Na vrcholu pandemie španělské chřipky vydali v USA nařízení o povinném nošení roušek. Každý, kdo toto nařízení nedodržel, byl velmi přísně potrestán. „Muž, žena nebo dítě, které nebudou nosit masku, jsou nebezpeční lenoši.“ stálo kupříkladu v roce 1918 v letáku Červeného kříže. Město San Francisco vzalo pravidla tak vážně, že městský zdravotní agent, dohlížející na dodržování nošení roušek, zastřelil na ulici muže, který si ji odmítl nasadit. Zasáhl přitom dva kolemjdoucí, kteří náhodou stáli za mužem. Některým lidem to připadalo už přespříliš, ale převážná většina se zásahem souhlasila. Báli se viru. A chtěli přispět svým dílem, respektováním pravidel stanovených vládou, k zastavení smrtící epidemie. Také důvěřovali své vládě a svým politikům v tom, že pokud byla tato pravidla zavedena, jistě to bylo z dobrého důvodu.
Vše změnila náhodná fotografie boxerského zápasu. Fotograf na ní zachytil několik vysoce postavených představitelů města, včetně starosty, člena kongresu a několika pracovníků odborů zdravotnictví, z nichž ani jeden neměl v hledišti nasazenou roušku. Američané po celé zemi byli šokováni, když zjistili, že lidé, kteří vytvářejí a prosazují tak přísná pravidla, nemají v úmyslu se jimi sami řídit. Nařízení nosit roušky skončilo hned krátce poté. Veřejnost byla ochotna snášet nepohodlí, ale pokrytectví už ne.
Zahajovací večer filmového festivalu v Karlových Varech za účasti vládních špiček i hlavních strážců Covidových opatření, jako ministra Vojtěcha nebo epidemiologa Smejkala, jakoby nás přenesl o těch sto let zpátky do San Franciska. Všichni bez roušek. Přitom podle nařízení Ministerstva zdravotnictví stále platí, že v kinech, divadlech a dalších uzavřených prostorách je – pro nás ostatní – povinná ochrana dýchacích cest. Přiznám se, že jsem zklamaný z pokrytectví, kterého jsme svědky. Jsem zklamaný z našich politických lídrů, kteří mají tak malou úctu, respekt a zodpovědnost k pozicím, které ve vedení našeho státu zastávají.
Buďte první kdo přidá komentář