Ku dni posvatováclavskému …

V posledních měsících zde vidím takových podivných komentářů, statusů či dokonce všelijakých rozsáhlých materiálů, jež hovoří o „slovanstvu“, o jeho jednotě, tom, že prý Slované jsou čímsi jiným, než jiná etnika; že Germáni a Frankové nás historicky ohrožují, protože jim nejde o nic jiného, než naše „mírumilovné“ slovanstvo zničit, etc…

Takže k tomu dávám výňatek ze skoro sto let staré eseje jednoho z největších našich poctivých historiků, profesora Josefa Pekaře. A dodám, že je jen škoda, když se toto na středních školách neučí a není to povinnou četbou. Míra idealismu by se narovnala do realismu a toho potřebujeme zde co nejvíce, přátelé:

.

„Vůbec, mluvíce o poměru a vztahu prvých Slovanů českých ke Germánům, musíme se rozejíti se staršími theoriemi o zásadních rozdílech mezi oběma světy, zejména v nauce o holubičí nebo rolnické mírumilovnosti Slovanů na rozdíl od bojovných, tvrdých Germánů – u Čechů aspoň této protivy nenalézáme.

.

České kmeny té doby, o níž mluvíme, jsou státně organisovány na vojenském základě podobně jako Germáni (proč a jak Germáni Slovany předstihli kulturou, zejména Germáni v mezích bývalé římské říše osídlení, nepotřebuje, tuším, výkladu), a co povahy se týče, dosvědčují nám souhlasně soudobé výroky cizí i domácí, že právě Čechové byli pověstní svou divokou bojovností: »národ, jenž se nad jiné národy za divočejší samou povahou svou pokládán«, čteme o nich u Kristiána, »Čechy zuřivější než jejich šelmy«,čteme o nich v době Karla Velikého.

.

Že tato surová energie vybíjela se víc ve vzájemných zápasech a nenávistech vnitřních, nedovedouc pravidlem sjednotiti svou sílu proti cizině, je faktem, jenž nám poněkud vysvětluje, proč staří Slované přes svou početnost a své schopnosti byli takovou nízkou měrou státně organisováni – a nebo ovládáni cizinci…

.

To také asi především činí srozumitelným, proč ona osudová pohroma, která stihla Slovanstvo v Podunají právě asi v době narození sv. Václava, tj. ovládnutí Pannonie a vyvrácení státu moravského skrze ugrofinské nájezdníky maďarské, změnila trvale ethnické poměry v sousedství a ohrozila nebývalým způsobem české kmeny i od východu.

.

Morava, kterou v letech panování knížete Bořivoje byl Svatopluk vybudoval na velmoc dunajskou, byla za synů jeho, v době před vpádem maďarským, rozervána vnitřními boji, a kmeny české, odřekše se státního společenství s ní brzo po smrti Svatoplukově (894), stály v kritických chvílích maďarského nájezdu po boku bavorských Němců, nikoliv Moravanů!“

.