Lze přerozdělením zvýšit užitek ve jménu zákona mezního užitku?

Pokud máte chléb, tak s každým dalším chlebem, co máte, klesá váš užitek, který vám dává chléb. Vytvoříme tedy větší užitek, když bude dán chudému, který nemá ani jeden?

Nejdříve dobrovolná výměna, tedy tržní prodej

Pokud majitel několika chlebů se dohodne s chudým člověkem, že chléb vymění za peníze, pak majitel chleba získává peníze, které chtěl a které považuje za užitečnější. Stejně tak i chudý člověk získává chléb, který považuje za užitečnější. Kdyby tak nebylo, tak se nedohodnou. Užitek ve společnosti se zvětšil. Zde ani nemusí platit zákon mezního užitku, kdy u více stejných věcí klesá užitek. Protože kdyby majitel chlebu měl jen 20 chlebů, neměli by pro něho tak velký užitek jako 2000 chlebů, které snáze prodá velkému prodejci ve vyhlášeném obchodě. Také pokud je věc vzácná nebo se těžko vyrábí, pak samotné vlastnictví této věci přináší užitek jen vlastnictvím této věci, protože v nouzi lze ji vyměnit za věc více užitečnou. Takže užitek klesá jen do určitého bodu, a to k užitečnosti tržní ceny dané věci (stejně tak u peněz).

Pokud člověk získal tyto chleby dobrovolně, musí pro něho mít minimálně stejnou hodnotu jako jeho práce, kterou musel na získání vynaložit. Pokud žije ve svobodné zemi, kde může prodat jakékoli zboží bez umělých státních překážek, tak mu užitek ani s množstvím neklesá, protože zboží má tržní užitek určený ostatními lidmi, tedy trhem.

Nedobrovolné přesunutí věcí pomocí státního přerozdělování

Pokud člověk má 30 chlebů, buď je musel vyrobit svou prací, nebo vykonat jinou práci o minimálně stejné hodnotě, hodnoceno podle ostatních lidí (o stejné tržní ceně). Cena zboží je tedy užitek dané věci vyjádřený v množství jiné věci, nejčastěji v penězích. Třicet chlebů majitel nezvládne sníst, než se zkazí, a tak pro něj každý další chléb nad jeho spotřebu má menší užitek. Pokud mu tedy je bráněno takovou věc svobodně prodat, tak ji přestane kupovat v okamžiku, kdy užitek z věci klesne pod hodnotu jeho práce. Chceme-li tedy jeden chléb násilně dát člověku, který nemá žádný, v první řadě si musíme uvědomit, že tím vytváříme ztrátu prvnímu člověku. A pokud bude tato ztráta hrozit opakovaně, člověk přirozeně maximalizující zisk přestane vykonávat práci nadbytečnou, protože mu nebude přinášet větší životní úroveň a bude pracovat jen pro zajištění nutného užitku. Tedy násilné přerozdělení u prvního člověka snižuje velikost tvoření nového užitku a následného zlepšování životní úrovně.

Chudý člověk, který chléb dostane, určitě získá nový užitek, ale jak velký?

A) Protože chleba nemá, platí, že za svou užitečnou práci si pořídil věci, které považuje za užitečnější. Tento člověk tedy nepotřebuje chléb, nebo by si ho koupil, kdyby byl levnější. Má tedy pro něj menší užitek, než je tržní hodnota, tedy užitek pro ostatní lidi. Pro druhého člověka má tedy menší užitek než pro prvního člověka. Přerozdělení vytvořilo ztrátu.

B) Pokud jeho užitečná práce přinesla tak malý užitek ostatním lidem, nebo jeho práce nevytvořila chléb, pak bychom mu dali větší užitek, než si zaslouží. Vytvořili bychom tedy větší užitek pro druhého člověka. Tento nezasloužený užitek ho nijak nemotivuje k tvoření většího užitku pro ostatní lidi, jen mu dává další šanci se zlepšit. Tuto šanci většina ale nevyužije, protože je demotivován. Pokud by se zlepšil, pak by už nic bez práce nedostal, a to je proti přirozené lidské maximalizaci zisku.

Dopad na společnost jako celek:

Varianta A: Dejme tomu, že chléb měl užitek v hodnotě 20 Kč. Pak první člověk má ztrátu -20 Kč a chudý člověk má užitek menší než je tržní hodnota, tedy +18 Kč. Společnost tedy zaznamená ztrátu v ten den a užitek přerozdělení nevytvořilo. Jak jsme si dříve ukázali, první člověk byl demotivován ztrátou, a tak budoucí dny bude tvořit s menším nad užitkem, a chudý člověk je také demotivován k nezvětšování užitku. Budoucnosti tedy společnost jako celek bude bohatnout pomaleji. To se v praxi dělo v 21. století, kdy státy podporovaly chudší obyvatele, kteří měli na základní potřeby. Bohatství země bylo natolik velké, že tvořilo poptávku po svobodě, a tak aby si politici udrželi svou práci, museli v lidech probouzet chamtivost přerozdělováním, což způsobovalo chudnutí a dlouhodobý pokles rychlosti bohatnutí.

Varianta B: Dejme tomu, že chléb měl užitek 20 Kč. Pak první člověk má ztrátu -20 Kč a chudý člověk +20 Kč. Společnost jako celek nezbohatla ani nezchudla v ten den. Ale jak jsme si dříve ukázali, první člověk byl demotivován ztrátou, a tak budoucí dny bude tvořit s menším nad užitkem, a chudý člověk je také demotivován k nezvětšování nad užitku. Budoucnosti tedy společnost jako celek bude bohatnout pomaleji. Co dlouhodobě díky složenému úročení bude znamenat smrt lidí, kteří kvůli pomalejšímu zbohatnutí nebudou mít zdroje na záchranu.

Varianta C: Pokud přerozdělováním budeme dávat lidem, kteří nemohou pracovat, pak tito lidé, kteří získají něco, co nemohou získat ani, kdyby chtěli, může pro ně být věc užitečnější než tržní užitek. Pak by platilo, že užitek se zvětšil v daný den, ale také platí, že celková efektivita práce prvního člověka se zmenšila. Do budoucnosti, jako v předchozích případech, se rychlost tvoření nového užitku zmenšuje.

Závěr: Ekonomické zákony jsou socialisty vnímány špatně, jak omezeným pohledem jen na dva lidi vytržené z běžného dění, tak dětským pohledem jen na jednu akci bez představy na budoucí následné akce. Zákon mezního užitku je základní zákon popisující tržní chování. Popisuje, proč lidé nebudou nesmyslně hromadit věci, které nemají jak využít, a jeden z argumentů proč je potřeba svobody trh, aby lidé nebyli poškozováni klesajícím užitkem.

Děkuji, že se zajímáte o důsledky lidského jednání.