Na euro si nevsadím

Francouzský premiér Gabriel Attal na porážku okamžitě zareagoval pokusem o jakýsi krizový management a jeho spolupracovníci médiím pustili informaci, že upouští od kontroverzní reformy podpory v nezaměstnanosti. Zpřísnění pravidel pro podporu při ztrátě zaměstnání mělo přitom začít platit 1. července a mělo pomoci stabilizaci veřejných financí, které se utrhly ze řetězu.

Otázkou je, zda je mu to něco platné. Popularitu levicových voličů si tím zpátky už nezíská a přízeň pravicovějších voličů tím zničí do zbytku. Spíš se jedná jen o pokračující sérii politických chyb.

Média ve Francii okamžitě začala bít na poplach a mobilizovat voliče, aby prý nedopustili „vítězství krajní pravice“, případně „politických extremistů“. I zde je ale otázkou, zda to není jen další z řady chyb. Voliči hlasující proti silně levicovému a silně progresivistickému Macronovi se jistě za extremisty nepovažují, ale pokud je média označují za extremisty a krajní pravici, jenom to povede k jejich ještě větší antisystémové naštvanosti – na vládu i na média.

Proč by nás mělo zajímat dění ve Francii? Protože má dosti zásadní vliv na další dění v Evropě – jak politické, tak ekonomické. Finanční trhy totiž zjevně strach médií z politického extremismu nesdílejí. Naopak na výsledky prvního kola předčasných parlamentních voleb ve Francii reagovaly celkem nadšeně. Konkrétně evropské akcie ihned v první reakci vzrostly. Finanční trhy si dobře uvědomují, že jsme nejspíš právě svědky začátku velkých evropských změn.

Tak například Národní sdružení Marine Le Penové, které by potenciálně mohlo být schopné po druhém kole voleb sestavit vládu, i když nejspíš ne většinovou, mluví o vystoupení Francie z evropského vnitřního trhu s elektřinou. Na první pohled to může působit protitržně. Ve skutečnosti to ale také lze číst zcela opačně – totiž jako odklon od zelených energií. (Naší analogií takového kroku by bylo například vystoupení z burzy v Lipsku, odmítnutí povinného dovozu drahé a nestabilní energie z německých obnovitelných zdrojů a trvání si na dostavbě Dukovan bez podmínek.) Pokud k tomu skutečně dojde, Francie se dostane do křížku s Evropskou komisí. A může to spustit dominový a signální efekt pro další národní evropské volby.

Marine Le Penová má také značné plány na daňové škrty. V dlouhodobé perspektivě to bude pro Francii silně pozitivní, ale v krátkodobém horizontu 2–3 let to naopak může prohloubit deficity veřejných financí Francie, pokud to nebude doprovázeno i škrty v oblasti výdajů. Již nyní dosahuje deficit asi 5 % HDP, mohl by se ale navýšit až na 7 % HDP. A to už je hodně. Dost na to, aby Francie začala mít krátkodobě problémy na finančním trhu při financování svého dluhu. Francie by se tak krátkodobě mohla stát dalším Řeckem, akorát mnohem větším Řeckem.

A to znamená jediné: Rozhodně bych si v tento okamžik nevsadila na euro, ale daleko spíš na dolar, a to i s vědomím všech problémů, které se nyní na dolar lepí.

Markéta Šichtařová