Šest principů tradičního konzervatismu

Russell Kirk byl americký historik, filozof, spisovatel a novinář. V roce 1989 obdržel druhé nejvyšší civilní vyznamenání z rukou Ronalda Reagana. Své nejvýznamnější dílo „Konzervativní mysl” vydal v roce 1953. Katapultovalo ho do širokého povědomí a hluboce ovlivnilo poválečné konzervativní hnutí v Americe.

Kniha Konzervativní mysl je průvodcem myšlenkami různých autorů, od britského Edmunda Burka přes americké otce zakladatele po španělského George Santayanu, jehož možná nejznámějším výrokem je, že ten, „kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k tomu, aby si ji zopakoval”.

Russel Kirk v knize formuloval šest zásad konzervativního myšlení:

Překlad, zkrácení, úprava, mezititulky autor.

Víra v přirozený řád věcí

Existuje něco jako věčný mravní řád, který řídí lidské jednání. Přirozené právo věří v koncept univerzální spravedlnosti, která je nezávislá na lidmi vydávaných zákonech. Politické problémy jsou pak ve skutečnosti morálními problémy.

Pozn. autora: To, že si parlament odhlasuje, že někomu zabaví majetek, ještě nemusí znamenat, že to je v souladu s konceptem přirozeného práva.

Úcta k mystériu lidské existence a rozmanitosti člověka

Každá lidská bytost je jedinečná. Takové chápání je naprostým opakem snahy o uniformitu všech a všeho, které propagují rovnostářská hnutí.

Pořádek a řád

Přesvědčení, že civilizovaná společnost vyžaduje řád a hierarchii na rozdíl od myšlenek beztřídní společnosti, ve které jsou si všichni zdánlivě rovni. Rovnost před zákony je jediná rovnost, kterou uznává konzervativní hnutí. Rovnost výsledku znamená pouze to, že všichni jsou si rovni ve své mizérii, nesvobodě a nudě.

Soukromý majetek a svoboda jsou neoddělitelné

Svoboda a nedotknutelný soukromý majetek jsou spolu hluboce svázány a jedno nemůže existovat bez druhého. Oddělení majetku od soukromého vlastnictví vede k jedinému výsledku. Vlády nad světem se zmocní biblická mořská obluda Leviathan, jejímž symbolem je chaos a zmar. Přerozdělování s cílem srovnat výsledky není ekonomický pokrok.

Víra ve zvyky a tradice

Tradice je souhrn všech zkušeností minulých generací; jsou to staletími prověřené způsoby fungování společnosti, které prošly zkouškou ohněm skutečného světa. Konzervativní chápání má hlubokou nedůvěru v sociální inženýrství, které chce přebudovat svět podle svých abstraktních ideálů.

Inovace musí respektovat tradice

Konzervatismus neznamená tvrdošíjné lpění na starých pořádcích. Je to obezřetnost při zavádění inovací, uvědomění si toho, že uspěchaná inovace se může z pochodně pokroku rychle zvrhnout ve všespalující požár. Společnost se musí vyvíjet, neboť změna je motorem pokroku, ale největší předností státníka je obezřetnost.

Pozn. autora: Proto říká Edmund Burke, že k nedostatkům společenského uspořádání je třeba přistupovat „se stejnými obavami, s jakými bychom ošetřovali zranění otce”. Není možné je ignorovat, ale rozhodně to nepředstavuje důvod pro experimentování a realizaci náhlých nápadů.

Russell Kirk ve své knize dále uvádí, že se od doby, kdy Edmund Burke formuloval základy tradičního konzervatismu, objevilo nejméně pět dalších myšlenkových škol, od raného romantismu Jean-Jacquese Rousseaua až po Marxe a jeho následovníky. Všechny navrhovaly změny ve společenském uspořádání na základě čtyř základních předpokladů:

Zdokonalitelnost člověka

Radikálové věří, že vzdělání a zákony udělají z lidí bytosti s takřka božskými vlastnostmi. Odmítají, že lidstvo má přirozený sklon tíhnout k násilí a hříchu.

Odpor k tradicím

Ekonomicky racionální úvahy o tom, jak by měla společnost vypadat, jsou lepšími vodítky na cestě k blahobytu než moudrost našich předků skrytá v tradicích.

Politické rovnostářství

Proklamovaným ideálem je totální demokracie ve své nejpřímější podobě. S ní jdou ruku v ruce nedůvěra ke složitým parlamentním procedurám a snaha o maximální centralizaci.

Ekonomické rovnostářství

Nedůvěra v institut soukromého vlastnictví je znakem všech radikálních hnutí živená všeobecně sdílenou představou výhod kolektivismu.

Napsal Russell Kirk v roce 1953.