FB
Cituji: „Téma, které se řeší celé léto: některé restaurace a bary přestaly přijímat karty. Turisté – z Česka i zahraničí – jsou tak odkázáni jen na hotovost. A to i v destinacích, kam ročně jezdí tisíce lidí. Kvůli velkému zájmu turistů si místní podnikatelé nebojí říct i o vysoké sumy za služby a jídlo. Například česnečka se v jedné z restaurací nabízí za 70 korun, smažený květák s bramborem za 225 korun. V další restauraci není problém narazit na burger za 299 korun nebo candáta na másle s vařeným bramborem za 295 korun. Pokud se tedy turisté chtějí ve Frymburku najíst, bez nadité peněženky s tisícovkami se tak neobejdou.“
(konec citace)
Číst takové řádky v roce 2023 je peklo. U takových článků českých novinářů si vždycky vzpomenu na Milouše Jakeše a jeho: „No, já dostávám jednou ročně výpis, těch umělců, seznam těch umělců, který dostávají nad těch sto tisíc korun platu, tedy vydělaj si nad sto tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no, ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další. Ne šest set, milion, dva miliony berou, Jandové a jiní, každý rok.“
Takže asi takhle, neboť edukace svobodou není nikdy dost:
Je právem každého podnikatele nabídnout lidem způsoby platby za jeho výrobky a služby. Je právem každého zákazníka neobjednat si a nekoupit výrobky a služby, pokud se mu nabízené způsoby úhrady nelíbí a je to pro něj klíčové při rozhodování.
Neexistuje povinnost kupovat od podnikatele jeho výrobky a služby. Každý zákazník se může sebrat a jít nakoupit jinam. Pokud v místě není jiný podnikatel, který by zákazníkem preferovaný způsob platby nabízel a přesto na tomto způsobu platby zákazník trvá, má právo se sebrat, vybrat si jinou lokalitu pro svoji dovolenou a do té lokality, kde mu nabízené způsoby platby nevyhovují, už nikdy nepřijet.
Bude-li dostatek zákazníků, kteří si v lokalitě nic nekoupí, protože jim nevyhovuje nabízený způsob placení, podnikatelé zcela přirozeně rozšíří způsoby placení. Je-li v lokalitě dostatek zákazníků, kteří akceptují nabízené způsoby placení, není důvod, aby na nich podnikatelé cokoliv měnili.
Bude-li dostatek zákazníků, kteří si v lokalitě nic nekoupí, protože se jim ceny jeví být vysoké, podnikatelé zcela přirozeně sníží cenu za jejich výrobky a služby. Je-li v lokalitě dostatek zákazníků, kteří akceptují nabízené ceny, není důvod, aby na nich podnikatelé cokoliv měnili.
Neexistuje lidské právo na dovolenou na Lipně.
Ve výše uvedených souvislostech se mi moc líbil jeden pár důchodců, kteří v jinak zjevně tendenční televizní reportáži o tom, jak je v místě dovolené „všechno drahý“, odpověděl s úsměvem na tváři: „Kdybysme na to neměli, tak tu nejsme.“ S takovým názorem byli v reportáži jediní, ovšem právě jejich slova bych tesal do kamenů a rozvážel po republice.
Co do obsahu, nelze s autorem nesouhlasit. Otázkou ovšem je, kolik důchodců v ČR toto o sobě a své finanční situaci může říct. Myslím, že jich bude drtivá menšina.