Základní ekonomická teorie, kterou prosazují v Argentině

Argentinský prezident absolvoval stovky rozhovorů a diskuzí na téma reforem, které zavádí. Níže je nesmělý pokus je jednoduše vysvětlit postavený na střípcích z jeho vystoupení. Je to ale čirá fabulace bez jakékoli záruky správnosti.

Jak to začalo

Na izolovaném ostrově žije komunita sto lidí. Z nich je osmdesát lidí práceschopných, zbylých dvacet jsou děti a staří. Produktivní lidé vyberou ze svého středu pět osob, které se budou věnovat správě věcí veřejných.

Tři čtvrtiny společnosti, tedy 75 osob, se může věnovat produkci jediných dvou komodit, které jim stačí k životu: chlebu a vínu. Rozdělí si práci a jejich produktivita začne růst. Protože musí financovat jen pět lidí, zbývá jim čas a kapitál na to, aby si pořídili lepší stroje na hnětení těsta a výkonnější pece. Produktivita brzy vzroste natolik, že jimi vyprodukovaný chléb a víno stačí bohatě pro všech sto členů společnosti. Mohou začít chovat jesetery na kaviár. Dostaví se blahobyt.

A pak se to zvrtlo.

Jak to skončilo

Omámeni kaviárem na chlebu, začalo těch pět lidí v administrativě rozdávat dávky lidem, kterým se nechtělo pracovat, těch bylo sedm, a vydávat nová a nová nařízení, jak by se chléb a víno měly dělat. Skončili u instrukce, která nařizuje pekařům, jak musí uchovávat emailovou adresu ve tvaru torpedo@gmail.com, neboť se jedná o důvěrnou informaci.

Tolik administrativy se samozřejmě nedalo zvládnout v pouhých pěti lidech, a proto osm lidí přibylo. Ale to nebylo všechno. Dalších pět lidí se začalo dobře živit tím, že pekařům a vinařům radili, jak mají emailovou regulaci chápat, šest osob pomáhalo se sepisováním směrnic, které vyžadovala kontrola o třech lidech, a další dva poskytovali právní služby při kontrole. Kromě toho se pekaři a vinaři již nemohli věnovat osm hodin denně pečení a kvašení, ale dobré dvě hodiny museli trávit diskuzemi se svými poradci.

Ze 75 osob, které na začátku pekly chléb a pěstovaly víno, zůstalo na konci 44 lidí, kteří ale čtvrtinu pracovní doby věnovali neproduktivním činnostem. Po přepočtu je to 33 lidí, kteří produkovali jediné dvě potřebné komodity, které určovaly životní úroveň. Ta začala logicky stagnovat nebo dokonce klesat a po nějaké době již nepomáhalo ani tištění peněz.

Rytíř na bílém koni

V tom okamžiku se na ostrově zjevil argentinský prezident, aby lidem sdělil základní ekonomickou poučku.

Jediným způsobem, jak vytáhnout lidi z chudoby, dát jim vyšší reálnou mzdu a zvýšit životní úroveň celé společnosti, je zajistit, že těch sto lidí dokáže vyprodukovat více chleba, vína a kaviáru. Jiný způsob neexistuje.

Můžete natisknout více peněz, ale jediné, co se na vašem ostrově stane, je, že vzroste cena chleba a vína. To je logický výsledek rovnice, ve které přibudou peníze, ale množství chleba a vína zůstane stejné.

Rovnice a dotace

Můžete zakrývat realitu složitými vzorci o agregátní poptávce a nabídce, ale jediné, co rozhoduje, je množství chleba, vína a kaviáru na vašem ostrově. To je funkcí množství lidí, kteří se věnují výrobě, jejich produktivity za hodinu a počtu hodin, které stráví výrobou, a ne jinými činnostmi. Jejich produktivita pro změnu závisí na strojním vybavení, jež mají k dispozici, a jejich motivaci svoji produktivitu neustále zvyšovat dalšími investicemi do strojů a znalostí lidí.

Podle vaší dotační teorie stačí, aby těch dvanáct lidí v administrativě vzalo pekařům a vinařům více peněz a rozdalo je nějakým vybraným šťastlivcům, kteří ví, jak s nimi naložit. Podle keynesiánské teorie se peníze vyberou od těch 44 lidí nebo klidně natisknou a dvanáct lidí v administrativě si začne kupovat více vína a kaviáru, aby zvedli „agregátní poptávku”.

Nebo můžete sebrat peníze tomu nejbohatšímu pekaři a dát to těm, co nechtějí pracovat. Ale to je jednorázové řešení na snížení chudoby. Seberete lidem motivaci a další bohatství, které byste mohli přerozdělit, nevznikne. Co nevznikne, nelze ukrást, po vašem přerozdělit.

Je to nesmysl

To všechno je nesmysl, žádným z těchto opatření nedocílíte toho, že produkce chleba, vína a kaviáru na ostrově vzroste. Musíte zvýšit produktivitu společnosti. Produktivitu zvýšíte jak?

Zvyšte motivaci produktivních lidí a neberte jim tolik peněz. Tím jim také zůstanou peníze na koupi lepšího strojního vybavení. Vyrobí více chleba za hodinu, takže bude levnější.

Jestliže jim nechcete brát tolik peněz, musíte snížit počet lidí, které pekaři a vinaři živí a jež je navíc zdržují. Ale pozor. Vyšší produktivita znamená, že chléb a víno budou levnější, a proto si je bude moci koupit více lidí a těm bohatším zbyde na kaviár. Pekaři a vinaři tak budou hledat nové pracovníky a další lidé budou třeba na chov jesetera.

Kde ty lidi seberete, když je na ostrově jen 80 dospělých osob? Zrušte nesmyslné regulace, třeba tu o emailech, a najednou může společnost zaměstnat dalších 16 lidí výrobou levnějšího chleba, vína a kaviáru, tedy věcí, které lidé na rozdíl od směrnic chtějí. Co nechtějí, životní úroveň nezvyšuje.

Můžete situaci lidem zamlžit Keynesovou teorií, poučkami o pasti likvidity, importy a exporty nebo čímkoli budete chtít, ale jediným způsobem na snížení chudoby je více chleba, vína a kaviáru, které dokáže těch sto lidí vyrobit. To okecáte, ale neobejdete.

Proto je jediným řešením svobodný trh s minimem regulací, nízkými daněmi a skromným státem.

Pozn. autora: Bez záruky, ale s přesvědčením, že to takhle myslel.