Proč ekonomové obhajují státní zásahy? Protože je platí stát

Profesor Jesús Huerta de Soto přednáší ekonomii na univerzitě v Madridu. Na konci minulého roku ve své přednášce upozornil na pomalé, ale soustavné podrývání základních pilířů západní společnosti a konflikt zájmů v ekonomice. Na jeho přednášce zaznělo:

Překlad, výběr, mezititulky autor.

Kulturní válka

Ekonomie byla napadena a je postižena kulturní válkou vedenou zastánci velkého státu, kteří útočí zvenčí i zevnitř. Podobnost s válkou vedenou kulturními marxisty nemůže být zřejmější. Marxismus historicky selhal, ale v současnosti je zřejmá snaha toto selhání popřít za pomoci jasné strategie: vyhýbání se přímému střetu a soustavné podkopávání základních pilířů západní společnosti.

Principy, které jsou velice vzdálené od principů západní společnosti, jsou prezentovány jako přijatelné alternativy za pomoci neustálého opakování hesel a manipulace ze strany škol, médií a dalších institucí. Krok za krokem jsou oslabovány všechny základy západní kultury. Například biologický rozdíl mezi pohlavími není výslovně popírán, ale vynořil se nový argument, že v konečném důsledku je pohlaví jakýmsi konstruktem, který si vybírá každý sám. Tradiční rodina není napadána přímo, ale argumentem, že je pouze jedním z mnoha jiných způsobů uspořádání života, které jsou stejně úctyhodné jako svazek muže a ženy.

Rovnost ve výsledku

Nenapadají otevřeně křesťanství, ale prezentují jakékoli jiné náboženství jako stejně dobré a přijatelné. Rovnost před zákonem ano, ale ještě důležitější je rovnost příležitostí a zejména rovnost ve výsledku. Svobodné podnikání je povoleno, ale veřejný sektor je vždy vyzdvihován a dostává přednost před tím soukromým. Bohatství je tolerováno s dovětkem, že pokud existují bohatí lidé, je to na úkor chudých.

Pokud se tato a podobná hesla opakují neustále dokola, stávají se součástí oficiální pravdy, kterou většina lidí automaticky akceptuje a jež se bez ohledu na politickou orientaci vládnoucích stran stává součástí politicky korektní ideologie .

Tatíček stát

Souběžně s kulturním marxismem se v ekonomii začal objevovat kulturní etatismus, tedy obhajování neustále se rozšiřujících státních zásahů do ekonomiky a společnosti. Objevil se v okamžiku, kdy ekonomové popsali tvořivé procesy, které vznikají ze svobodné lidské spolupráce a jež lidem přinesly prosperitu, kterou lidstvo nikdy předtím nezažilo.

To vyvolalo velké obavy mezi zastánci mocného státu, kteří využívali toho, že mohou za jeho pomoci řídit životy jiných lidí. Logickým důsledkem byl vznik různých pseudovědeckých myšlenkových směrů, jejichž společným jmenovatelem je snaha o oslabení vědecké podpory, kterou ekonomie poskytuje myšlence svobodného trhu, a snaha o ospravedlnění role státu jako prospěšného nástroje nátlaku.

Empirická pseudověda

Proto je v rámci empirické pseudovědy každá oblast společenského života podrobena zkoumání s cílem získat „objektivní důkazy”, které mohou sloužit jako vodítko pro zásahy státu. Vlády, univerzity a různé nadace financují a podporují tisíce výzkumných projektů, které dávají práci tisícům ekonomů, kteří se nakonec domnívají, že když budou pracovat jako přírodovědci, budou schopni pochopit, co se děje v reálné ekonomice.

Argumentují, že optimálních výsledků je možné dosáhnout za pomoci státních regulací, jež dotlačí realitu k ideálnímu stavu popsanému v jejich matematických modelech. Nikdy je nenapadne a ani si tu myšlenku nepřipustí, že ačkoliv trhy nejsou nikdy v rovnováze a ani nejsou „dokonalé” ve smyslu jejich modelů, jsou motorem kreativity a prosperity způsobem, který je nesrovnatelný se státními zásahy. Místo toho tvrdí, jako například americký šéf centrální banky Ben Bernanke, že model používaný Bank of England není dostatečně komplexní a jeho pět set proměnných a 170 rovnic nestačí, a proto je nutné pro přesnější popsání reality zvýšit počet proměnných a rovnic.

Konflikt zájmů

Převážná většina ekonomických fakult patří k univerzitám, které jsou buď státní, nebo dostávají značné veřejné prostředky. O ekonomických vzdělávacích programech rozhodují lidé přímo či nepřímo závislí na státu a pro tyto byrokraty je hlavním cílem vychovávat odborníky na veřejné zásahy do svobodného trhu. Zároveň je celý proces výběru a povyšování profesorů, stejně jako publikování v prestižních časopisech, podmíněn oddaností ideologii etatismu.

Tolik španělský profesor Jesús Huerta de Soto.

Post scriptum

Malou ilustrací toho, o čem hovořil Huerta de Soto, může být zpráva ekonomického ústavu Bruegel, který z velké části platí evropští daňoví poplatníci a jenž jen na platech spotřebuje miliony eur ročně. Jeho poslední zpráva uvádí, že je v zájmu Evropy, aby pokračovala v občany dotované zelené transformaci. Podle závěrů ekonomických expertů z Bruegelu to sníží klimatické škody v budoucnosti, zvýší evropskou konkurenceschopnost a ekonomickou bezpečnost a za třetí, umožní export čistých technologií.

Pozn. autora: Experti přijdou se závěry, jejichž nesmyslnost překonává nejšílenější představy o nesmyslnosti. Je to ovšem logické. Kdyby přišli se závěrem, že nejlepší by bylo regulace omezit a nechat trh, ať si vybere technologie budoucnosti, budou muset jít také. Protože podobné závěry jsou v Evropě normou, nikdo se neodváží říci, že jsou nesmyslné, neboť by okamžitě přišel o místo, v lepším případě pouze o prestiž. Ani média se neodváží zeptat, jestli ekonomicky bezpečný vítr není náhodou protimluv. Proč? Buď jsou přímo či nepřímo závislá na státu, nebo se prostě bojí jeho schopnosti postihovat kacíře.

A proto karavana lumíků kráčí neochvějně vpřed.

Dokud nebudou proti sobě v médiích stát zastánci silného státu a na druhé straně ti skuteční obhájci svobodného trhu, nemohou si lidé udělat solidní představu, čí argumenty jsou přesvědčivější. Ale žádná informace je také informace. Pokud do diskuze o ekonomice nejsou zváni například zastánci argentinské cesty, je pro to nějaký důvod. Ten nejpravděpodobnější je ten, že by se konstrukce moudrého státu a jeho regulací mohla otřást v základech.