Archivní poselství o svobodě pro mladé generace

Frédéric Bastiat hluboce věřil ve schopnosti svobodných lidí postarat se sami o sebe, byl přesvědčen, že stát by měl být pouze ochráncem individuálních svobod a že prosperitu nelze zařídit regulacemi.

V předmluvě knihy „Ekonomické harmonie” napsal Frédéric Bastiat poselství mladé generaci pod názvem „Francouzské mládeži”. Píše v něm:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Socialistické školy jsou takové, které se domnívají, že nějaký umělý sociální řád vyřeší sociální problémy. Socialistické školy se radikálně liší od ekonomických škol Adama Smithe nebo Stuarta Milla ne v nějakém malém detailu v pohledu na preferovanou formu vlády, ale v odpovědi na základní a centrální otázku: Jsou lidské zájmy, když se ponechají svému osudu, harmonické nebo antagonistické?

Umělý sociální řád

Je evidentní, že socialisté hledají nějaký umělý sociální řád jen proto, že považují přirozený chod věcí za nedostatečný nebo špatný. Považují jej za špatný, protože mají pocit, že lidské zájmy jsou zásadně antagonistické, a proto je nutné se uchýlit ke státnímu nátlaku. Proto našli zásadní neshody všude.

Našli je mezi podnikateli a zaměstnanci, mezi kapitálem a lidskou prací, mezi zemědělstvím a průmyslem, mezi výrobcem a spotřebitelem, mezi farmářem a městským člověkem a abych to řekl jednou větou, vidí neshodu mezi osobní svobodou a harmonickou společností. A to vysvětluje, jak se stane, že přestože mají srdce plné sentimentální lásky k humanitě, nenávist se jim valí z úst.

Každý z nich si šetří svoji lásku pro společenský řád, který si vysnil, ale přirozený lidský řád nemůže být pro jejich potřeby zničen dostatečně rychle, aby na jeho troskách mohl vyrůst nový ráj.

Ekonomická škola Adama Smithe na druhé straně vychází z předpokladu, že existuje přirozená harmonie mezi lidskými zájmy, která vede k závěru, že osobní svoboda je nejlepší řešení.

Alchymie versus chemie

Ekonomická a socialistická škola se liší ve svých metodách. Socialisté stejně jako astrologové a alchymisté postupují podle své představivosti, političtí ekonomové jako astronomové a chemici postupují tak, že pozorují okolí. Ekonomové pozorují člověka, zákony přírody a sociální vazby, které se na jejich základě vytvářejí. Socialisté si vysní ve své mysli společenský řád a pak vytvoří lidskou bytost, která by do něj měla zapadnout.

Různé socialistické školy, které věří v silný stát, docházejí k různým řešením, byť vyšly ze stejného předpokladu, že lidské zájmy jsou antagonistické. Já ale popírám jejich základní předpoklad.

Lidské zájmy jsou v harmonii

Lidské zájmy jsou v harmonii. Není nic snazšího než uvést do praxe jednoduchou zásadu: nechte lidi pracovat, učit se, obchodovat, sdružovat se, jednat a reagovat na činy druhého, neboť tímto způsobem se podle zákonů Vyšší moci z jejich svobodné vůle zrodí řád, harmonie a pokrok. Jediné, co musí stát hlídat, je spravedlnost.

A teď řeknete, že ekonom optimisticky zavírá oči před skutečností, protože se jí bojí. Tváří v tvář veškeré bídě, nespravedlnosti a útlaku, které drtí lidskou rasu, popírá existenci zla. V nejlepším ze všech možných světů je vše v pořádku.

Já pouze věřím ve svobodné uspořádání. Aby mohl být přirozený lidský řád považován za harmonický, není nutné, aby zlo neexistovalo. Stačí, že zlo má své vysvětlení a účel a že omezuje samo sebe.

Člověk je svobodná bytost

Společnost se skládá ze svobodných lidí a každý člověk je svobodná bytost. Protože je svobodný, může si vybrat, co bude dělat, a protože si může vybrat, může dělat chyby. Může-li dělat chyby, může i trpět.

Já půjdu ještě dál. Člověk musí dělat chyby a musí trpět, protože jeho výchozí pozice je nevědomost a ve své nevědomosti před sebou vidí nekonečně mnoho neznámých cest, z nichž všechny až na jednu znamenají chybu. Každá chyba s sebou nese utrpení. Utrpení buď nese ten, který pochybil, a v tom případě platí zákony odpovědnosti, nebo padne utrpení na někoho nevinného a uvede do pohybu zákony solidarity.

Působení těchto zákonů v kombinaci s možností vidět vazbu mezi příčinou a následkem musí lidi za pomoci utrpení přivést zpět na správnou cestu. Nejenže nepopíráme, že zlo existuje, uznáváme, že má svoji roli ve společenském uspořádání.

Nesmyslné naděje a prázdné sliby

Ale když státní instituce zasahují do lidských záležitostí, zlo, které přichází po chybě, dopadá na nesprávného člověka. Už nefunguje jako varování nebo ponaučení, už se tím neomezuje, ale naopak posiluje. Pod pláštíkem lidumilnosti se individuální pocit odpovědnosti stává čím dál více apatickým a nefunkčním. Nesprávným využitím státních institucí jsou kapitál a lidské úsilí zaměřeny nesprávným směrem, lidská mysl pokřivena, množí se absurdní požadavky a v lidech jsou vyvolávány nesmyslné naděje.

Ve stručnosti jsou státními zásahy vyvolané osobní zájmy postaveny na umělých základech, dostávají se do sporu a lidé pak křičí: Vidíte, lidské zájmy jsou antagonistické. Osobní svobody způsobují všechny potíže.

Protože svoboda je stále svatým slovem a má ještě sílu pohnout lidským srdcem, snaží se jí její nepřátelé zbavit prestiže.

Svoboda!

Jsou dva principy, mezi kterými není možný kompromis: svoboda a politika nátlaku.

Věřím, že vše ve společnosti, i když to s sebou nese utrpení, je zdrojem pokroku. Věřím, že zlo končí dobrem a urychluje jeho příchod, zatímco dobro nikdy nekončí zlem, a proto musí nakonec triumfovat. Věřím, že když člověk získá zpět svoji svobodu jednat podle své vůle, bude následovat jeho postupný a mírumilovný rozvoj.

Přes všechno, co bylo řečeno, je řešení jednoduché.

Lidské zájmy jsou harmonické, a proto je řešením jediné slovo:

Svoboda!

Takhle to napsal Frédéric Bastiat v roce 1850.

Post scriptum

Pozn. autora:

Je možné si přečíst libovolný odstavec libovolného díla Karla Marxe nebo autorů frankfurtské školy a porovnat jej s texty Frédérica Bastiata. Otázka, který text je plný nenávisti a který naopak plný optimismu, bude zodpovězena.

Frédéric možná uhodil hřebík na hlavičku. Většina, pokud ne všechny, progresivní politiky jsou postaveny na nenávisti. Nedostudovaná aktivistka dští zlobu na jednání OSN, pak zakáží zpochybňovat její bludy a začnou lidem krást peníze, byť podle zákona, aby měli na dotace různých nesmyslů. Tedy nenávist-cenzura-krádež.

Poselství Frédérica je jiné. Každý dostal do vínku od Vyšší moci nějaké karty. Je na něm, jak s nimi bude hrát. Ve svobodné společnosti má tisíce možností. A když udělá něco pro druhé, bude se mít dobře.