Vyřešila někdy něco kontrola cen? Nebo regulace regulací?

Namátkový výběr z desítek historických příkladů, jejichž výsledek byl vždy překvapivě stejný.

Antický Řím

Ve třetím století našeho letopočtu čelil císař Dioklecián vysoké inflaci způsobené válkami a ekonomickou nestabilitou. Zavedl takzvaný Diokleciánův edikt na kontrolu cen. V jeho úvodu stálo: „Je nám uloženo jako bdělým strážcům lidské rasy, aby spravedlnost vstoupila do hry a dosáhla dlouho očekávaného cíle.”

Edikt nastavoval maximální cenu, za kterou bylo možné prodávat různé produkty, stejně tak jako reguloval mzdy. Porušení ediktu se trestalo smrtí. Očekávaný výsledek se nedostavil.

Dav lynčoval obchodníky, kteří prodávali za vyšší cenu, lidé používali směnný obchod, aby se vyhnuli stanovení ceny, výroba se propadla, protože ztrátová výroba nedává smysl. Císař z důvodu chatrného zdraví odstoupil z funkce 4 roky po vydání ediktu. Historici se domnívají, že v době jeho abdikace už byl edikt v podstatě ignorován.

Revoluční Francie

Po dobytí Bastily panovala ve Francii krize a rostla inflace. Francouzští revolucionáři se domnívali, že za vysokými cenami stojí spekulanti. Přijali proto zákon, který zakazoval křečkování. Trestem byla smrt.

Obchodníci rychle všechno zboží prodali a v obavách před tresty už nic nenaskladnili.

Zákonodárci byli nespokojeni, že nařízení nepřineslo očekávané výsledky. Vymysleli další zákon, který reguloval ceny 40 základních druhů potravin a zboží. Výroba se zastavila, protože nikdo nechtěl vyrábět se ztrátou. Parlament za další dva měsíce zákon novelizoval. Vznikla centrální komise, která měla určit ceny téměř „všeho”. To byl herkulovský úkol. Komise dokončila ceník za tři měsíce a měl 1278 stránek.

Trh zareagoval v souladu se zdravým rozumem, ale v rozporu s očekáváním zákonodárců. Ceny zůstaly stejné, ale kvalita zboží šla dolů. Šaty byly například utkány z řidších látek. Protože vařené maso nebylo na seznamu, řezníci neprodávali maso syrové s regulovanou cenou, ale maso vařené s cenou volnou. Když nešlo nařízení obejít, zboží zmizelo z trhu. Lidé tak například trávili čas ve frontě na svíčky, kterou musela kontrolovat armáda, aby se lidé neprali.

Po více než roce vydal parlament další zákon o regulaci mezd. V Paříži vypukly bouře a řada zákonodárců skončila o několik dní později spolu s Maximilianem Robespierrem pod gilotinou.

Francouzští revolucionáři zavedli nejen kontrolu cen. V rámci vypořádání se se starými pořádky přišli s novým kalendářem. Jejich moderní týden měl deset dní a měsíce se nově jmenovaly třeba horko nebo sklizeň.

Antverpy

V rámci holandské války za nezávislost obléhala španělská vojska v 16. století Antverpy. Obchodníkům se přes španělskou blokádu dařilo do města pašovat dostatek potravin. Vyplatilo se jim riskovat, protože za své zboží dostali vyšší cenu.

Neúspěšné španělské vojáky úspěšně zastoupila rada Antverp. Vydala vyhlášku, která stanovovala maximální ceny a zároveň zaváděla přísné tresty za její porušení. Obchodníci ztratili motivaci riskovat střet se španělskými vojáky, protože za svoje zboží dostali stejnou cenu jako kdekoli jinde.

Městská rada zareagovala promptně a zavedla přídělový systém. Po 13 měsících obléhání Antverpy padly. Ve městě v tu dobu řádil hladomor.

Stará dobrá Amerika

V sedmdesátých letech minulého století čelily USA nedostatku benzínu, neboť arabské státy vyhlásily ropné embargo. Americká vláda Jimmy Cartera zareagovala zavedením kontroly cen. Následovaly fronty, nedostatek benzínu a chaos u pump.

Kandidát na prezidenta Ronald Reagan tehdy lidem slíbil, že nechá trh, aby problém vyřešil, a že ceny klesnou. Jimmy Carter reagoval: „Američtí občané naprosto odmítají přijmout jednoduchý fakt. Budeme mít méně ropy a budeme za ni muset zaplatit více.” New York Times jeho tvrzení označily za „nezpochybnitelnou pravdu”.

Ronald Reagan po svém zvolení dostál svým slibům a cenové regulace zrušil. Během 4 měsíců klesla průměrná cena benzínu o 40 %.

Post scriptum

Pozn. autora:

Každá nová regulace by správně měla být označena mocninou, která udává, kolik předchozích regulací se nová regulace snaží vyřešit. Z toho mohou lidé odvodit, kolik úředníků se živí kontrolou a vymáháním daného řetězce regulací. Protože se jedná o mocninu, a tedy kvadratickou funkci, platí, že celospolečenské náklady s každou další regulací mocně rostou až do bodu paralýzy.

Aktuální příklad? Moudrá vláda zreguluje trh s nájemním bydlením tak, že lidé nechtějí pronajímat byty nikomu, kdo byť i jen vypadá jako problémový nájemník. Řešením pro vládu není usnadnění výpovědi problémového nájemníka, ale návrh zákona o podpoře bydlení. Pronajímatelé dostanou od státu ručení v případě, kdy nájemník neplatí nebo byt zničí.

No, není to úžasné? Stát dotuje za pomoci regulace na druhou majitele bytů na pronájem a vandaly. Podobných příkladů zná každý desítky.

Byrokrat nechápe, nebo nechce pochopit, že regulace nikdy nemůže postihnout tisíce různých variant podmínek, za kterých jsou svobodní lidé ochotni směňovat svoje peníze za výrobky nebo služby. Proto to dopadá jako v antickém Římě nebo revoluční Paříži.