Vězni nefunkčního modelu |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

V mainstreamových novinách El Mundo je analýza nazvaná: „Pravice vyhrála koridory kulturní války.“ Podle Gramciho nejdřív se vyhrává kulturní válka a pak politická s převzetím moci. Podle novin progresívní ideje jdou do háje a v kulturní válce vítězí pouliční pravice, tím se myslí ta nejvulgárnější, ovšem ani to není špatné. Česka se to určitě nedotklo, zde jsme v zajetí čehosi, co se těžko pojmenovává, může jít i o blbost.., např. na jednom mainstreamovém infoserveru, který se tváří velmi důležitě, se dočteme od člověka, který se považuje za ekonoma, že nejdražší unijní energie, která je v ČR, je v zásadě velmi dobrou záležitostí, zdaleka lepší než na Slovensku a Maďarsku, kde je sice energie levnější, ale vládnou tam černé síly. Tento nesmysl korunuje pseudoekonom lživým tvrzením, že ceny energie na Slovensku a v Maďarsku jsou dotovány víc než jinde, což je evidentní lež, vůdci těchto zemí mají s Ruskem normální vztahy a energii odtud dostávají za normální ceny, ne jako Česko, které dík politické blbosti a podvodům vládnoucí luzy má nejdražší energii od překupníků. Pseudoekonom nepíše, zda-li ve zbývajících 24 evropských zemích, kde je energie levnější než v Česku, jsou na tom taky hůř než my. Strhnout tento závoj ideologické blbosti, nebude vůbec snadné, leckde jinde to puká, ale u nás až na dno tohoto ideologického bahna. Celá Unie je uvězněna v nefunkčním ideologickém modelu, ale nikde se nenajdou tak do očí bijící nesmysly jako v české režimní propagandě.

V úterý pár hodin po Trumpově inauguraci promluvila v Davosu na WEF Leyenová. Konečně vypozorovala, že dnešní svět charakterizuje vysoký stupeň konkurence a EU musí změnit rychlost, toto je klíčové poselství Leyenové. Prohlásila, že v posledním čtvrtstoletí jsme se posunuli od globalizace k fragmentaci mezinárodního obchodu a vysvětlila, co pro EU znamená „kompas konkurenceschopnosti“, který Brusel příští týden představí poddaným. Půjde o cestovní mapu založenou na třech pilířích: sjednocení kapitálových trhů; jednotný rámec pravidel pro podnikání v EU; levná čistá energie díky obnovitelným zdrojům a jaderné energii a větší integrace energetické sítě. Pravidla a čistá energie, tím už ovšem EU dobře konkuruje dvacet let nejspíš Marťanům, pseudoekonom z českého infoserveru může klidně lhát a kamuflovat dál, nic mu nehrozí. Leyenová v projevu popsala starým způsobem EU, jak to dělá celou dobu svého vládnutí, mluvila o fragmentaci v globálním světě, ale pokusila se kamuflovat velmi pozitivní fragmentaci v Unii samotné: „V jednotě a s odhodláním přispějeme k vybudování prosperující a udržitelné budoucnosti.“ Komise za sebou nemá 27 členských zemí, naštěstí ne všechny unijní země vykazují tak vysoký stupeň servilnosti evropskounijní ideologii jako Fialovo Česko. V rámci EU lze pozorovat čím dál větší neshody v řadě podstatných otázek. EU je v troskách, ale stále se klade důraz na regulaci, zdá se, že tento systém vládnutí rdousí i ty zbytky podnikatelského ducha, které tu zbyly. V Číně a nyní k tomu dochází i v USA, stát hraje významnou roji v potencování ekonomického rozvoje a podnikání, v nesourodém unijním systému nic takového není možné. Může konglomerát národních egoismů rozumně investovat? Francie a Spolková republika desetiletí plánují průmyslovou kooperaci, ale k ničemu podstatnému nikdy nedošlo.

Leyenová opakovala v Davosu své teze o dekarbonizaci, což je nereálné ve světě, který se rychle vzdaluje od tohoto druhu ideologických pověr. Energetické transformaci, jak ji roky hlásá EU, nikdo už nevěří. Leyenová a Komise nechápou, že ekonomický rozvoj začíná od podniků, které investují do smysluplného typu inovací. Trhy jsou tvořeny populací podniků a nelze tam házet bomby typu dekarbonizace, aniž se zohlední kolik podniků to zničí a kolika potenciálně novým podnikům se zablokuje existence. Leyenová nemůže opustit dogma zelené transformace čistě z politické nutnosti, musí zajistit, aby se Zelení cítili dobře, stejně jako socialistické křídlo kolem její místopředsedkyně Riberové. Leyenová diskredituje evropskou politiku. Permanentní slábnutí evropských ekonomik nabývá znepokojivý směr, kterému nemůže čelit unijní ideologický konformismus, tím méně, protože je hlavní příčinou..

V Les-Crises novinář Éric Juillot ukazuje na systémové meze ve společné evropské odpovědi. Společné německo-francouzské průmyslové programy vesměs vedly ke značným dodatečným nákladům, konstrukčním a výrobním potížím a politickému napětí spojenému s rozdíly v průmyslové kultuře a geopolitické vizi. Čím početnější jsou státní a průmysloví aktéři, tím víc je program politizován a tím vyšší riziko rozpočtového skluzu a selhání. Často doprovázeno průmyslovým oslabením státu, který je příliš nakloněn kompromisům ve sdílení výrobních úkolů. Je nevyhnutelné, že ideologie po určité fázi slepoty nakonec ustoupí realitě. Proto francouzští poslanci a senátoři jsou dnes ve svých pozicích otevřeně znepokojeni nebezpečím, které je spojeno s metodami spolupráce, poslanci dnes požadují jasnou státní podporu pro francouzské průmyslníky, aby se předešlo ztrátě dovedností v klíčových oblastech. Nad evropskou ekonomikou, kterou tíží německá recese, se stahují mračna. Kromě strukturálních problémů spojených s ekonomickou konstrukcí EU existují kontraproduktivní dopady sankcí uvalených na Rusko, pokusy o reindustrializaci v některých státech skončily předvídatelným neúspěchem. Offshoring pokračuje a odsuzuje k úpadku celá průmyslová odvětví. Pozoruje se velmi znepokojivý trend průmyslových investic do USA, v letech 2022 až 2024 ze 430 miliard, které investovaly evropští průmyslníci, pouze 124 miliard šlo do EU, z 306 miliard pro ostatní svět, šla velká část do USA.