Těžké srovnání |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Na webu koluje impresívní video místopředsedy slovenského parlamentu Andreje Danka se záběry ze supermarketu v Moskvě, kde srovnává rozsah zboží a ceny se slovenskou realitou. Z toho, co vidí, je nadšen. Moskvě a Petrohradu může závidět nejen Slovensko, ale i Mnichov a to nejen v supermarketech. Podobné nadšení vidíme na videu Carlsona po jeho moskevské návštěvě. Dovedeme si představit, jak budou referovat absáci žurnalistiky v českých a slovenských propagačních letácích zv. noviny. Z reality ekonomických statistik a srovnání obtížně vyčteme tlak ekonomiky na prostého člověka. Pro dokreslení, v roce 2024 průměrná ruská mzda činila 84 tisíc rublů tj. asi 800 eur, v ruských novinách se akcentuje fakt, že někdo může vydělávat o hodně víc a někdo o dost méně, ale to je tak všude na světě. Např. učitelé si stěžují, že mají málo, v Moskvě je průměr 120 tisíc, podobně v Magadanu, ale v Permu to jde pod průměrnou mzdu a nikdo tam nechce jít učit. V Kaliningradu se v letácích v autobusu hledají soustružníci za 140 tisíc a jak víme z ekonomických žurnálů technické profese všeho druhu zažívají boom, pokladní v marketech ho nezažívají. Podle Rusů žijících v Česku osmdesát tisíc rublů měsíčně zaručuje celkem dobrý standard. O mohutnosti ruské kupní síly vypovídá statistika MMF, Rusko je čtvrtou zemí na světě v hrubém produktu v paritě kupní síly, o pár bodů Rusko předstihlo Spolkovou republiku. To znamená, že Rusové si celkově mohou dovolit koupit víc zboží než Němci nebo, že mají na pultech celkově víc zboží, ovšem je jich taky o několik desítek milionů víc než Němců.

V nonkonformním Kommersantu referuje Alexandra Merzalova o dojmech místopředsedy slovenského parlamentu z moskevského supermarketu. Píše, že podobné reportáže najdou auditorium, jsou v Rusku velmi populární u výrobců a dodavatelů potravin, ale prostý Rus pociťuje reálné obavy ze zvedání cen. Na regálu sice šedesát druhů másla, ale loni ceny másla narostly o 35%, a právě tento produkt je v záběru mnohých jednání politických činitelů s dodavatelským byznysem. Ministerstvo zemědělství Novosibiřské oblasti 14. ledna oznámilo, že zablokovalo růst ceny másla.

Pozoruhodnější reakci než je skřehotání české provenience o Rusku si můžeme přečíst v magazínu vysokého literárního snobismu v The Atlantic. Craeme Wood v dlouhém článku přežvýkal od Carlsonova údivu z půvabů Moskvy, studenou válku, regály v dědinách u Murmanska a Machačkaly, včetně prostitutek kolem transsibiřské magistrály. Aby napsal, co měl napsat, jaksi jemně zatajil, že to bylo v období ruského koketování se západním liberalismem, protože jinak by v The Atlantic nemohl psát. Mohl klidně jednou větou říct, že bídné Rusko vězí v bahně bídy a on chová až nekrofilní lásku k Navalnému.

Přesně jak napsal ve fejetonu velký Tom Wolfe, novináři v prestižních anglosaských učilištích se učí, jak v jedné větě dát do jedné postele Jana Bezzemka s Josefem Stalinem a jak najít podobnost v díle „homosexuála“ Leonarda da Vinciho s Warholem. Carlson byl nadšený z čistého metra, luxusními dlaždicemi a nedostatkem homelesáků, v potravinových marketech byl ohromen, co si obyčejný člověk může koupit. Carlson chtěl vědět proč se v Americe musíme smířit s kriminalitou a mizerným jídlem, když úplně zkrachovalé Rusko poskytuje svým lidem tak dobrý život, nebo alespoň lidem, kteří se nejmenují Alexandr Navalný. Wood píše, že jeho bývalý kolega v Atlanticu Waldo Emerson nazýval cestování „rájem bláznů“, ale ne všechny formy bláznovství jsou stejné. Wood taky pobýval v Rusku a evidentně oplývá lepší formou, spočítal, že Rus je o pětinu (HDP v dolarech a hlavu) špinavější než Američan. Rusko je mnohem chudší než nejchudší americký stát Mississippi. Wood píše, že Carlson by měl navštívit markety v desátém městě s příjmem na hlavu a viděl by. To je resumé dlouhého Woodova článku, kde se řeší od prostituce až po Putinovy úchylky úplně vše.

Americký snobský propagandista se náhodou dobře trefil, jaká je realita právě v desátém městě nebo desáté gubernii s příjmem na hlavu? Podle statistik je desátý Kaliningrad, oblast čelí suchozemské blokádě baltických států a náklady na dopravu z mateřského Ruska zvedají ceny v marketech. Pro první kontakt s Ruskem i v šílených dnešních časech je Kaliningrad z mnoha důvodů dobrým cílem. Pokud skousneme noc na waršavské Zachodnia a podivně praktiky polské policie s fotografováním ruských cestujících na hranici včetně evidentně na smrt nemocných starců, může začít ruské dobrodružství. Samozřejmě, že musí být nejzajímavější místem ve městě knihkupectví s klasickou literaturou, ale buďme realisty, Craeme Wood aj. by se velmi divil, tři měsíce po ruském dobrodružství silnou vzpomínkou i pro askety je futr v supermarketech a rychlé jídelny se záviděníhodným výběrem např. kolem nové katedrály. Nejen že je to levné, ale extra chutné.. Klasické ruské a východopruské potraviny se zachováním tradičních receptur. Velkou část potravinové produkce sanuje samotná kaliningradská oblast, přitom při průjezdu oblastí se zdá, že je převážně zalesněná, na rozdíl od vyprahlé litevské a polské strany. Turisty udiví intenzita a životnost městského rytmu, zajímavá architektura minulá i přítomná včetně staveb stalinské gotiky, u každé východopruské stavby detailně popsána její německá historie, žádný karlovarský podvod, Karlovarák si myslí, že město postavili Češi. Překvapí prostorové dimenze staveb a infrastruktury, např. opticky nejmohutnější evropské doky s gigantickou rekonstrukcí okolí. Člověk nemá pocit z řady evropských měst, že se sice nachází v příjemných kulisách, ale kde už pohyb ustal a kde nastoupil příjemný mrtvolný klid, Kaliningrad evokuje rozvojovou perspektivu lidským i ekonomickým potenciálem. Lidé otevření a vstřícní náhodným hovorům. Kolem města stovky menších průmyslových provozoven, z kterých vyzařuje dynamika pohybu. Na podzim se konaly gubernátorské volby, kromě rozvoje oblasti šel střet kandidátů o to, jak zastavit růst cen. Tým gubernátora nemůže nechat na trhu, aby diktoval ceny, musí vhodně nastavit cenové regulace a na druhé straně nezablokovat přirozenou ekonomickou dynamiku, a konkrétně v případě oblasti, musí gubernátor a spol. vymyslet, jak co nejlevněji dovážet zboží z Ruska a levně tam dopravovat místní produkci.