Při tažení proti bývalému rakouskému kancléři a dnes předsedovi poslaneckého klubu ÖVP Sebastianu Kurzovi se speciální prokurátoři ze státního zastupitelství pro boj s korupcí hospodářskou kriminalitou sami dopustili těžkého zločinu. Rakouský trestní řád stanoví, že odposlechy a záznam telekomunikačního provozu, stejně jako domovní prohlídky v prostorách redakcí, musí povolit zvláštní senát Nejvyššího soudu. Speciální prokurátoři více tedy zřejmě už pět let zpátky bez relevantního soudního příkazu odposlouchávali telefony a zaznamenávali elektronickou komunikaci jako maily a chaty novinářů mediálního koncernu „Österreich“. V době již běžící razie v úřadu spolkového kancléřství, rakouské lidové strany a v redakcích spadajících pod koncern „Österreich“ se pokusili dodatečně získat potřebné soudní povolení. A zpětně legalizovat nezákonné „šmírování“. Předseda senátu Nejvyššího soudu, který se specializuje na média, však povolení odmítl vydat. Dokonce předběžným příkazem vydaným na základě mimořádné stížnosti ředitele redakcí zakázal „čmuchat“ v jakýchkoli dokumentech, které se netýkají účetnictví.
Prokurátoři však v podle informací televize OE 24 v rozporu se soudním příkazem pokračovali v zabavování počítačů, na nichž novináři psali své články. Soudce rakouského Nejvyššího soudu odmítnutí vydání povolení k domovní prohlídce v redakcích a odmítnutí příkazu k záznamu telekomunikačního provozu novinářů zdůvodnil odkazem na ústavních ochranu svobody tisku, na řadu ustanovení práva EU týkajících se ochrany redakční práce a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy.
Kdyby něco takového udělala ruská FSB, určitě by touto dobou probíhalo mimořádné zasedání Evropské rady a její předseda Charles Michel by nám sděloval komu všemu z ruské vlády je od nynějška zakázán vstup na území EU. Včera měla v Praze projev komisařka Věra Jourová, která má svobodu tisku mimo jiné v popisu práce. V době, kdy řečnila, už bylo veřejně známo, že v Rakousku se těžkého zločinu proti novinářům dopustili ti, kteří mají dohlížet na dodržování zákonů. Plné znění příkazu, jimž rakouský Nejvyšší soud prohlásil „fízlování“ novinářů a zabavování redakčních materiálů a vybavení za protiprávní, zveřejnila již v neděli na svém webu televize OE 24. Komisařka Jourová však za rakouské novináře při svém projevu neztratila ani jediné slovo. Podle ní je svoboda tisku v ohrožení výhradně v Polsku a Maďarsku. Doložit jediný případ, kdy by se polské nebo maďarské represivní orgány dopustily protiprávního jednání vůči tamním novinářům však nedokázala. Svým projevem však bezděky upozornila na souvislost mezi tím, co se minulý týden stalo ve Vídni a ve Varšavě.
Ve stejný den, kdy rakouští speciální prokurátoři prováděli razii v kancléřském úřadu, v sídle ÖVP a v redakcích skupiny Österreich, vynesl polský Ústavní soud dlouho očekávaný nález. V judikátu, jehož vyhlášení bylo čtyřikrát odloženo, aby byl vytvořen dodatečný prostor pro vyjednávání vlády s Evropskou komisí, soudci polského Ústavního soudu konstatovali, že některé části Smlouvy o EU a o fungování EU jsou v rozporu s Ústavou Polské republiky. Za odporující polské ústavě výslovně označili pasáže týkající se pravomoci Evropského soudního dvora (ECJ) posuzovat polské zákony jako by byly podřízené směrnicím a nařízením EU. V nálezu zakázali polské vládě podřídit se rozsudku ECJ, který nařídil Polsku okamžitě uzavřít uhelný důl v Turowě. A nádavkem platit do rozpočtu EU pokutu půl milionu eur za každý den další těžby uhlí v tomto dole.
Polští ústavní soudci jako první rozsoudili spor, okolo něhož se velmi opatrně snaží našlapovat právníci a soudci ve všech členských státech EU. Smlouva o EU a o fungování EU stanoví, že směrnice a nařízení Evropského parlamentu a Rady jsou nadřazeny vnitrostátním zákonům. Jim je pak podle logiky právní hierarchie nadřazena Smlouva o EU a o fungování EU. Zákonodárci některých zemí – mimo jiné i ČR – nadřazenost práva EU vnitrostátním zákonům napsali přímo do Ústavy. Podle ústav nejen všech členských států EU je Ústava právním předpisem nejvyšší síly a veškeré zákony i počínání vlády s ní musí být v souladu. Jakýkoli právní předpis nebo úkon orgánu veřejné moci, které je v rozporu s ústavou, je sankcionovatelný rozhodnutím Ústavního soudu. Právníci se již řadu let přou o to, zda je předpisem vyšších právní síly Smlouva o EU a o fungování EU nebo národní ústavy. Právně vyřešit tento spor jsou oprávnění pouze ústavní soudci, kteří se tomu ve všech členských státech léta snažili vyhnout. Nejpečlivěji při tom postupovala německá vláda, která si před sjednáním změn primárního práva, respektive před ratifikací změn zakládajících smluv, téměř vždy vyžádala stanovisko Spolkového ústavního soudu. Během procesu ratifikace Lisabonské smlouvy požádal o prozkoumání její slučitelnosti s Ústavou ČR tehdejší prezident Václav Klaus. Náš ústavní soud shledal současný nejvyšší dokument EU za slučitelný s českou ústavou, takže ratifikace u nás byla dokončena.
Bronislaw Komorowski (PO), který vykonával prezidentskou funkci po smrti Lecha Kaczyňského v roce 2010 a poté na základě volby, slučitelnost Lisabonské smlouvy s polskou ústavou během ratifikačního procesu přezkoumat nenechal. S žádostí o výklad právní situace se na ústavní soudce obrátila až současná vláda premiéra Mateusze Morawieckého (PiS). A Ústavní soud problém dokázal rozlousknout. Za neslučitelné s polskou ústavou prohlásil hned několik pasáží Smlouvy o EU a o fungování EU. Mimo jiné i tu, která Evropskému soudnímu dvoru přiznává právo soudit členské státy EU za údajné porušení práva EU – ať již formou vnitrostátního zákona, neslučitelného se směrnicemi a nařízeními EU, nebo i úředního rozhodnutí veřejných orgánů. Tedy například licence k těžbě uhlí vydané báňským úřadem.
Polští ústavní soudci se ve svém pátečním nálezu nezastavili v půli cesty, ale rozhodli se vyřešit otázku, zda je Smlouva o EU a o fungování EU nadřazena vnitrostátním ústavám. S ohledem na neslučitelnost Lisabonské smlouvy s polskou ústavou prohlásili za protiústavní akt, kterým tehdejší předseda vlády a pozdější předseda Evropské rady Donald Tusk Lisabonskou smlouvu podepsal. Svým verdiktem zneplatnili i část ratifikace, kterou provedl Parlament a prezident. Od pátku tedy v Polsku část Lisabonské smlouvy neplatí. Ústavní soud svým rozhodnutím přímo deratifikoval – zrušil právní účinnost – části základního dokumentu EU na území Polské republiky.
V době, kdy vládní krize v Rakousku začínala prohledáváním vládních budov a redakcí týmy speciálních prokurátorů, bylo v Bruselu dobře známo, že ten den polský Ústavní soud rozsudek vynese. Jednání mezi polskou vládou a Evropskou komisí i přes čtyřnásobné odložení vyhlášení judikátu, které vytvořilo několikaměsíční čas na nalezení kompromisu, ztroskotalo na neochotě Bruselu k jakýmkoli ústupkům. Tři dny před vynesení rozsudku předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová jednání ukončila prohlášením, podle nějž „se Polsko prostě musí podřídit“. Její vystoupení připomínalo legendární nástupní projev zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha, v němž protektorátní vládě zakázal projednávat instrukce vůdce Velkoněmecké říše Adolfa Hitlera s tím, že ministři o tom nemají co jednat, ale mají je okamžitě provést.
Pracovníci diplomatických misí EU z Varšavy po krachu jednání již dopředu hlásili, že tentokrát již polští soudci nález vynesou. Je docela dobře možné, že rakouští speciální „protikorupční“ prokurátoři, které považuji za součást sítě „hluboké Unie“ museli při puči proti kancléři Kurzovi jednat pod časovým tlakem. Možná proto se dopustili takové skandální chyby, která prakticky znemožňuje, aby byl Sebastian Kurz odsouzen, a to ani kdyby měli něco více, než co dokázali napsat do trestního spisu, jimž se dnes baví rakouská veřejnost. Nelegálně získaný důkaz totiž nelze u soudu použít.
Včera přešla redaktory veřejnoprávní televize ORF euforie, v níž vysílali během víkendu divoké teorie o budoucím vzniku vlády kancléřky Pamely Rendi-Wagnerové (SPÖ), ve které by zasedli ministři za sociální demokracii, liberální stranu NEOS, současnouvládní stranu Zelených a FPÖ. V pondělí ráno byl novým kancléřem jmenován dosavadní ministr zahraničí nestraník a mnohaletý kariérní diplomat Alexandr Schallenberg (na obrázku vlevo od svého předchůdce). Po příchodu do kancléřského úřadu předstoupil před novináře a oznámil, že dosavadní politika vlády se pod jeho vedením nezmění. „Sebastian Kurz se jednání vlády bude účastnit jako předseda poslaneckého klubu ÖVP“, oznámil nový kancléř, čímž zcela zpražil novináře. Poté se otočil na podpadku a bez jakýchkoli odpovědí na otázky novinářů odešel úřadovat. Televizní redaktoři večer v hlavních zprávách ORF zuřili nad pokračováním „systému Kurz“.
To, co v pátek provedli speciální prokurátoři, nelze nazvat jinak než pokusem o puč. Zatím není známo, kdo je do akce poslal. Je však jisté, že to nebyli ve všech případech příslušní soudci, kteří k tomu mají podle rakouské ústavy jako jediní oprávnění. Prokurátorský puč v neděli ztroskotal. Den po odstoupení Sebastiana Kurze z úřadu spolkového kancléře a dva dny po razii speciálních prokurátorů a obvinění bývalého kancléře z korupce a defraudace se ve spolkové zemi Horní Rakousko konaly komunální volby. Starostové jsou v této zemi podle zemského zákona voleni v přímé volbě. Na mnoha místech se dosavadní starostové museli poroučet. Po sečtení výsledků však rakouští lidovci, v jejichž čele Sebastian Kurz zůstal jako předseda strany, budou mít v dalších letech o 20 starostů více než doposud.
Razie prokurátorů napojených na síť Evropského veřejného žalobce, které považuji za součást „hluboké Unie“, jejichž součástí bylo i nepodložené obvinění Sebatiana Kurze z korupce a defraudace, byly zahájeny méně než 48 hodin před komunálními volbami. Je dost pravděpodobné, že cílem akce bylo zastavit další politické posilování ÖVP. Rakouská lidová strana pod vedením předsedy Sebastiana Kurze je něco zásadně odlišného než česká KDU-ČSL. Kurz letos obhájil funkci předsedy ziskem více než 99% hlasů delegátů. S programem „ekologie ano, ale ne za cenu snížení životní úrovně Rakušanů“. Ten, kdo v pozadí dal prokurátorům pokyn jej svrhnout, se hodně bál, že rakouská vláda podrží Polsko ve sporu s Bruselem. Po nědělních volbách a nástupu nového kancléře se rozhodně radovat nemůže.
(13 votes, average: 4,85 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář