Limity v systému |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Nic není věčné, je pravděpodobné, že ekonomický systém posledních třiceti let je u konce a protože možnosti jsou jen dvě, řízená nebo neřízená ekonomika, přišel čas řízené ekonomiky, v Čechách známe třetí cestu, ale ta nikam nevede, nezřízená ekonomika. Modelem budoucnosti je mix řízené (plánovité) a tržní ekonomiky založený na práci. K tomuto poznání nejspíš došla ruská bezpečnostní rada, když včera věnovala zasedání ruské centrální bance. Ruská centrální banka preferuje privátní ekonomiku s malým státním podílem, ale protože ji ovládají liberálové, na práci to založené není. Podobně Erste Group, které Česká spořitelna generuje velkou část profitu. Tato finanční skupina vykazuje za první tři kvartály 2023 čistý profit 2,3 miliardy eur. V pobočce ČS, kde předloni úřadovalo deset lidí, dnes dva zaměstnanci včetně informátora. Evidentně zde práce není doma, ale miliardy zisku ano. Tento typ ekonomiky nemůže mít perspektivu. Abychom nebyly moc revoluční s vyvlastňováním, stačí založit statní spořitelnu a miliardy zisku zůstanou ve státě a banka bude plnit svoji základní úlohu, generovat ekonomickou dynamiku státu.

V ruském finančním obzoru se dnes objevila zpráva, že ruská bezpečnostní rada se poslední dny zabývala Ruskou centrální bankou. Informační zdroj uvádí, že důvodem mohly být vážné nesrovnalosti a chyby ve výkazech centrální banky a slabě zdůvodněná řešení, která vedení banky přijala. Banka např. nedokázala vysvětlit, kam se propadlo 9,9 miliard dolarů, tj. 3% federálních důchodů. Banka tuto sumu zahrnula do kolonky statistické chyby, centrální banka je známá tím, že digitalizace je zde na vrcholné úrovni a tak tento druh vykazování je velmi podivný. Spekuluje se i s tím, že management centrální banky používá úrokovou míru jako prostředek nátlaku na vedení státu v situacích, kdy státní moc jde proti pozicím centrální banky. V Česku není mylitelné, že by někdo objektivní žádal od nabubřelých a přeplacených předáků Národní banky složení účtů. Tato instituce má v Česku status zlatého telete ve starém Kanaánu.

Rusko se poslední týdny zastavilo, vypadá to na čas oddechu. Čas, kdy se trochu bilancuje, kdy nikomu nic bezprostředně nehrozí a čeká se. Věci se vyjasňují, trochu se postupuje na frontě, ale téměř neznatelně, a podobně v ekonomice. Čeká se na velký třesk, o kterém všichni vědí. Na březnové prezidentské volby nebo přesněji na znovuzvolení a pak se očekávají velké změny. Je absurdní, že muž, který vládne desetiletí, od třetí březnové neděle bude jiný. Polská básnířka Szymborská napsala, že básník musí každou noc umřít a narodit se znovu, aby byl básníkem. Ve skutečnosti člověk je jiným jenom tehdy, když musí, když mu nic jiného nezbývá. A to je Putinova situace a ví to celé Rusko. Jiný ve smyslu řešení obrovských problémů, ve smyslu nových strategií a nových lidí. Je možné, že dosavadní Putinovo vládnutí bylo pouhým tréningem na to, co přijde.

Profesor Valentin Katasonov v Svobodnaja pressa píše o jednom obrovském ekonomickém problému, který má málo minulých paralel a který podle profesora může vyřešit jen národ v obrovském existenciálním vypětí. Po přečtení je jasné, že to musí být opět jenom on po třetí březnové neděli. Profesor se zabývá nedávným vystoupením Putina před Dumou. Podle profesora prezident řekl řadu málo pochopitelných frází: “Pušky místo jídla. Obrana státu má velkou prioritu, ale nesmí se opakovat chyby minulosti a na úkor této priority rozbít vlastní ekonomiku.” Profesor s Putinem polemizuje. Tuto frázi poprvé použili v USA v období první světové války, když se diskutovalo o státním rozpočtu. Pak frázi používali vůdci Třetí říše, tvrdili, že pušky jsou důležitější než maso. Puškami se rozumí vojenská výroba a rozpočet na armádu a masem to ostatní.

Podle profesora se ruské vojenské výdaje v 2023 zvedly o třetinu oproti předchozímu období, tj. asi na 6%. V zemích NATO narostly o 13%, např. v USA z 3.7% na 4%, výdaje zemí NATO na armádu činí 1,34 bilionu dolarů. Je tendence militarizovat ekonomiku. Profesor tvrdí, že prezidentova fráze o neborcení vlastní ekonomiky je nesmyslná, protože tři desetiletí tržních reforem mocnou ruskou ekonomiku téměř úplně destruovaly a zůstal jen sektor energetického exportu. Podle profesora v Rusku chybí výroba, která by zabezpečila bezpečnost země. Rusko se v podobné situaci nacházelo ve dvacátých letech, ale za patnáct let se tenkrát vybudovala silná průmyslová základna.

Podle profesora Rusko může regenerovat pouze ekonomická mobilizace, jejíž součástí bude i vojenská produkce. Prezident nikdy neviděl cíl v ekonomické mobilizaci. Proč se vyšší administrativa tak bojí totální ekonomické mobilizace? Totiž mobilizace ekonomiky si vyžádá radikální reformy, tj. přizpůsobení ekonomického modelu na situaci války s kolektivním Západem. Dnešní ruský model: tržní ekonomika + soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Kdysi státní výrobní prostředky byly v důsledku Čubajsovy privatizace v 90. letech ukradeny. I bez velké ekonomické fantazie je jasné, že de-privatizace výrobních prostředků, které jsou v rukách oligarchů, by v dnešní situaci srazila Rusko dolů, ale bez rozetnutí tohoto uzlu Rusko ekonomicky i mocensky nepokročí.

Vládnoucí moc má strach vstoupit do tohoto kruhu. Profesor se domnívá, že začarovaný kruh budou muset prolomit ti, kteří vždy v historii Rusko zachránili – národ.