„Dvě a dvě jsou čtyři.“ A platí to ještě i dnes?

Ve své páteční glose ze dne 23. 6. 2023 Václav Klaus připomněl 120. výročí narození George Orwella zvýrazněním významu dvou jeho děl patřících k nejvýznamnějším knihám 20. století: „Farma zvířat“ a „1984“.

Já dnes chci připomenout Orwella trochu jinak. Je totiž jisté, že bez Orwellových životních zkušeností, o kterých napsal knihy „Pocta Katalánsku“ a „Válečné deníky“, by nevznikla ani „Farma zvířat“, ani antiutopie „1989“.

George Orwell (vlastním jménem Eric A. Blair) zůstal do konce svého života (1950) přesvědčeným socialistou. Ostatně jako revoluční socialista a člen labouristické strany přijel v roce 1936 do Barcelony, aby se nadšeně připojil ke „španělské revoluci dělníků proti kapitalistům“. Brzy velmi bolestně zjistil, že „největším nepřítelem revoluce jsou sami stalinističtí komunisté podporovaní a vyzbrojovaní SSSR“.

Orwell byl ve Španělsku těžce raněn do krku, za děsivých okolností byl transportován a na základě svých autentických zkušeností napsal vzápětí rozsáhlou syrovou nekompromisní reportáž „Pocta Katalánsku“. Právě otřesná zkušenost zrady levicových sil, jejich vzájemný boj proti sobě, ve kterém komunisté fakticky bojovali na straně Frankových fašistů, neboť podle pokynů Kominterny řízené sovětskými komunisty „ještě nenazrál čas k celosvětovému vítězství komunismu“, jej přivedla k napsání poutavé fenomenální (a komunisty nenáviděné) alegorické bajky „Farma zvířat“.

Orwellova španělská zkušenost spolu se skličující realitou druhé světové  války a bombardováním Londýna, utrpením jeho obyvatelů a „lavírováním levičáků i pravičáků“ (jak napsal ve Válečném deníku) jej přivedly k napsání románu „1984“.

Dnešní doba není z podstaty jeho románů dobou Orwellovou (nebo orwellovskou). Přesto nám autor v příběhu Winstona Smithe z románu „1984“ zanechal varovné pojmy, o kterých bychom měli stále hodně přemýšlet: válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla; objevení existence ideopolicie a tedy i ideozločinu; newspeak (jazyk ideologického Angsocu) proti oldspeaku (v pojetí Orwella stará spisovná angličtina), „thoughtcrime“ – zločin závadného myšlení, „vaporizování“ (mizení) lidí odlišně myslících; „doublethink“ jako způsob ovládání skutečnosti; televizní obrazovka jako prostředek ovládání lidí, všudypřítomný „velký bratr“ sledující, co v každé vteřině děláme a co si snad i myslíme…

Kromě těchto orwellovských pojmů je základním poselstvím románu „1984“ Smithova poznámka do vlastního deníku: „Svoboda znamená svobodně prohlásit, že dvě a dvě jsou čtyři. Jestliže toto je dáno, všechno ostatní z toho vyplyne.“

Právě v této stěžejní větě hledejme nadčasové poselství a úkol, před který nás Orwell postavil: můžeme stále svobodně říci, že dvě a dvě jsou čtyři, aniž bychom se dopustili „zločinu závadného myšlení“ a byli „vaporizováni“ (což vůbec nemusí znamenat brutální fyzickou likvidaci, neboť existují jiné „soft“ nástroje, jak se lidí s nepohodlným názorem zbavit)? Pečujeme dnes o právo říci svobodně i banální pravdy důsledně a neohroženě?

Proto je důležité si připomenout 120. výročí narození George Orwella. Málokdy před tím jsme zažili dobu tak závažnou, která nás konfrontuje s Orwellovým poselstvím.

Citát pod čarou:

„Jednou z nejotřesnějších věcí ve válce je to, že veškerá propaganda s celou tou nenávistí a lží přichází od lidí, kteří nebojují … rétoriku, heroismus a tupení nepřítele – to jako obvykle obstarávali lidé, kteří nebojovali a kteří by v mnoha případech raději stovky kilometrů utíkali, než aby bojovat museli.“

George Orwell, Pocta Katalánsku