LIBOR ČÍHAL
Hlavní titulek včerejšího Il Giornale, noviny převzaly nadpis z postu na sociální sítí novináře Riccarda Cassiniho ze státních médií Rai. Všem je jasné o koho jde, ministerská předsedkyně je právě v Číně, novinář nebyl moc vkusný, Giorgia Meloniová tam letěla se svoji sedmiletou dcerou. Cassini nejenže nebyl vyhozen ze státní televize, ale televize s ním podepsala prodloužení kontraktu. Samotná záležitost by nebyla pro hlavní italské noviny moc zajímavou záležitostí, kdyby neskrývala něco podstatnějšího. Několik týdnů před volbou předsedy evropské Komise v EP se zdálo, že Meloniová hodlá prodat čest pravicového politika a přimět poslance své strany FdI, aby hlasovali pro politickou hrůzu Leyenovou. Nakonec se tak nestalo, je totiž i dost dobře možné, že si Giorgia uvědomila, že zásadové pravicové politiky FdI by k něčemu takovému nedonutila. Meloniová se domnívala, že Leyenová její situaci pochopí a dlouhodobě se mezi nimi ustaví nějaké přátelštější détente, ale Leyenovou přecenila, ta je totiž jednoduše řečeno politicky hloupá, kromě totálního dogmatismu, nic jiného nevyplodí. Na štěstí pro Evropu se rýsuje tvrdý konflikt Leyenová Meloniová, jehož obrysy popisovala včerejší italská média. Meloniová i všechny strany vládnoucí pravice se těší velké podpoře italské veřejnosti, přeje jí i geopolitická situace a tak Meloniová může jít s EU do střetu.
Italskou kulturní scénu a většinu médií tradičně dominuje levice, která když jde o narušení jejího monopolu, rozpoutá nechutné kampaně o nastupujícím fašismu, nacismu atd., v Itálii, a částečně i v Česku, jsou největšími strážci evropskounijní ideologie samotní novináři. Velké levičácké salonní šik noviny La Republica většinově patří Johnu Elkanovi, po matce dědici rodiny Agnelli (zakladatelé továren Fiat), ovšem novinářský kolektiv, který řídí redakci, totálně ignoruje majitelův požadavek, aby k Meloniové byly noviny objektivnější a méně nepřátelské. Novináři státní televize beztrestně inzultují pravicové politiky Legy a FdI, ale stěžují si na omezování svobody tisku. Podle italských zákonných postupů vláda obsazuje klíčová místa ve veřejných médiích, tyto mechanismy platí desetiletí a ustavily je levicové předchozí vlády. Levicová mediální scéna v tomto běžném postupu najednou vidí něco fašistického a inklinuje k hysterií. Po stížnostech novinářů La Republica, La Stampa a dalších EU servilních médií na údajné neliberální chování vlády k tisku, vydala evropská Komise zprávu, která vyvolala velmi prudkou odpověď ministerské předsedkyně. Pro evropskou Komisi vypracovává studie o svobodě tisku jí placená organizace Media Freedom Rapid Response (MFRR), která do raportu o svobodě tisku v Itálii vybrala pouze ty novináře, kteří píší proti pravicové vládě. Ve zprávě Komise se naznačuje nejen ohrožení svobody tisku v Itálii kvůli vládnutí Meloniové, ale jedním vrzem i pro sektory unijní propagandy, jako je pedagogika, se mluví o extrémním pravicovém vládnutí: “Od té doby, co vládne krajně pravicová vláda Meloniové, jsou média vystavena rostoucímu tlaku, útokům a porušování svobody tisku…”
Evropskounijní byrokrati Itálii obvykle vyhrožují po rychlém posouzení rozpočtových parametrů, což je v prostoru komplikované italské ekonomiky velmi složité i pro velké italské ekonomy, ovšem tvrdit, že je narušena svoboda tisku, navíc když ji zkoumají ideologicky degenerované organizace, je velmi závažné. Komise a zpráva MFRR mluví o ohrožení, aniž by se naznačilo, kde došlo k porušení zákona, jde o evidentní politický záměr Bruselu zdiskreditovat italskou vládu.
Meloniová odpověděla Leyenové velmi ostrým dopisem: “Je mi líto, že zpráva Komise o právním státu a svobodě informací nebyla ušetřena dezinformací a mystifikace. Nemotorné a falešné útoky se mohou prosadit pouze v bezútěšném kontextu opakovaného používání falešných zpráv, které stále víc znečišťují debaty v Evropě..” Pomalu Meloniová dospěje k názoru, že největším fakenews v Evropě je samotná Leyenová a celé unijní monstrum, jak píše na twitteru francouzský politik Florian Philippot. Levičáci ovládající italská média mají především obavu ze ztráty pozic ve vedení veřejných médií, podle zákonného mechanismu, je to vláda, která obsazuje většinu řídících postů ve státních médiích, dnes to podle evropskounijní kasty znamená konec svobody informace. Meloniová v dopise Leyenové napsala, že je to proces volební soutěže, který v Itálii mění vedení veřejných médií. Do dneška byla veřejná televize dominována lidmi, které nominovala Draghiho vláda, nikomu to nevadilo. Pěstní souboj mezi EU a Itálii bude nabírat na intenzitě.
O Česku na stránkách MFRR referuje článek Vojtěcha Bergera, který píše o Babišově prodeji Mafry. Babiš mu byl extra podezřelý když koupil a ještě podezřelejší když prodává. Není mu sympatický. Odhaluje úžasnou pravdu, Babiš koupil čtené noviny, měl by odhalit, kdo kdy koupil nečtené noviny. Babiš se měl dopustit řady přečinů proti svobodě tisku, např. jeho noviny ho vydávaly za dobrého usměvavého tatíka a jak hrozné, interview s Babišovou ženou.
Pokud chce Berger naznačit, že noviny nepatří do portfolia oligarchů, amerických milionářů, akcionářů, finančních spekulantů a do Sorosových pařátů, asi se neplete. Víc než oligarchové jsou svobodě tisku dnes nebezpečnější různé typy novinářských kolektivů, jak patrno na italské La Republica a ČT. Malé mediální projekty, které Berger preferuje, v dnešní době ještě víc než oligarchové zatíží evropskounijní ideologie, která úplně neguje svobodu projevu a dokonce i vidění.
Buďte první kdo přidá komentář