambouillet u Paříže. Britský ministr zahraničí Robin Cook prohlásil, že „nejde o přátelské pozvání. My jsme je předvolali“. (Právo 30.1.1999: Kontaktní skupina dala oběma stranám v Kosovu ultimátum)

Jugoslávská vláda smlouvu odmítla a tím se okamžitě stala arcilotrem číslo jedna. Nikdo, ale tenkrát neprozradil, proč ji odmítla. Bylo to chápáno jako srbská věrolomnost.

Pravda vyšla najevo o něco později zásluhou historika Jaroslava Valenty, který získal plný text této „mírové“ smlouvy (Interim Agreement for Peace and Self – Government in Kosovo). Za pozornost stojí v příloze B (Statut mnohonárodních vojenských sil) bod 8. kde se píše: „ Personálu NATO včetně jeho vozidel, lodí, letadel a vybavení bude příslušet volný a neomezený pohyb beze všech překážek ve Svazové republice Jugoslávii včetně příslušného vzdušného prostoru a teritoriálních vod. Zahrnuje to, avšak neomezuje se to na právo tábořit, manévrovat a ubytovávat se, jakož i používat jakékoliv prostory a zařízení pro podporu, výcvik a operace.“

Nikoliv tedy návrh mírové smlouvy, ale ultimátum, které by nemohl přijmout žádný suverénní stát. Kdyby tento bod nebyl před světovou veřejností pečlivě utajen, celá agrese NATO by stála v jiném světle.

Bylo otázkou, jestli silám Severoatlantické aliance tolik leží na srdci blaho kosovských Albánců. Svůj pohled na věc přinesla Sara Floundersová v listu The New Worker, ve kterém uveřejnila článek „Kosovo: Bojuje se o doly“, kde mimo jiné uváděla:

„Bohatství Kosova spočívá v dole Stari Trg. Důl se svými sklady je obklopen tavírnami, pracovišti na zpracování kovů, nákladovými nádražími, železničními tratěmi, elektrárnou a závodem na výrobu baterií, který je největší v zemi. Na vybudování tohoto komplexu se podílely miliony dělníků z celé Jugoslávie.

Komplex nepatří jen těm, kteří žijí v Kosovu, ale celé Jugoslávii.

Ložiska lignitu v kosovských dolech stačí, podle vyjádření odborníků, na příštích 13 století. Kapacita rafinérií olova a zinku se řadí na třetí místo ve světě…

Kromě toho má Kosovo miliardy tun uhelných zásob.“

Na chvíli přerušíme úvahy Sáry Floundersové. Jugoslávie se totiž celou dobu snažila odolávat privatizaci svých průmyslových a přírodních zdrojů do rukou korporací.

A to se neodpouští.

Sara Floundersová svůj článek končí slovy: „Pokrokové hnutí ve Spojených státech a v celé Evropě musí stát v čele při objasňování toho, že miliardy dolarů na okupaci tohoto regionu USA – NATO neslouží žádnému z balkánských národů. (…) Miliardy dolarů zisku půjdou do kapes malého okruhu lidí.

Několik dalších citací z tehdejší doby:

ČTK 12.října 1998, několik měsíců před útokem Severoatlantické aliance na Srbsko:

„Předseda poslanecké sněmovny a ODS Václav Klaus se domnívá, že zvažované letecké útoky sil NATO proti jugoslávské armádě v srbské provincii Kosovo nemohou samy o sobě situaci v této oblasti vyřešit.“

CNN, 23.května 1999: NATO strikes at Yugoslav power plants:

„Jamie Shea, mluvčí NATO prohlásil: Máme prst na vypínači, můžeme vypnout proud kdykoliv potřebujeme. Stačí když přijmete naše podmínky a my tažení zastavíme“.

CNN, o několik dní později:

„Bomby NATO v neděli vyřadily z provozu největší jugoslávskou uhelnou elektrárnu, uvedla státní tisková agentura Tanjug.“

Spiros Vergas, tiskový rada Řeckého velvyslanectví v ČR v květnu 1999:

„Pro lidský intelekt jsou urážlivá opakovaná tvrzení o bombardování, jímž se má předejít humanitární katastrofě.“

Jan Keller, sociolog, 1999:

„Miloševič a celý srbský národ musí být ponížen…Všichni musí na vlastní oči vidět, kdo světu dneska velí.

A tak viděl viděl v době bombardování Srbska Lennonovu protiválečnou píseň „Dejte míru šanci“ karikaturista listu New York Daily.

(Inspirující i pro dnešní dobu):

(12 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...