Komunistická strana Číny (KS Číny) slaví sté výročí svého založení za mimořádně přísných bezpečnostních opatření. V hlavním městě jsou rozmístěny jednotky k posílení bezpečnosti, ale vláda také zavedla zákaz létajících předmětů, jako jsou drony, a dokonce i draci. Vládní oddělení propagandy rozvinulo programy, které mají lidem vštípit takzvaného „revolučního ducha strany“, jako je „duch 4. května“, který dal straně vzniknout, a „duch Dlouhého pochodu“, který má symbolizovat strádání, jímž prošla. Na takovéto „duchy“ se strana odvolává, aby vytvořila okouzlující obraz vlastní historie. Její výklad je však plný lží.
Již na počátku 20. let 20. století se KS Číny přezdívalo „Strana rublů“, protože lidé ji podezřívali, že ji plně financuje dnes již neexistující Sovětský svaz (SSSR). Důkazy se však tehdy v počátcích hledaly těžko. V roce 1991 se sovětské impérium zhroutilo, což umožnilo odtajnění spisů jak SSSR, tak i organizace, kterou svaz používal k „zarudnutí“ Asie – Komunistické internacionály (Kominterny, známé také jako Třetí internacionála). Tak vyšla najevo řada informací o skutečné tváři KS Číny.
Když se těmito dokumenty člověk probírá, lze jasně vidět, že čínská komunistická strana byla od svého počátku vytvořena SSSR jako nástroj k sabotáži čínské vlády a k rozdělení Číny. SSSR prostřednictvím Kominterny poskytoval KS Číny finanční prostředky, zbraně, vojenský výcvik, logistickou podporu a také ideologickou a organizační pomoc.
V jedné rezoluci KS Číny byl Sovětský svaz doslova nazván „naší vlastí“, protože to bylo Rusko, a nikoli Čína, kdo dal vzniknout čínské komunistické straně. Na svém třetím stranickém sjezdu také KS Číny přijala rezoluci, v níž přijala hanlivý status místní pobočky Kominterny. V prvních letech své existence tedy Kominterna prostřednictvím četných rezolucí říkala KS Číny, co má dělat a jak to má dělat. Kominterna například trvala na tom, aby strana posílala své členy do vládnoucího Kuomintangu (KMT neboli nacionalistické strany, založené dr. Sunjatsenem) a využívala jejich status člena KMT jako legální zástěrku k otevřenému působení, zatímco by skrývali svou skutečnou identitu členů KS Číny. Tímto způsobem se straně podařilo infiltrovat KMT a dosadit do ní mnoho informátorů, kteří sehráli klíčovou úlohu v tom, jak se KS Číny chopila moci.
Vzhledem k tomu, že KS Číny byla vytvořena jako nástroj k prosazování sovětských zájmů v Číně, je jen logické, že v roce 1929, když Rusko napadlo Čínu kvůli incidentu s Čínskou východní železnicí, sehrála strana zrádcovskou roli. Zatímco se celá země pod vládou KMT snažila ze všech sil ruskou invazi odrazit, komunistická strana vydala svým členům po celé Číně směrnice, aby „bránili Sovětský svaz silou“. V té době KS Číny nedisponovala armádou. Jejím způsobem, jak bránit Sovětský svaz silou, bylo uspořádat celonárodní nepokoje a vyvolat sociální otřesy v každém městě, kde měla pobočku. Při řešení domácích nepokojů tak byla schopnost ústřední a severovýchodní vlády odrazit sovětskou invazi vážně narušena. Po prohrané válce byla Čína nucena podepsat Chabarovskou smlouvu a vzdát se strategického ostrova Heixiazi na řece Amur. Jednalo se o jedinou smlouvu o postoupení, kterou Čína uzavřela s cizí mocností od pádu dynastie Čching v roce 1911.
Tato zrada byla zřejmá i v mongolském hnutí za nezávislost, které bylo velkolepým plánem Sovětského svazu na rozdělení Číny. Odtajněné dokumenty ukazují, že zatímco ústřední vláda vedená Kuomintangem se opakovaně bránila sovětskému podněcování separatistických hnutí, KS Číny Sověty aktivně podporovala.
Během Jaltské konference v roce 1945, jíž se Čína neúčastnila, byla uzavřena tajná dohoda mezi Spojenými státy, Velkou Británií a SSSR o přijetí sovětského požadavku na nezávislé Mongolsko výměnou za souhlas se sovětstkou účastí v protijaponské válce. KMT byla zcela v nevědomosti, ale Spojené státy ji donutily jaltskou dohodu přijmout. Zatímco celou zemi tato tajná dohoda rozzlobila, odtajněné dokumenty ukazují, že mezi sovětským vůdcem Josifem Stalinem a vůdcem KS Číny Mao Ce-tungem došlo k výměně několika telegramů, z nichž vyplývá, že Mao bezvýhradně podporoval Sovětským svazem řízené rozdělení Číny, zatímco Stalin říkal Maovi, co má dělat při získávání domácí podpory pro nezávislost Mongolska.
Kromě Mongolska se Sovětský svaz snažil dále rozdělit Čínu také tím, že podporoval hnutí za nezávislost Sin-ťiangu. Vyslal do této oblasti vojáky, aby bojovali po boku separatistických sil proti místní vládě loajální ústřední vládě KMT. Na podporu tohoto zrádného kroku zřídila KS Číny v Urumči (dnešní Wulumuči, hlavní město Sin-ťiangu) kancelář, která měla usnadnit kontakt s hnutím a nabídnout mu pomoc. Mao tamní hnutí přivítal jako součást Velkého čínského revolučního hnutí.
Od roku 1927 se KS Číny s ruskou podporou podařilo vybudovat ozbrojené síly schopné vést partyzánskou válku i vojenské povstání, a vytvořit tak „revoluční základny“ po celé zemi. Kolem roku 1931 byly tyto základny natolik silné, že byly schopné spojit své síly a vytvořit „Čínskou sovětskou republiku“ s Maem v čele. Ten pak hrdě prohlásil, že „od nynějška jsou v Číně dva národy, Čínská republika a Čínská sovětská republika“. Tím došlo k formálnímu rozdělení země.
Výše jsem nastínil některé důkazy z odtajněných dokumentů, které odhalují odpornou povahu KS Číny. Vzhledem ke svým nelichotivým počátkům se KS Číny ve svém oficiálním vyprávění urputně snažila tuto kapitolu vybělit. Šéf strany Si Ťin-pching 3. září 2020 procítěně prohlásil, že „čínský lid nikdy nedopustí žádný pokus o diskreditaci strany překrucováním její historie“. To naznačuje, že strana si je plně vědoma své skandální minulosti, ale chce ji před zraky veřejnosti skrýt.
Ching Cheong
Ching Cheong je absolventem Hongkongské univerzity. Během své desetileté novinářské kariéry se specializoval na politické, vojenské a diplomatické zpravodajství v Hongkongu, Pekingu, Tchaj-peji a Singapuru.
Přeloženo z původního článku zveřejněného na stránkách newyorské redakce Epoch Times. (jas)
(No Ratings Yet)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář