Nárůst oxidu uhličitého v atmosféře má malý vliv na změnu klimatu

William Happer je profesorem fyziky na univerzitě v Princetonu. Dlouhou dobu byl členem poradní skupiny Jason, která byla vytvořena poté, co Sovětský svaz předehnal USA v kosmickém programu a vypustil sondu Sputnik. Skupinu Jason vytvořila vláda USA z nejelitnějších amerických vědců, aby jí radili v oblasti vědy.

Willam Happer publikoval více než 200 vědeckých článků a v roce 1982 jeho práce přispěla k rozvoji adaptivní optiky, která se používá v astronomických teleskopech a pro vojenské aplikace.

Prezentace pro americkou komisi pro cenné papíry

Profesor Happer je autorem studie, která popisuje množství zachycenéno nebo odraženého tepelného záření v závislosti na koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře. Její závěry zjednodušeně popsal pro americkou komisi pro cenné papíry v červnu loňského roku:

Výběr, překlad, zkrácení autor. Kompletní zpráva a další zdroje na konci článku.

Množství zachycené energie není přímo úměrné koncentraci CO₂. S přibývající koncentrací CO₂ je množství zachycené energie stále menší a menší. Čím vyšší je saturace CO₂ v atmosféře, tím méně působí jako skleníkový plyn.

Dvakrát více CO₂ není dvakrát větší problém

Matematicky vyjádřeno klesá množství zachycené tepelné energie se zvyšující se koncentrací CO₂ logaritmicky. Dvakrát vyšší koncentrace CO₂ tak rozhodně neznamená dvakrát větší problém. Výpočet je postaven na Planckově zákoně, který vyjadřuje závislost intenzity záření absolutně černého tělesa na frekvenci.

Profesor Happer uvádí, že dvojnásobná koncentrace CO₂ v atmosféře oproti dnešnímu stavu bude znamenat navýšení zachyceného tepelného záření o 1,1%. Podle jeho výpočtů by zdvojnásobení emisí CO₂ ze současné úrovně znamenalo navýšení průměrné teploty zeměkoule o méně než 1 stupeň Celsia. To je čtyřikrát méně než uvádí mezivládní klimatický panel.

Efekt saturace také podle profesora Happera vysvětluje, proč nebyly teploty v minulosti katastroficky vysoké, když koncentrace CO₂ v ovzduší byly desetkrát až dvacetkrát vyšší, než jsou dnes.

Neexistuje žádné ohrožení

Při prezentaci uvedl: „To znamená, že spalování fosilních paliv bude mít malý vliv na globální oteplování. Neexistuje žádné klimatické nebezpečí. Žádné ohrožení. Můžeme vypouštět CO₂, kolik budeme chtít, a bude to mít velmi malý vliv na oteplování planety.”

Věděli to už v roce 1941

William Happer není jediný, který dospěl k podobnému závěru. Ročenka amerického ministerstva zemědělství z roku 1941 uvádí na straně 94 následující odstavec:

„Hodně toho bylo napsáno o měnícím se množství oxidu uhličitého v atmosféře jako možném důvodu glaciálních period. Tato teorie dostala smrtelnou ránu, když vyšlo najevo, že oxid uhličitý je velmi selektivní co se týče vlnové délky radiační energie, kterou absorbuje. Žádný pravděpodobný nárůst oxidu uhličitého v atmosféře nemůže materiálně ovlivnit množství sluneční energie, které se dostane k zemskému povrchu nebo množství radiace, kterou země vyzáří.”

Nebo v roce 1971

Na samotných stránkách NASA lze nalézt studii z roku 1971, ve které se lze dočíst:

„Studie zjistila, že ačkoliv zvyšování obsahu CO v atmosféře opravdu zvyšuje teplotu, míra zvýšení teploty se zmenšuje se zvyšujícím se podílem CO₂ v atmosféře. Naopak pro aerosoly je čistý efekt jejich nárůstu snížení teploty na zemi.”

Je to odpírač

Wikipedie na konto Williama Happera uvádí, že není klimatickým vědcem a cituje jiného vědce, který říká, že jeho závěry jsou „jednoduše nesprávné” a že „většina vědců” s ním nesouhlasí. Vyvrácením grafu podle Planckova zákona, na který se William Happer ve své prezentaci odvolává, se vědci alespoň podle Wikipedie nezabývali.

Pozn. autora: Ale tohle by asi měli být schopni vyvrátit trochu lépe než pouhým tvrzení, že to tak není?