George Soros, mesiáš bez morálky: Část 2. |

Sdílet článek:

SLOVANKA

Dnes si můžete přečíst druhý díl třídílné série o Georgi Sorosovi, jehož neziskovky mají nebývalý vliv na politiku nejen v USA, ale i v Evropě nebo v zemích, kde je „zapotřebí“ vyvolat nějakou tu barevnou revoluci.

Včera jste si mohli přečíst první díl trilogie, který pojednává o jeho knize Soros o Sorosovi, ve které vystupuje jako amorální, postrádá empatii a má mesiášský komplex.

Ve druhé části knihy Soros rozšiřuje svou filozofii otevřené společnosti a vysvětluje, jak je jeho Nadace otevřené společnosti (OSF) rozvinutím jeho teorie.

Přestože cíl OSF popisuje jako demokratický, projev jeho práce ve 140 zemích, zejména v USA a Evropě, je hluboce nedemokratický. To je paradox celé knihy.

Většinu Sorosových myšlenek „otevřené společnosti“ lze nalézt v příloze, kterou je třeba si přečíst, než se ponoříte do druhé části.

Co však Soros objasňuje, je, že společnost může být ovlivněna jeho teoriemi, a že OSF je prostředkem, jehož prostřednictvím vnesl svou vizi do velké části světa.

Jeho „otevřená společnost“ je matoucí a znepokojující tezí. Je to společnost chaosu a konfliktu, nikoli mírumilovná společnost, za kterou se vydává. Jeho hlavním cílem je vytvořit disent, který povede k jeho myšlence demokracie.

Klíčem k tomu je Sorosova posedlost zničením národního státu. Domnívá se, že národní stát je největší překážka formování „otevřené společnosti.“ Jeho „disentské“ iniciativy však zdaleka nedosáhly demokracie, ale přišly ji rozvrátit, destabilizovat společnost a podkopat vůli lidu.

Americký sociální a politický komentátor Mark Levin vysvětlil, jak „ve jménu lidských práv“ OSF pracuje na oslabení národních států. Soros je znepokojivě hrdý na to, že způsobil tuto destrukci jako prostředek k dosažení cíle své otevřené společnosti.

Tento příklad Sorosovy megalomanie je jedním z mnoha v této části knihy. Znovu přiznává, že má „mesiášské fantazie o konání dobra a boji proti zlu.“

Jeho sebeobraz je grandiózní a bizarní. Tvrdí také, že vstoupil na trhy v zemích, kde předtím založil OSF, jen aby ukázal, že dokáže „sestoupit z hory Olymp a stát se lidskou bytostí z masa a kostí“ (str. 143).

Soros a jeho příznivci ho chválí jako zachránce východní Evropy, ale opomíjejí zmínit jeho spekulativní nájezdy v roce 1998, kdy rozbil ruský rubl a následně poškodil maďarskou ekonomiku.

Soros se znepokojivě zmiňuje o různých spolupracích s nedemokratickými režimy, aby mu umožnily provozovat jeho nadace, ale nikdy to nerozvádí.

Melanie Phillips a Mark Levin zdaleka nejsou jeho jedinými kritiky. Další znepokojivou realitu Sorosovy „vize“ otevřené společnosti a její negativní dopad popisuje Mike Gonzales, vedoucí pracovník Heritage Foundation:

„V jeho vizi je jen málo nebo žádné místo pro národní vládu, rodinu, Boha.“

V knize není žádný náznak sebepodceňování nebo sebepochybování. Soros nežertuje, když říká, že je ‚božský.‘

Mesiášský komplex, jako je ten jeho, se stává nebezpečným, když má člověk trpící tímto utrpením po ruce miliardy na to, aby utvářel svět k obrazu svému. Od roku 1984 Soros daroval OSF více než 23,5 miliardy liber.

Soros tvrdí, že otevřená společnost je diametrálně odlišná od komunistické uzavřené společnosti.

S dalším čtením je však stále jasnější, že navzdory tomu, že Soros založil nadace, aby pomohl bývalým státům SSSR transformovat se ze socialismu na demokracii, ve skutečnosti zastává podobnou ideologii jako socialismus – totiž že otevřená společnost vyžaduje od lidí, aby přinášeli oběti pro obecné dobro ( str. 135).

Tvrdí, že otevřená společnost nabízí vysokou úroveň sociální mobility a svobodu volby praktik, jako je eutanazie, genetické inženýrství a vymývání mozků. Ale zlověstná praxe, jako je vymývání mozků, bere svobodu volby.

Jeho teorie mrazivě obhajuje nahrazení přátel, sousedů a manželů, pokud je jiná volba lepší. Chválí demokracii a vědu jako nezbytnou součást své filozofie otevřené společnosti.

Přesto jeho nadace aktivně pracují na podvracení demokracie, podobně jako tomu bylo u jeho pokusu o delegitimizaci Brexitu prostřednictvím financování organizace Best for Britain, kterou založila Gina Miller.

OSF také financuje protivědecká hnutí, jako je transgenderismus.

Soros opakovaně tvrdí, že nacionalismus je největší hrozbou pro východní Evropu po rozpadu SSSR. Ale jeho financování nekontrolované imigrace pomohlo způsobit prudký nárůst samotného nacionalismu, který nesnáší.

Tytéž země ve východní Evropě, které se tak tvrdě snažil „zachránit“ před nacionalismem, posilují svou národní identitu a uzavírají své hranice v reakci na nekontrolovanou imigraci. Sorosova neustálá delegitimizace vlastenectví v jeho mesiášském úsilí o zničení národního státu se vrací zpět.

Je proti náboženství, protože je součástí nacionalismu. Přesto financuje miliony migrantů, kteří pocházejí z kultur udržujících fundamentalistický pohled na islám.

Proč tedy Soros směřuje tolik svých peněz do kritiky západních vlád a destabilizace Západu? Proč nejsou směrovány na pomoc v těch zemích, které jsou rozvráceny nekonečnými válkami, hladomory a zkorumpovanými režimy?

To jsou znepokojivé paradoxy, které prostupují jeho knihu a jeho život. Najdou se také příklady rozvratu způsobeného praktickou implementací jeho rozporuplné teorie otevřené společnosti.

Možná, že Sorosovi nezáleží na důsledcích pro Západ, pokud bude dosaženo jeho cíle zničit národní hranice a zavést jeho utopii otevřené společnosti.

Zdá se, že některé z jeho postojů, jako k EU a euru, se v průběhu let změnily. Právě proto, že nedokáže snést nacionalismus, se stal takovým podporovatelem EU, která se netají ambicí proměnit Evropu ve Spojené státy evropské.

Sorosův plán na vytvoření bezhraniční otevřené společnosti, bez nacionalismu, je rozporuplný. To nemůže celosvětově fungovat, nicméně EU se již o něco podobného pokouší.

Navzdory svým megalomanským tvrzením, že on jediný rozumí tomu, jak svět funguje, Soros postrádá jakékoli porozumění lidské přirozenosti, že lidé jsou v podstatě kmenové bytosti, které touží po hranicích nějakého druhu, což se projevilo ve vytvoření národního státu se střeženými hranicemi.

Právě proto je jeho teorie otevřené společnosti taková – většinu lidí nikdy neosloví a prakticky ji nelze realizovat.

Je těžké pochopit, co si Soros myslí o mnoha otázkách, protože je tak zjevně protichůdný. Tvrdí, že se neangažuje v politice, přesto masivně financoval Americkou demokratickou stranu (Sorosovi byli největší přispěvatelé kampaně Harrisové).

OSF navíc s radostí podporuje různé promigrančí organizace, jako je například londýnská Migrants Network.

Soros je nebezpečný v tom, že nemění názor na to, co si dát k snídani, ale na zásadní rozhodnutí.

Je to jedinec se vzácnou schopností přenést své poškozené myšlenky, vytvořené v jeho poškozené mysli, na miliony lidí – a obvykle k jejich škodě.

A svět je zdánlivě jeho hračka…