Izrael musí íránské chobotnici setnout hlavu

Hamás je hlavním nástrojem Íránu k prosazování jeho apokalyptické agendy proti Izraeli. Íránský režim musí padnout spolu s Hamásem.

Od teroristického útoku Hamásu na Izrael ze 7. října a veřejné podpory íránského režimu se znovu rozhořela slovní válka o to, zda by měl být Hamás nazýván „zástupným“ útočníkem Teheránu. V tomto článku se pokusím argumentovat, proč by Hamás, přestože technicky neodpovídá tomuto termínu, měl být stále považován za zástupnou sílu islamistického režimu Íránu a podle toho je třeba s ním jednat.

Od 60. let 20. století vedly arabské nacionalistické skupiny s prosovětskými tendencemi mezi palestinskými Araby válku proti Izraeli. Nejvýznamnější a nejznámější z těchto organizací byla Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), která vznikla pod charismatickým vedením Jásira Arafata.

V té době si mnozí íránští islamisté a levičáci v souladu se svým „antiimperialistickým“ bojem proti Západu v horkém období studené války vytvořili hluboké pouto s Arafatem. Mnozí z nich byli vyškoleni OOP a někdy dokonce bojovali po Arafatově boku.

Po revoluci v Íránu v roce 1979 tito lidé okamžitě odjížděli s Arafatem do Teheránu, aby u ajatolláha Chomejního hledali podporu pro jeho protiizraelské úsilí. Právě během tohoto historického setkání vydal Chomejní svůj nechvalně proslulý dekret o „dobytí Kudsu“ a „vymazání Izraele z povrchu zemského“, čímž nastartoval íránský islamistický režim ke střetu s Izraelem.

Nicméně po desetiletích ozbrojeného konfliktu s Izraelem, který palestinským Arabům nic nepřinesl, Arafat nakonec dospěl k závěru, že si musí s Izraelci sednout a promluvit. Tato nová vize, podpořená zákulisním pošťuchováním ze strany arabských království, která chtěla ukončit dlouholetý konflikt s Izraelem, vedla k tomu, že OOP pokračovala v nerovném politickém procesu, který víceméně trval až do Arafatovy smrti v roce 2004.

To vyvolalo v Teheránu velké zděšení a islamisté začali Arafata označovat za zaprodance. V letech předcházejících jeho smrti íránský režim na státních platformách otevřeně urážel Arafata a obviňoval ho ze zrady palestinské arabské věci. Pro islamisty v Íránu zřejmě OOP dosáhla svého data spotřeby.

V tomto okamžiku si Teherán uvědomil, že se klasický arabský levicově-nacionalistický protiizraelský vektor vyčerpal. Aby mohli islamisté prosadit své plány na zničení Izraele, museli přetvořit narativ k obrazu svému a boj obnovit.

Potřebovali k tomu extremistický kontingent mezi palestinskými Araby, který by plně odpovídal jejich apokalyptické vizi, a našli ho v podobě vznikající islamistické organizace Hamás. Hamás byl založen v roce 1987 jako dceřiná pobočka Muslimského bratrstva. Jeho cílem, jak je uvedeno v původní chartě zveřejněné v roce 1988, bylo zlikvidovat Izrael a nastolit islámskou vládu „od řeky k moři“.

Pouhé tři roky po Arafatově smrti se Hamás stal natolik mocným, že se dokázal postavit zbytku OOP, který se do té doby nazýval Fatah, a úspěšně jej vytlačil z pásma Gazy a omezil jeho aktivity na „západní břeh“ Jordánu. Po válce v roce 2007 převzal Hamás plnou kontrolu nad pásmem Gazy a od té doby uplatňuje islamistický styl vlády, který má mnoho společného s íránským režimem.

Z jednoho úhlu pohledu lze konflikt mezi Hamásem a Fatahem považovat za rozšíření studené války mezi Íránem a arabskými královstvími na území palestinských Arabů. A skutečnost, že Hamás zvítězil, zcela jistě s pomocí a podporou Teheránu, znamenala, že od té doby bude mít islamistický apokalyptický přístup k palestinské otázce i otázce Izraele přednost a bude diktovat tón celému islámskému světu.

Hamás není zástupným subjektem íránského režimu, pokud pod pojmem zástupný subjekt rozumíme subjekt, který byl založen Teheránem a je s ním strukturálně spjat, například a la Hizballáh. Zatímco íránský režim je šíitský islamistický, Hamás založily pobočky sunnitského islamistického Muslimského bratrstva.

Na rozdíl od známých íránských zástupných skupin v celém regionu, které mají centralizovanou strukturu s ústřední vedoucí osobností, která podléhá Teheránu a přijímá od něj rozkazy, má Hamás mnohovrstevnatou a složitou hierarchii vedení. Kromě pásma Gazy a „západního břehu Jordánu“ jsou vedoucí představitelé Hamásu rozptýleni po celém Blízkém východě v zemích, jako je Turecko a Katar, kde je rovněž silně zastoupeno Muslimské bratrstvo.

Je známo, že Hamás úzce koordinuje své hlavní kroky s Teheránem, ale nepřijímá od něj přímé rozkazy. Teroristické aktivity Hamásu jsou částečně financovány Teheránem a je známo, že jeho kádry byly vycvičeny Revolučními gardami v Íránu, Sýrii a Libanonu. Existují však i další, kteří Hamás silně podporují.

Vztahy mezi Íránem a Hamásem od roku 2007 samozřejmě zaznamenaly vzestupy i pády. K nejznámějšímu konfliktu zájmů mezi nimi došlo během syrské občanské války. Zajímavým zvratem bylo, že zatímco Teherán podporoval sekulárního diktátora Bašára Asada, Hamás podporoval islamisty, kteří proti němu bojovali.

To na chvíli napjalo jejich vztahy, ale nakonec se jim podařilo překonat druhotné rozdíly a sblížit se v jediném nejdůležitějším faktoru, který je na začátku spojil, a tím bylo naprosté zničení Izraele. Proto se domnívám, že navzdory všem technickým neshodám lze Hamás stále kvalifikovaně označit za íránskou proxy organizaci.

Já bych Hamás nazval „ideologickým zástupcem“ íránského režimu. Důvodem je to, že Hamás ve své zaryté touze po vyhlazení Izraele, která ho nutí jít do jakéhokoli extrému, dokonce i vyzývat k zjevnému sebezničení – jak jasně ukázaly nedávné události -, má jedinečné ideologické pouto s islamisty v Íránu, které ho nutí fungovat v souladu s Teheránem. Hamás se tak stal hlavním nástrojem Íránu k prosazování jeho apokalyptické agendy proti Izraeli. Proto musí být okamžitě zlikvidován.

Teherán dlouhodobě podporuje sunnitské islamistické extremistické organizace, jako je Taliban a al-Káida, a proto jej lze směle označit za hlavní město všech islamistických teroristů. Dokud bude íránský islamistický režim trvat, můžeme vždy očekávat, že se po celém světě objeví více islamisticky motivovaného teroru a násilí. Aby to Izrael jednou provždy vyřešil, musí íránské chobotnici useknout hlavu.02