Jak v Americe po vzoru Říma skloubili monarchii a demokracii

Řecký historik Polybius žil ve druhém století před naším letopočtem během slavných punských válek mezi Římem a Kartágem. Jeho kolekce knih „The Histories” je historickým popisem Římské republiky a vysvětluje, proč se stala naprosto dominantní mocností v antickém středomoří.

O střídání vlád

V knize číslo VI popisuje Polybius svoji teorii o střídání různých způsobů vlády, kterou nazval „Anacyclosis”.

Prvotním stavem světa je podle Polybia chaos neboli anarchie. To je první „způsob” vlády. Z anarchie a chaosu se zrodí monarchie, neboť lidé unavení chaosem svěřili vládu do rukou jediného muže.

Moudrý monarcha předá vládu svým potomkům, kteří, postrádajíce moudrost svého otce, postupně zavedou tyranii. Tyranie jednoho monarchy se ovšem nelíbí elitám, jež krále svrhnou a nastolí vládu vybrané skupiny občanů, tedy aristokracii. Aristokraté zapomenou na pravidla ctnostné vlády, zavládne korupce a k moci se dostanou oligarchové. Rozzlobení lidé oligarchii svrhnou a zavedou demokracii.

Ochlokracie

Demokracie bez pojistek proti rychle se měnícím náladám lidu degeneruje v ochlokracii, tedy vládu lůzy. V ochlokracii převažuje tyranie většiny, rozhodování podle momentálních nálad lidu, kdy vášně přetlačí rozum a uvážlivé rozhodování. Skončí to anarchií a chaosem, kdy se společnost vrací do svého původního stavu, ze které se opět vymaní tak, že si vybere silného monarchu, aby chaos ráznou rukou zastavil.

Takhle popsal cyklus střídání vlád Polybius ve své knize.

Řím lepší Kartága

Podle Polybia ovládl Řím v relativně krátké době celé středomoří, neboť římský způsob vlády byl výrazně stabilnější a lepší než metody vládnutí v řeckých městských státech, nemluvě o Kartágu. Římská republika dokázala zkombinovat prvky monarchie, aristokracie a demokracie jako tří způsobů vlády. Jejich kombinace a vzájemná kontrola dokázaly zabránit tomu, aby se vláda zvrhla buď v tyranii, oligarchii nebo ochlokracii.

V Římské republice byl konzul prvkem monarchie, senát představoval aristokracii a demokracie byla přítomna tím, že lid měl právo volby a možnost účastnit se veřejných shromáždění.

Přepych vede k aroganci

Polybius doslova píše: „Užívají si prosperity a lehkého života v přebytku. Předpokládejme, že se jim to vloudí do mysli a že nečinnost vede, jak to většinou bývá, k aroganci a domýšlivosti. Předpokládejme, že jedna ze státních institucí se díky své zbytnělé představě o vlastní důležitosti snaží získat převahu nad ostatními. Ale žádná z nich se nemůže stát arogantní a domýšlivou, neboť není mocensky soběstačná.”

Athénská zkušenost

Zakladatelé USA si byli vědomi rizika měnících se vášní lidu a obrovského nebezpečí jednoduché tyranie většiny 51 %. Poučili se ze sicilské expedice během peloponéských válek, kdy rozvášněný athénský dav souhlasil s velkou vojenskou výpravou na Sicílii, během které bylo athénské vojsko zdecimováno za pomoci posil, jež dorazily ze Sparty. Athénská demokracie byla po porážce od Sparty nahrazena vládou 400 oligarchů. Ti vládli příliš autoritářsky, a proto byli následně nahrazeni výborem 5.000 občanů.

Moudří lidé se učí z chyb druhých

Zakladatelé USA studovali zkušenosti antických demokracií v Řecku a Římě a teorii o střídání různých způsobů vlády. V listech federalistů, ve kterých zakladatelé předkládali argumenty pro ústavní uspořádání nově vznikajících Spojených států, se opakovaně odvolávají na antické autory. V listu federalistů číslo 63 je jméno historika Polybia přímo zmíněno.

Po vzoru antického Říma je americká republika kombinací všech tří způsobů vlády: monarchie, aristokracie a demokracie. Jeden ze zakladatelů USA John Adams k tomu napsal: „Polybius se domnívá, že podle rozumu i na základě zkušeností je zřejmé, že nejlepší forma vlády není jednoduchá, ale složená, protože každá z jednoduchých forem má tendenci degenerovat, dokonce i demokracie.”

Monarchie, aristokracie a demokracie

V americkém systému je prezident představitelem monarchie a vlády koncentrované v rukou jednoho člověka. Kongres, ve kterém se zástupci mění každé dva roky, zastupuje demokracii a Senát je reprezentantem aristokracie.

Role „aristokratického senátu” je popsána v listu federalistů číslo 63. Jedním z jeho úkolů je „chránit lidi před jejich vlastními nápady a předsudky”. Na rozdíl od římského senátu, kam byli senátoři jmenováni doživotně, jsou američtí senátoři voleni na šest let. Senát je tak pojistkou proti momentálním náladám lidu a je inspirován antickým Řeckem a Římem, neboť podle listů federalistů „historie říká, že žádná republika nepřežila dlouho bez senátu”.

Pozn. autora: Je povzbuzující, že alespoň v minulosti existovali lidé, kteří se snažili poučit z chyb, jež učinili lidé před nimi. Neboť hlupák se učí z chyb vlastních, chytrý člověk z chyb, které udělali druzí. Do mysli se usilovně vkrádá přesvědčení, že v Evropě vládnou lidé, kteří spadají do definice „myslí si, že jsou chytří, ale neví, co neví, a proto jsou extrémně nebezpeční”. Italský profesor Cipolla o tom dokonce napsal knihu.