K obraně koridoru vždy připraven!

Lidé, kterým se přihodilo, že tvoří současnou vládní elitu, se ocitli v nezáviděníhodné situaci. Dostali za úkol vypracovat novou vojenskou strategii České republiky. Z toho, co po kouscích uniká na veřejnost, se dozvídáme, že se počítá s dlouhodobým konfliktem, s mohutnými přesuny cizích vojsk přes naše území (patrně v obou směrech), s válkou vysoké intenzity, možná s nasazením jaderných zbraní. Přitom je i naprostým bezpečnostním laikům zřejmé, že naše armáda nebyla až do nynějška na něco takového připravována. Dosavadní štáby a jejich velitelé ji chystali na to, aby bojovala u Kábulu za Prahu. Ani její početní stavy ani ty zbytky její výzbroje, které jsme zatím ještě nestihli nikomu darovat, na obranu našeho území nestačí.

A tak se začíná mluvit o přípravě občanů na eventualitu, že by za armádu, ve které se utopilo za tolika ministrů a ministryň obrany tolik peněz, v kritických chvílích zaskočili. Příslušní odborníci už stačili vysvětlit, že v případě nutné obrany proti vzdálené východní mocnosti bude nutno usnadnit kolonám obránců přesun směrem na východ. Aby mohli ozbrojenci vyrazit do dáli kvůli naší obraně, bude nutno zpevnit mosty, rozšířit cesty, možná i opravit některé dálnice, vybudovat mohutné zásobovací kapacity, ubytovat desetitisíce spřátelených vojáků s jejich mohutnou, nejmodernější, čistě obrannou výstrojí a výzbrojí. Dozvídáme se, že jde o celospolečenský úkol, všichni budou muset do společného úsilí nějak přispět. Zatím nesměle se v této souvislosti začíná hovořit o případné mobilizaci. Z hlediska vojenského je vše naprosto jasné, stačí jenom podle pokynů z ciziny rázně zavelet.

Je zde však přece jenom jeden drobný problém. Už několik dekád jsme přesvědčováni, že slova jako vlast, národ, vlastenectví jsou zastaralým přežitkem. Národ je jen umělý konstrukt, který si vymysleli konzervativci, aby bránili pokroku. Stejným přežitkem jsou hranice, tedy škodlivé bariéry, jež brání volnému pohybu kapitálu, investic, zboží a migrujících osob. Takzvaní „flastenci“ jsou demagogové, kteří touží po starých zatuchlých časech, pokud tedy nepůsobí přímo v cizím žoldu.

Nyní ale příslušné vládní orgány potřebují komunikovat s veřejností, vysílat jí edukační signály, šířit osvětu, která bude občany motivovat a mobilizovat. Mobilizovat v doslovném slova smyslu. Lidé mají být pozitivním tónem připravováni na to nejhorší.

Příslušní propagandisté musejí za slušné peníze vypracovat materiály, které v občanech povzbudí to, co by v nich jinak zcela zadarmo budilo tolik vysmívané vlastenectví, národní hrdost, kterou jsme už zdárně celoevropsky překonali, či snaha bránit hranice, které jsme s tak velkou slávou zrušili. Bude to olbřímí úkol. Není vůbec jednoduché motivovat lidi, aby bojovali za velké zahraniční akciové společnosti, aby bránili ztracenou potravinovou soběstačnost, aby se bili za ekonomiku, která patří někomu neznámému a hodně vzdálenému, aby se brali za hranice, které přece neexistují, a za suverenitu, která byla až dosud sprostým slovem.

Z toho, co mnozí považovali za svůj domov, udělali ryze pravicoví i údajně levicoví politici v několika posledních dekádách jakýsi průchozí koridor. Koridor, kterým proudí směrem ven velké zisky a směrem dovnitř blíže neznámé počty migrantů. Nyní tedy čeká tento průtah, ve který se změnila naše země, další využití. V situaci, která není ani trochu veselá, bude svým způsobem legrační snad jen to, jakými propagandistickými tahy budou politici a političky občany přesvědčovat, aby bránili průchozí koridor třeba i s nasazením vlastního života.