Povolání: politik. Zn.: Doživotní

Kalifornská senátorka Dianne Feinsteinová zemřela před pár dny ve věku 90 let; americká Senát tím přišel o svoji nejstarší členku. Tím se ovšem věkový rekord mezi stávajícími senátory moc neposunul. Současný nejstarší senátor, republikán Chuck Grassley, oslavil devadesátku v polovině září. Tři další senátoři mají přes 80 let, deset dalších přes 75 let věku. Dvě třetiny amerického senátu dnes tvoří lidé nad šedesát, ačkoliv do něj může kandidovat kterýkoliv Američan, který dovršil třicítku.

Feinsteinová seděla v Senátu od roku 1991, tj. 32 let, což je proti některým jiným senátorům vlastně málo. Současný rekordman Grassley slouží svému lidu již 41 let, a to přitom nastoupil do úřadu krátce před svými padesátými narozeninami. To je ovšem pořád ještě málo proti zesnulému senátorovi za Jižní Karolínu, Stromu Thurmondovi, který vydržel na svém křesle 48 let a odešel na odpočinek jen pár měsíců před svojí přirozenou smrtí ve věku 100 roků. Za jeho života se politické poměry v USA protočily natolik, že Thurmond, demokrat, začínal svoji kariéru jako příznivce rasové segregace, a končil jako senátor za stranu posedlou kvótami na černochy a pozitivní diskriminací. Oops.

Odhlédneme-li od Senátu, příští rok na podzim jsou v Americe prezidentské volby. Stávající prezident Biden oslaví v době jejich konání 82. narozeniny a Trumpovi, který má momentálně největší podporu mezi republikány, bude 78. Podobným poměrům v Brežněvově politbyru se říkalo nelichotivým slovem “gerontokracie”. Průměrný člen ústředního výboru KSSS měl přitom kolem roku 1980 sedmdesát roků, proti oběma hlavním kandidátům nadcházejících voleb to tedy byl v podstatě mladík.

Není mým úmyslem štvát tě, milý čtenáři, proti důchodcům, ať už v politice či mimo. Beztak jimi jednou sami budeme, pokud už nejsme. Ale poslední rok senátorky Feinsteinové byl opravdu varovný. Prodělala těžký atak pásového oparu, se kterým musela do na několik týdnů do nemocnice, a když se z ní vrátila do senátu, chovala se zmateně. Po mramorových chodbách Senátu ji museli vozit na vozíčku. V červnu 2023 začala při hlasování předčítat řeč a její asistent jí musel šeptem poradit, ať zkrátka jen hlasuje “ano”. Zachytily jej kamery i mikrofon, takže následná scéna oběhla Ameriku.

Troufám si říci, že ve většině vyspělých států světa by člověk v podobném zdravotním stavu nemohl legálně řídit auto; nic ale nebrání tomu, aby se podílel na řízení atomové supervelmoci. Přitom pro soudce, což je další důležitá ústavní funkce, platí v mnoha amerických státech povinné penzionování po dosažení určitého věku: 31 států z 50 má limity, přičemž nejčastějším limitem je sedmdesátka. Několik pokusů zvýšit tyto limity narazilo na odpor voličů, kteří v referendech hlasovali proti (např. na Havaji a v New Yorku).

Tenhle problém samozřejmě není nijak unikátně americkým jevem, ba ani problémem liberálních států. Takový Putin a Si rovněž nejsou žádní mladíci, současnému saúdskému králi je poctivých 87 (faktická moc ovšem leží v rukách jeho podstatně mladšího syna) a současný papež je jen o rok mladší. Paradoxně, kdyby byl papež František pouhým kardinálem, nesměl by už hlasovat o svém nástupci, protože papežské konkláve je jedním z mála kolektivních orgánů, který je zastropován věkem. Osmdesátníci v něm zasedat nemohou.

Civilizační trendy jsou zajímavé a současný trend politiky se protnul s trendem vědeckotechnickým mimořádně zajímavým způsobem, jehož důsledky se mi ovšem osobně nikterak nelíbí.

Ceteris paribus bylo v politice vždycky výhodnější být spíš starší než mladší. Jak jste sbírali léta a zkušenosti, sbírali jste zároveň kontakty, podporovatele, sponzory, spřátelené lobbyisty atd. Vaše jméno se stávalo slavnější a známější, takže jej voliči snadno rozeznali mezi ostatními. Vyzyvatelé, kteří vás chtěli sesadit, měli před sebou čím dál prudší pomyslný kopec k překonání. Už jen neochota velkých sponzorů naštvat mocného člověka v úřadě tím, že budou sponzorovat kampaň jeho protivníka, je docela zásadní hendikep. Senáty celého světa tedy zákonitě nemohou být složeny jen z mladých lidí; koneckonců senex znamená latinsky “stařec”. Potud v pořádku.

Jenže v posledních zhruba dvou generacích je tato dřívější nerovnováha pomalu, ale jistě, umocňována pokroky medicíny. Mnohá dříve smrtelná nemoc je dnes nějak zvládnutelná.

Patříte-li k mocenské elitě bohatého státu a nezacházíte-li se svým tělem příliš brutálně, dokáže vás moderní medicína leckdy udržet při životě do těch cca devadesáti let, plus mínus (rezavý) autobus. Co ale zatím nedokáže, je udržet vás zároveň v dobrém stavu, odpovídajícím dejme tomu padesátce či šedesátce.

A pak už je jenom na daném politikovi, jestli se sebekriticky stáhne z veřejné funkce včas, nebo jestli zlomcovaný těžkými chorobami nakonec zemře přímo v úřadě, jako teď senátorka Feinsteinová, nebo před pár lety soudkyně amerického Nejvyššího soudu Ruth Bader Ginsburgová, která v rámci své funkce přežila čtyři ataky rakoviny. (Pátý už ne). To není zrovna potěšující situace.

Důležité pozorování: tenhle problém se z principu nedá řešit zcela spravedlivě. Lidé stárnou velmi různým tempem a někdo je ještě v osmdesáti jonák, kdežto jiný už není vůbec.

Co by se ale dalo, by bylo řešit jej nestranně. Stanovit, řekněme, limit maximálně třiceti let ve všech veřejných funkcích dohromady, po jehož vyčerpání už by nikdo žádný další úřad zastávat nesměl. Bylo by na něm, jestli pak půjde na odpočinek, nebo dělat ještě pozdnější kariéru do soukromého sektoru, ale tu veřejnou funkci by prostě musel předat dál. Takový limit by nebyl nijak nepřiměřeně tvrdý a navíc by do celé věci zanášel prvek předvídatelnosti; každý by si mohl spočítat, jak je na tom on a jeho konkurenti.

Osobně si myslím, že je nejvyšší čas začít nad takovým omezením, možná i zakotveným do ústavy, uvažovat. Ona ta medicína a biologie přece jen jdou pořád plíživým tempem kupředu, a i když stárnutí je komplikovaný biologický jev, nikde není psáno, že je totálně nesrozumitelný a neřešitelný; nějaké drobné pokroky se ostatně v téhle oblasti nadělaly už teď. Což znamená, že někdy roku 2060 se možná nebudeme bavit o devadesátiletých, ale stodesetiletých senátorech, soudcích a prezidentech, kterým osmdesátníci a devadesátníci teprve budou dělat asistenty a jiné podržtašky. A v takových poměrech už asi žádná reforma nebude možná.