PEPE ESCOBAR
Prezident Putin se ve svém projevu zaměřil na pravděpodobně nejambicióznější národní rozvojový projekt 21. století: ruské dobývání Východu – zrcadlový obraz čínského dobývání Západu, které začalo v roce 1999 prostřednictvím kampaně „Go West“.
Putin podrobně popsal, jak se ruský Dálný východ rychle rozvíjí a jak zde probíhá více než 3 500 technicko-průmyslových projektů. Rozšířil Severní mořskou cestu (NSR) – Číňané ji nazývají Arktickou hedvábnou stezkou – o výstavbu nových jaderných ledoborců a rozvoj přístavu Murmansk included. Obrat NSR, jak Putin poznamenal, je již rekordně pětkrát větší, a to i ve srovnání s dobou SSSR.
Všechna čísla týkající se Dálného východu a Arktidy jsou ohromující. Dálný východ je strategický makroregion, který zabírá ne méně než 41 % území Ruské federace. Arktida, obrovské bohatství přírodních zdrojů spojené s potenciálem NSR, zabírá 28 % – představuje 17 % ruské produkce ropy, 83 % produkce plynu a skrývá obrovská ložiska zlata, uhlí, niklu, mědi, kobaltu, kovů platinové skupiny a diamantů.
Není tedy divu, že opakující se západní kolonialistický sen o napadení, rozkouskování a vyplenění Ruska – jehož poslední iterací je posedlost způsobit Rusku „strategickou porážku“ na Ukrajině – je přímo spojen s uchvácením a využitím nekonečného bohatství Dálného východu/Arktidy.
Putin znovu popsal, jak jsou tyto dva regiony „budoucností Ruska“ – a federální prioritou pro celé 21. století: ve skutečnosti jde o otázku národní bezpečnosti. Růst investic do startovního kapitálu se již zvýšil o 20 % – dvakrát více, než je ruský průměr; a každému rublu státního financování odpovídá 34 rublů soukromých investic. Mezi klíčová odvětví patří energetika, petrochemie, těžba, dřevařství, logistika, výroba letadel/strojů/loďařství, zemědělství a rybolov.
Anwar: „Kde je lidskost?“
Malajsijský Anwar, prvotřídní řečník, rozvinul téma ASEAN jako křižovatky Asie a Tichomoří a utkal elegantní analýzu měkké síly doplněnou ruskou literaturou (na ruské půdě je poprvé), přičemž zdůraznil přínos v „samotné struktuře lidských dějin a myšlení“ a to, jak Rusko „ukazuje hranice možností“.
Současně pochválil vzestup globálního Jihu (40 % světového HDP, více než 85 % obyvatelstva); přitažlivost BRICS (Malajsie oficiálně požádala o vstup do BRICS+); a jak by Rusko mělo přitahovat stále více „investic z muslimských zemí“. Při hře na svou kulturně živou zemi s úsměvem zopakoval národní motto: „Malajsie, opravdová Asie“.
Anwar se trefil do vkusu zejména podnikatelsko-technokratického publika, když komentoval tragédii v Gaze. Řekl, že se vždy ptá svých kolegů, „dokonce i na Západě“, kde je „lidskost“; jak se odvažují „mluvit o spravedlnosti“; a jak se odvažují předhazovat „lidská práva a demokracii“.
Viceprezident Han Zheng zdůraznil nedávná setkání na vysoké úrovni v Pekingu a Astaně, která posílila rusko-čínské strategické partnerství; rostoucí obchodní obrat; postavení Číny jako předního obchodního partnera a investora na ruském Dálném východě; snahu o modernizaci přeshraničních struktur; a Globální bezpečnostní iniciativu prezidenta Xi – která je jakousi ambicióznější verzí ruského konceptu Velkého euroasijského partnerství.
Han Zheng dal zcela jasně najevo, jak vážně Čína bere nový komplexní bezpečnostní formát, který má „bojovat proti mentalitě studené války“. A vše se vrací k zastřešující čínské koncepci pro celé 21. století: snaze vybudovat „společenství společné budoucnosti lidstva“.
Asie a Tichomoří: Vše o technologii a vědě
V praxi se na fóru, kterého se zúčastnilo 7 000 hostů ze 75 zemí (jen velmi málo ze Západu), uzavřelo 258 dohod v hodnotě významných 5,4 bilionu rublů (přes 59,7 miliardy dolarů).
Úchvatným vrcholem byla stejně jako loni výstava pod širým nebem u moře, která představila kulturu, zvyky, kuchyni a velkolepé přírodní krásy nepřeberného množství regionů od Primorska po Sachalin, od Kamčatky po Sachu/Jakutsko, od Burjatska po Krasnojarsk.
Všechna tato měkká síla je začleněna do geopolitického a geoekonomického úsilí o nepřetržitý a udržitelný hospodářský růst – od ruského východu po celý asijsko-pacifický region; a je řešena například v rámci rozvíjejícího se obchodního dialogu mezi Ruskem a zeměmi ASEAN.
Vše shrnula indonéská vojensko-bezpečnostní analytička Connie Bakrie, která je rovněž profesorkou Fakulty mezinárodních vztahů Petrohradské státní univerzity: „Nejdůležitější pro asijsko-pacifickou oblast jsou technologie a věda (…) Prezident Putin zdůraznil, že Rusko bude hrát velmi velkou roli při společném budování vědy a technologií [v celé Asii], zejména v jaderném aspektu energetické bezpečnosti.“
Několik zasedání rozprostřených po celém fóru bylo zázrakem integrace. Nestává se vždy, aby na diskusi o vzdělávacích systémech v ekonomikách APEC debatoval Jevgenij Vlasov, prorektor Dálněvýchodní federální univerzity (FEFU) – v jejímž rozlehlém, ultramoderním kampusu se fórum koná – s Yu Miaojie, rektorem prvotřídní Liaoningské univerzity v Hongkongu.
Debata o takzvaném východním polygonu, kterése zúčastnil i Putinův vrchní poradce Igor Levitin, se týkala přesunu geoekonomiky do Asie a Tichomoří, přičemž Dálný východ se stává naprosto klíčovou branou pro zahraniční obchod.
Na zasedání Rusko-ASEAN, jehož se zúčastnil i ministr z Euroasijské hospodářské unie (EAEU), se hodně hovořilo o pěti letech od zahájení strategického partnerství mezi Ruskem a ASEAN a o tom, jak Moskva považuje Asijsko-pacifický region, a zejména ASEAN, za nejvyšší prioritu.
Na protějším zasedání byla zkoumána spolupráce v rámci Velké Eurasie – se zaměřením na rozvoj výrobních řetězců integrujících EAEU, SCO a BRICS.
Karin Kneisslová, vedoucí centra GORKI (Geopolitická observatoř pro klíčové otázky Ruska) na Petrohradské státní univerzitě a bývalá rakouská ministryně zahraničních věcí, opět zastupovala (několik) zbývajících hlasů zdravého rozumu v Evropě: zdůraznila, jak „v Evropě mizí právní stát“ a jak „zmizela důvěra v tradiční systém“.
Proto je fórum BRICS tak důležité: „To, co je zapotřebí, je nový normativní základ.“
Pod tématem „Nástroje suverénního rozvoje v kontextu destabilizace světového řádu“ se rozvinula fascinující, aktuální diskuse, do níž zasvěceně přispěl Albert Bachtizin, ředitel Ústředního ekonomicko-matematického ústavu Ruské akademie věd.
Skupina ruských vědců s přispěním Číňanů vypracovala Index národní síly, který zohledňuje proměnné, jako je počet obyvatel, zásoby přírodních zdrojů, vojenská síla, síla ekonomiky, solidnost vlády, podniků a společnosti, pokud jde o dosažení cílů národního rozvoje. Vše se samozřejmě týká suverenity.
Pohodové, klidné, vyrovnané, civilizované státy
Multipolární debata byla jedním z vrcholů fóra.
Hostitel Alexandr Dugin byl neoblomný: Rusko je tichomořský národ. Na pódiu se mimo jiné objevila nepřehlédnutelná Maria Zacharovová, indický velvyslanec v Rusku Vinay Kumar, autor konceptu civilizačního státu, profesor Zhang Weiwei z Fudanské univerzity, indonéská analytička Connie Bakrie, bývalý nepálský premiér Madzav Kumar, špičkový francouzský geopolitik Aymeric Chauprade a několik vědců a analytiků ze sdružení ASEAN v publiku.
Shoda panovala v tom, že jednostranný mezinárodní „řád“ založený na „pravidlech“, která kolektivní Západ mění podle své vůle, by měl být na odchodu. To přímo souvisí s přesunem geopolitického těžiště do Asie a Tichomoří.
Prof. Zhang Weiwei nabídl stručné vysvětlení čínské cesty založené na „třech strukturách“.
Pokud jde o politickou strukturu, „Čína je prudce nezávislá. A ASEAN je neustále autonomní a odmítá se postavit na jednu stranu“.
Pokud jde o ekonomickou strukturu, hlavní prioritou Pekingu je zlepšování životní úrovně lidí – neboli čínsky „živobytí lidí na prvním místě“.
ASEAN je přitom největším obchodním partnerem Číny. Díky jeho geografické struktuře je „velmi zranitelný, někdy se mu říká Balkán Asie“. Zářil však jako model integrace.
Pokud jde o kulturní strukturu, profesor Weiwei zdůraznil „asijskou cestu“.
To znamená, že „si můžeme dovolit nesouhlasit“. Takto Čína „podporuje nezávislost ASEAN“.
Východní ekonomické fórum opět v plné parádě ukázalo, jak Rusko a soubor asijských civilizačních států zachovávají chladnou hlavu, klid a rozvahu a odhodlaně kráčejí vpřed, i když proti Rusku a nakonec i proti BRICS vede hybridní Totalen Krieg, který může v mžiku přerůst v jadernou válku, Hegemon a jeho vazalové.
I když americký Think Tankland bez ustání vymýšlí válečné plány – nejnovějším z nich je vznik „arktické Sparty“ NATO, která se má pokusit zadržet „konec amerického excepcionalismu“ na dalekém severu -, nové socioekonomické vazby zkoumané na fóru,a z nich vyplývající nová stabilita a odolnost, jsou ještě významnějšími změnami hry než vojensko-morální debakly v Gaze a na černozemi Novorosie.
Není divu, že hegemonská plutokracie a její podlí vazalové pění v neskrývané nenávisti nad tím, že je Rusko, Čína, Asie a Eurasie naprosto převálcovaly a přechytračily, a nakonec je odsoudily k tomu, aby se válely ve stokách bezvýznamnosti.
Buďte první kdo přidá komentář