Nizozemská islamizace je varováním pro celý Západ

„Myslím, že Západ je na pokraji zhroucení se sám do sebe. Jsem hluboce znechucen situací a chováním většiny politiků. Vpustili jsme sem trojského koně. Svým levicovým přátelům už třicet let říkám, že s islamismem jsme v háji. Za dvacet let, a možná i méně, možná jen deset, už Evropu nebudeme uznávat. Jsme svědky konce světa, velkého světa, našeho Západu“.

Takto se vyjádřil slavný francouzský karikaturista Enki Bilal.

V Amsterdamu začal fyzický hon na Žida, premiér a holandský král se omlouvají a říkají, že jsou plni hanby, a připomínají „zradu“ za druhé světové války. A pak se hon rozšířil i do zbytku Evropy, od prohnilé Belgie přes berlínské aleje až po metro v Oslu, kde si můžete přečíst: „Začal to Hitler. My to dokončíme“.

A co dělají amsterodamské úřady o čtyři dny později? Obviní Izraelce, že si o to sami řekli. Ve své zprávě o masových útocích na izraelské fotbalové fanoušky v Amsterdamu je levicově orientovaná městská rada obvinila, že zpívali „nenávistné a rasistické písně proti Arabům“. Obrat o 180 stupňů oproti dosavadní rétorice představitelů města, včetně prohlášení starostky Femke Halsemaové, že „pro útoky neexistuje žádná omluva“.

Pravda, kterou nechtějí přiznat, je, že mimo válečnou situaci je to, pokud vím, poprvé, kdy evropská země oficiálně přiznala, že již není vlastníkem svého území kvůli kolonizující arabsko-muslimské přítomnosti.

Ale pojďme hlouběji, abychom pochopili, jak k tomuto dhimmitudu došlo.

Reportáž nizozemského novináře Davida de Brujna dává představu o tom, čím se Nizozemsko stalo:

„Chodit dnes v Nizozemsku s kipou je čin, který vyžaduje odvahu. V letech 1977 až 2002 se v Nizozemsku usadilo více než 700 000 přistěhovalců a uprchlíků z islámských zemí. Nejvíce znepokojující je proměna policie. Ještě minulý měsíc nizozemští policisté prohlašovali, že by se necítili dobře při ochraně židovských institucí. Bude pogrom v roce 2024 dost zlý na to, aby probudil Evropu?“.

V Anglii zatkli policistu za podporu Hamásu. Téma policejní infiltrace je stále více viditelné a tabuizované.

V Berlíně byl právě židovský fotbalový tým postaven pod policejní ochranu poté, co skupina ozbrojená holemi a noži pronásledovala členy týmu a křičela „Free Palestine“ a „f***ing Jews“. K incidentu došlo v Neuköllnu, čtvrti s velkým počtem přistěhovalců. Tým Makkabi Berlin v německém hlavním městě založili v roce 1970 lidé, kteří přežili holocaust. Hráče TuS Makkabi pronásledoval a napadl dav ozbrojený holemi a noži. V Neuköllnu také rozdávali kolemjdoucím sladkosti na oslavu masakrů Hamásu. V Neuköllnu mají půlměsíc dokonce i mateřské školy.

Po nočním honu na Židy se na amsterodamském náměstí Dam konala demonstrace síly, která měla i slepým ukázat, kdo vládne městu. Jen si vzpomeňte, že existovalo rozhodnutí soudce, které tyto „demonstrace“ zakazovalo.

A další večer se vrátili k pálení tramvají a aut.

V Amsterdamu je rodilým Nizozemcem jen každý třetí nezletilý mladší 15 let. Islám je v Amsterdamu již prvním praktikovaným náboženstvím. Ve čtyřech největších nizozemských městech je již několik let Mohamed prvním jménem mezi novorozenci: Haagu, Amsterdamu, Rotterdamu a Utrechtu.

V Holandsku můžete dělat prakticky všechno: kupovat drogy, chodit legálně za prostitutkami, žádat o eutanazii. Ale jednu věc už dělat nemůžete: kritizovat islám. Ti, kdo to udělají, jsou zabiti, změní zemi, jsou umlčeni nebo se autocenzurují, aby si trochu prodloužili život.

Vezměte si třeba Barta Drentha, který po pouhých šesti měsících rezignoval na funkci ředitele „Tefaf“, největšího světového veletrhu umění a starožitností v nizozemském Maastrichtu. Psal příliš mnoho a příliš negativně o multikulturalismu: „Stejně jako v případě íránské revoluce jdou levicoví dobrodinci ruku v ruce s džihádisty, aniž by věděli, že po úspěchu revoluce zemřou jako první.“

Je tu Lale Gül, autorka knihy Ik ga leven (Jdu žít), která je v Nizozemsku nejprodávanější. Na sociálních sítích dostává stovky výhrůžek. Dva muži byli zatčeni za plánování násilí proti ní. Proč? Protože informovala o islamizaci Nizozemska. A tak ji musela chránit policie.

Je tu také Paul Cliteur, nizozemský akademický kritik multikulturalismu, který se sám cenzuroval a oznámil, že ze strachu z odvety již nebude o islámu informovat: „Je to děsivý vývoj. To, co dělám, je absolutní autocenzura.“

Když se liberálové neprobudí včas, probudí se k něčemu špatnému.

My na Západě však máme plné ruce práce s bojem proti fašistickým přízrakům.