V alternativním světě za červí dírou se dějí neuvěřitelné věci (satira)

Redaktoři se v alternativním světě nedostali dále než na Wilsonovo nádraží, kde se stali svědkem historické události.

Vlak na pomoc Ukrajině

Z Wilsonova nádraží byl vypraven vlak s dobrovolníky na pomoc Ukrajině. Chtějí tak vyjádřit svou osobní obětí podporu lidem, kteří doposud umírali v zapomnění sami. „Nemůžeme přeci volat do zbraně, aniž bychom sami byli ochotni zbraň do ruky vzít”, řekl jeden z novinářů, který hrdě nastoupil do vlaku se samopalem vzor 58 a krabičkou poslední záchrany.

Celý první vagón zabrala elitní jednotka bojovníků proti dezinformacím. Její kapitán předal tisku prohlášení, ve kterém zdůraznil, že „dlouhý boj proti zavilým skřetům, kteří jako mrzcí švábi vylézají z temných děr a urputně dští svoje obludné bludy, jeho muže připravil na vše”. Na dotaz novináře z televize, zda tiskové prohlášení nepsal náhodou jeho bývalý kolega Jasánek, toho času již na odpočinku, řekl kapitán jednotky, že nie.

Vláda jde příkladem

V emotivním vystoupení předstoupil před novináře i člen vlády:

„Nedávno jsme i této zemi zažili, jak vypadá bezprostřední dotek smrti. Jaké to je, když vám místo dcery nebo syna přijde domů zpráva od policie. Ta bolest, zmar a pocit, že nic už nebude jako dřív.”

„Uvědomili jsme si, že takových doteků smrti zažívají ukrajinští rodiče stovky denně. Zasáhlo nás to. Možná by měli mít možnost se vyjádřit, jestli chtějí umírat, ale opoziční strany jim zakázali a volby už asi nebudou. Ale teď už víme, co prožívají matky a otcové, kteří neměli na to, aby ve svém voze ujeli bojovat na západní frontě o německé sociální dávky.”

Solidarita zadarmo je bezcenná

„Naše solidarita s jejich osudem byla hlasitá, ale bez jakýchkoli osobních rizik. Najednou nám došlo, jak vysoce nemorální je zastávat morální postoje za cizí životy. Smrt neznámých lidí pro nás bylo dosud jen číslo a zvýšené životní náklady při úrovni našich příjmů sotva postřehneme. Nyní jsme ale připraveni nést svůj díl rizika.”

„Pečlivě jsme zvážili všechny aspekty celého konfliktu. Ano, nikdo nemá žádnou představu, čeho bychom měli dosáhnout a jak toho dosáhnout vzhledem k rozložení sil na bojišti, ale bruselský rozkaz zní jasně: nikdo s příměřím nesmí projít.”

Bez lidí to nepůjde

„Víme jen, že nemůžeme posílat pouze peníze a zbraně. I dnes jsou třeba lidé z masa a kostí, kteří ty zbraně drží. Ukrajinští synové a dcery nemohou být jediní, kdo si bude někde v bahně zákopu zatlačovat vyhřezlá střeva.”

„Proto posíláme jako členové vlády a parlamentu do boje svoje syny, aby bok po boku se syny ukrajinských matek umírali ve válce, jejíž konec nikdo nechce.”

Novináři to okomentovali pochvalným mručením, že slova učí, příklady táhnou. A jak člena vlády doplnil přítomný náčelník štábu poručík Troník, tak je to správně, tak to má být.

Exkluzivně přinesli redaktoři Jerevanu ze světa za červí dírou.

Největší studie v historii

Protože rádio Jerevan umí lhát bez uzardění, připravilo úžasně barevnou žádost o grant, ve které detailně popisuje, jak bude za cizí peníze konat nekonečné dobro napříč kontinenty. Žádost se líbila a rádio dostalo horu peněz od Evropské komise. Za ně uspořádalo největší sociologickou studii v historii. Redaktoři mluvili se stovkami tisíc lidí, zkoumali inteligenci dalších milionů, prolézali historické archívy, analyzovali, proč vlastně začala první světová válka omylem, když ji nikdo nechtěl a pak byli všichni překvapeni, prostě zkoumali vše, co zkoumat jde.

Závěr studie redaktorům rádia Jerevan vyrazil dech. Doslova. Studie ukázala, že normální, pracující, podle všech měřítek průměrně inteligentní člověk si může myslet, že válka na Ukrajině je nesmysl, aniž by byl placen z Ruska, obdivoval Putina nebo četl ruské noviny. Prostě má takový názor. To byl šok.

Teď ovšem rádio řeší, kde vzít peníze na vrácení grantu, protože nově platí, že když výsledky studie nepodporují závěry sjezdu Evropské komise, peníze se musí vracet.

Post scriptum

Doporučení kontrolorům, pro čtenáře je to nuda.

V roce 1969 museli všichni lidé v nějaké významnější pracovní pozici odpovědět na otázku, zda souhlasí se vstupem spřátelených armád na území Československa. Statisíce lidí si muselo zvolit mezi svědomím a kariérou. Ti, kdo řekli ne, měli v lepším případě pouze zaražený postup, ale většina se musela smířit s podřadnější prací. Ti, kdo řekli ano, odešli s ránou na duši, ale s vědomím, že snad alespoň uchránili své děti před pomstou demokratického socialismu za jiný názor. A tehdejší demokrati věděli, že je mají v hrsti.

Milí kontroloři, demokracie se neměří podle toho, kolikrát to slovo vyslovíte, ale podle toho zda uznáváte základní principy svobodné společnosti, jejímž prvním principem je svoboda názoru. V nejslavnějším pamfletu na dané téma napsal John Milton, to je ten, o kom jste nikdy na hodinách demokracie neslyšeli, toto:

„Dejte mi svobodu poznání a projevu, abych mohl svobodně argumentovat podle svého svědomí. Možnost svobodně psát a mluvit umožní, aby se pravda utkala s klamem, a parlament by měl věřit, že pravda zvítězí, tak jako vždycky zvítězila při svobodné výměně názorů.”

Nezdržujte se nějakými zákony o nenávistných projevech. To je pro amatéry. Poučte se z minulosti. Zeptejte se všech lidí na důležitých postech, zda souhlasí s politikou „my peníze, oni životy”, a hned budete vědět, na čem jste. Potom můžete Davida Svobodu sejmout dříve, než se vyjádří v televizi.