Jak to bylo s kanadskými hroby?

Při zběžné rešerši jsem nalezl disertační práci (viz níže), která se věnovala této problematice v českých zemích a prezentovaná čísla nasvědčují, že ústavní výchova v té době zdraví mládeže moc nesvědčila ani u nás. Vysoká úmrtnost nalezenců byla i v českých zemích ve druhé polovině 19. století (mezi 20 a 30%, dokud se nalezenec počítal do deseti let věku, později mezi 20 a 12 %, když se počítal jen do 6 let věku, což šlo ruku v ruce s obecným zlepšováním zdravotního stavu celé populace).

Co se týče tvrdosti režimu v ústavních zařízeních v českých zemích, doporučuji nahlédnout do zmiňované disertace (str. 201 – 211). V tomto ohledu si byly patrně všechny dobové ústavy velmi podobné – dura lex, sed lex – a české nápravné zařízení se od kanadského příliš nelišilo. Co se týče sexuálního zneužívání, zpráva konstatuje několik desítek případů za 150 let existence, většinou ze strany civilních zaměstnanců. Opět ovšem chybí kontext – statistiky ukazují, že riziko sexuálního zneužívání dětí je v indiánských rezervacích vyšší než v běžné populaci, takže pokud nebudou k dispozici podrobnější data, nelze vyloučit hypotézu, že rezidenční školy mohly být nakonec bezpečnějším místem, nikoliv více nebezpečným.

Co se týče umisťování dětí do těchto škol, kanadská pravidla z roku 1894 přikazovala povinnou školní docházku. U těch, kteří ji nedodržovali, byla nastolena pravidla (str. 37), která podezřele připomínají pravidla soudobé sociální péče – „Pokud se smírčí soudce domníval, že o jakékoli indiánské dítě mezi šesti a šestnácti lety věku není řádně pečováno nebo není vzděláváno, a že jeho rodič, poručník nebo jiná osoba, která má takové dítě v péči nebo je kontroluje, není způsobilá nebo ochotná zajistit výchovu dítěte, mohl vydat příkaz k umístění dítěte v učilišti nebo internátní škole“. (Mimochodem, nejčastějším důvodem odebrání dítěte z rodiny v dnešní ČR je „zanedbání výchovy“, 1 608 dětí v roce 2019). Zkrátka a stručně – tzv. „objevená pohřebiště“ u škol nebyla nikdy ani tajná ani nelegální, jak naznačuje Česká televize, což si může snadno najít a ověřit každý v oficiální zprávě zmiňované komise. Děti byly z rodin odebírány stejně jako dnes kvůli zanedbání výchovy, režim byl z dnešního pohledu tvrdý, dobově ale standardní a běžný i na našem území. Co se týče dat o úmrtnosti a zneužívání, nelze je brát na lehkou váhu, potřebují ale preciznější srovnání.

Kdybych od České televize čekal objektivní zpravodajství, byl bych touto reportáží zklamán. Ale nejsem zklamán.

• Zpráva Komise pravdy a smíření: https://ehprnh2mwo3.exactdn.com/wp-content/uploads/2021/01/Volume_4_Missing_Children_English_Web.pdf
• Mgr. Martina Halířová, Sociální patologie a ochrana dětství v Čechách od dob osvícenství do roku 1914. Disciplinace jako souást ochrany dětství. Univerzita Pardubice 2009
  https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/35197/Halirova_;jsessionid=A560964318E218FFC127CFE3CE8B8F9D?sequence=1