Špatná fiskální a rozpočtová politika státu

Každá vláda jakéhokoli státu by měla usilovat o dvě věci: prosperitu a bezpečí svých občanů. To je alfa a omega všeho. Bezpečí lze zajistit pomocí tvorby zákonů a jejich efektivního vymáhání. Prosperita souvisí s legislativním rámcem a vytvořením ekonomického prostředí, které podporuje podnikání a pracovitost. Každý podnikatel a živnostník vám poví, že mu jde o vytvoření stabilního podnikatelského prostředí se zákony, které budou jasně definovány, vymáhány a nebudou se každou chvíli měnit. Nejhorší je nejistota a neustále se měnící zákony a pravidla.

V České republice to mají osoby samostatně výdělečně činné obzvláště těžké. Zlatá éra devadesátých let skončila a začala postupně narůstat právní nejistota a potírání iniciativy. Na živnostníky a podnikatele je nahlíženo s nedůvěrou. Vždyť oni vůbec nepotřebují pomoc ze strany státu, to je zvláštní!!! Je potřeba jim to znepříjemnit, aby raději skončili a nechali se někde zaměstnat. Přitom přesně tito lidé jsou páteří naší ekonomiky. Vytváří bohatství tohoto státu a téměř nic po něm nechtějí.

Fialova vláda, ačkoli se tváří, že je středopravicová, tak jen pokračuje v trendu nastoleném vládami sociální demokracie v letech 1998 až 2006. Zvyšování všemožných daní a poplatků pro všechny, vytváření právní džungle. Do toho zde máme rekordní inflaci a vysoké schodky státního rozpočtu. Za vše samozřejmě může Andrej Babiš a válka na Ukrajině. To tady slýcháme již od začátku Fialova vládnutí. Pravda je však taková, že se naše milá vláda nechala zatáhnout do zeleného šílenství Evropské unie zvaného Green Deal. Ve jménu boje za klima je potřeba veškerou spotřebu zdražit, aby výrazně poklesla a my jsme zachránili naši planetu. To samozřejmě vede k naprostému zchudnutí obyvatel Evropy. Co na tom, že Evropa je v porovnání se zbytkem světa malá a Čína s Indií budou spíše myslet na ekonomický růst a nějaká ekologie je nezajímá. My se prostě obětovat musíme. Zelená ideologie totiž není o zdravém rozumu.

Jak říká renomovaná ekonomka Markéta Šichtařová, česká ekonomika potřebuje přeměnu, nestačí pouhá změna nějakých parametrů.

Fiskální politika znamená utváření daňové soustavy a veřejných výdajů. Je potřeba vytvořit jednoduchý, ale přehledný daňový systém. Neřešit neustále daňové výjimky, vše zjednodušit. Proč by nemohla platit rovná daň řekněme 15 procent pro všechny? Jak pro fyzické osoby, tak pro ty právnické? Progresivní zdanění jen trestá ty bohaté, úspěšné lidi. Je tedy kontraproduktivní. Je nutné zrušit všechny majetkové daně. Pokud jsem si například koupil rodinný dům, tak za peníze, které jsem už jednou řádně zdanil, nevidím proto důvod z něho něco opět platit státu.

U rozpočtové politiky je nutno se zaměřit především na výdajovou stránku. Osekat všemožné výdaje, propustit přebytečné státní úředníky a zaměstnance. Sociální dávky vyplácet jen těm potřebným. Mít malý, ale efektivní státní aparát. Proto je potřeba zavést zákon o rozpočtové kázni. Rozpočet by měl být přebytkový, nejhůře vyrovnaný. Jen v případě živelné katastrofy, pandemie, či války by byl výjimečně schodkový. Vraťme se k československé tradici fiskálního konzervatismu započatého Aloisem Rašínem. Přebytkový rozpočet měla Česká republika naposledy roku 1998 za ministra financí Ivana Kočárníka. Od té doby máme (s výjimkou let 2016 a 2018 pod ministry financí Babiše a Schillerové) neustálé schodky, a to je ostudné.

Otázka je, jestli příští vláda bude něčeho takového schopna a nebo bude dále fiskálně a rozpočtově nezodpovědná.